Časopis Myslivost

05 / 2001

Jaké jsou možnosti lovecké upotřebitelnosti křepeláka?

Ing. Koloman FERJENTSIK
Jaké jsou možnosti lovecké upotřebitelnosti křepeláka?
Po získání rámcového přehledu o charakterových a loveckých vlastnostech, jakož i o exteriérových dispozicích (Lovecký pes 4/2001), se podívejme na některé otázky spojené s výcvikem křepeláka. Neodmyslitelnou podmínkou výcviku kteréhokoliv plemene loveckých psů je zvládnutí základních cviků poslušnosti. Nejinak je tomu i u křepeláka, a to už proto, že slídiči patří mezi rychle dospívající, celkově inteligentní, ale také temperamentní psy, kterým - na rozdíl například od ohařů - nesedí donucovací výcvik. Proto bez dokonalého zvládnutí základních cviků poslušnosti nelze ani s křepelákem pokračovat ve výcviku a v procvičování dalších disciplín.
Jak již bylo řečeno jde o plemeno univerzální, i když neprávem u nás opomíjené a bohužel i nedoceněné, které svými vynikajícími loveckými vlastnostmi má předpoklady k zastání široké palety prací odváděných dokonce několika plemeny loveckých psů. Po ukončení výcviku základních cviků poslušnosti začínáme s cvičením v poli a poté především v lese.

Hledání v poli


Tato disciplína nepatří mezi vlastní práci slídičů a tudíž ani křepeláka. Nicméně dobře vycvičený a vedený křepelák odvádí i v této disciplíně výbornou práci. Usilujeme o to, aby se pes naučil hledat v příčném směru a soustavně jako ohař. Tuto práci procvičujeme v poli, zpočátku s nižší a postupně s vyšší krytinou, případně u vody s dostatečným podrostem, který znemožňuje psovi hledat zvěř zrakem. Hledat má pes na malou vzdálenost, což u většiny křepeláků není problém, protože je to jejich vrozená vlastnost. Snažíme se však zjistit chování psa po navětření zvěře, kdy se zpravidla na okamžik zarazí a pomalu postupuje směrem ke zvěři. V tomto okamžiku dáváme ihned povel "Daun!" a necháme psa v této poloze a zvěř zvedneme sami. Nesmíme nikdy dovolit, aby pes zvedl zvěř sám! Tím bychom ho jen povzbudili a nedosáhli pak ve výcviku potřebný klid před zvěří.

Slídění


Tato disciplína patří mezi vlastní práci všech plemen slídičů a tedy i křepeláka. Procvičujeme ji v lese s dostatečným podrostem tak, aby se pes naučil prohledávat terén soustavně a na krátkou vzdálenost se snahou nalézt zvěř nebo její stopu. Psi mají zvěř vypíchnout a pracovat "pod flintou", tj. v účinném dostřelu brokové zbraně, takže by neměli zvěř dlouho pronásledovat a co nejdříve se vrátit do kontaktu se svým vůdcem. Pokud je křepelák dobře vycvičen v hledání v poli, nejsou s ním žádné problémy ani při slídění v lese.

Nahánění


Tuto disciplínu zařazujeme do výcviku poté, když vidíme, že pes již celkem dobře slídí, přičemž vodíme psa do dobře zazvěřených míst v honitbě, abychom mu poskytli dostatek příležitostí styku se zvěří, resp. jejími stopami. Přitom sledujeme práci psa a zda začíná hlásit hned, co narazil na stopu zvěře. Nesmíme se spokojit s tím, když začne zvěř hlásit teprve na viděnou. Zpočátku postupujeme ve výcviku tak, že po vypuštění psa zůstaneme stát na stanovišti, které neopustíme do té doby, než pes leč neprohledá a nevrátí se k nám. Toto cvičení je třeba opakovat do té doby, než se pes naučí nahánět zvěř směrem k nám. Později můžeme své stanoviště měnit a postupovat v určitém směru. Pes tuto změnu rychle zaregistruje a přizpůsobuje nahánění v daném směru. V pozdější fázi výcviku postupujeme tak, že psa odložíme na jednom konci leče a přejdeme na konec druhý. Na daný povel, nejčastěji píšťalkou (nikoliv však na povel přivolání!), má pes začít leč samostatně prohledávat a natlačovat zvěř na nás. Opakováním tohoto cvičení utvrzujeme psa v samostatnosti při práci, jakož i v dokonalém provedení nahánění.

Přinášení (aportování)


Křepelák, obdobně jako i ostatní plemena slídičů, patří mezi ochotné přinašeče. Disciplína přinášení proto nevyžaduje u křepeláka nijaký zvláštní donucovací výcvik. Je však třeba začít včas, a to prakticky již od třetího měsíce věku psa, používáním nejrůznějších aportovacích pomůcek s postupným přechodem od drobné zvěře pernaté a srstnaté, až po zvěř predátorskou, konkrétně lišku. Ve výcviku nakonec procvičujeme jak dohledávku pohozené pernaté i srstnaté zvěře, tak i vlečku s pernatou i srstnatou zvěří.

Práce psa ve vodě


Všechna plemena loveckých slídičů, a tedy i křepelák, jsou náruživými vodaři. Přestože máme touto predispozicí křepeláka výcvik poměrně usnadněný, nesmíme zapomínat na určitou posloupnost v přivykání psa na vodu. S výcvikem začínáme v letním období, nejlépe v řidším rákosí a v mělké vodě, kde zpočátku ještě pes nemusí plavat. Takto si psík v průběhu léta zvykne na vodu, naučí se v ní pracovat tím, že vytrvale prohledává rákos a poté, co mu navoděním situace "dopřejeme" kachnu z mělké vody přinést, připravujeme jej postupně na přinášení z hluboké vody, což postupem času při současném opakování dělá vždy s velkou chutí.

Práce psa na pobarvené stopě


Německý křepelák i přes svůj temperament slídiče vyniká také v práci na pobarvené stopě a správně vedeným výcvikem z něj lze mít i spolehlivého barváře. Mezi křepeláky je navíc poměrně vysoké procento přirozených hlásičů a oznamovačů, a proto jsou často využíváni v zemi původu k dosledům srnčí, ale i jelení zvěře. Přitom v práci na barvě pracují velice jistě a přirozeně, neboť svou tělesnou stavbou jsou k ní vhodně uzpůsobeni.

Závěrem nebude myslím od věci ocitovat, pro doplnění a zpestření charakteristiky a kvalit plemene, slova jednoho z významných šlechtitelů německého křepeláka, kterým byl pan Friedrich Roberth z Weisswasseru, v mysliveckém časopise "Zwinger und Feld" z roku 1897! Cituji: "Poté, co jsem přibližně jeden rok probíral všechna plemena a nenašel nic odpovídajícího mému cíli, vzpomněl jsem si na křepeláky, které jsem vídal jako chlapec. Tito psi slídili tzv. pod flintou, mnozí vystavovali, mnozí hlasitě oznamovali zvěř, byli hlavně používáni k lovu sluk, koroptví a kachen, avšak vyskytovalo se i hodně takových, kteří dobře pracovali při lovu srstnaté zvěře. Jedinou drezurou, které se těmto psům dostalo, bylo odložení a klid před zajícem, všechno ostatní jim dala příroda". Tato slova, i když odezněla před více než sto lety, nejenže potvrzují bohatou pracovní minulost, ale především univerzálnost tohoto slídičského plemene pokud jde o jeho lovecké upotřebení, a proto nepochybně i jeho oblíbenost. Lze si proto jen přát, aby i v naší myslivosti našel německý křepelák pro své vynikající lovecké vlastnosti jak své místo, které mu právem náleží, tak nadšené příznivce, chovatele a cvičitele, kterým bude svými výkony přinášet, tak jako tomu bylo i v minulosti, radost, potěšení a uspokojení z dobře odvedené práce při výkonu práva myslivosti, byť v podstatně změněných podmínkách.


vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...