Časopis Myslivost

06 / 2001

Border teriér - hravé, avšak vysoce aktivní plemeno norníka

Ing. Koloman FERJENTSIK
Border teriér - hravé, avšak vysoce aktivní plemeno norníka
Má-li být výčet plemen norníků v  myslivosti skutečně využívaných, a řekněme z perspektivního hlediska i pro naši myslivost významných, úplný, nelze v žádném případě opomenout border teriéra. Je pravdou, že se k nám dostal poměrně pozdě, nicméně začíná si postupně pro své výborné pracovní vlastnosti, a to zejména ostrost, ale přitom i dobrou ovladatelnost, získávat v řadách praktické myslivecké veřejnosti čím dál tím více ctitelů. Je jen dobře a v zájmu věci (tj. dalšího rozvoje myslivecké kynologie a zpestření nabídky pracovních teriérských plemen), že nám mezi osvědčená teriérská plemena norníků proniká další “konkurent”, s nímž se zřejmě budeme stále častěji setkávat, a to jak na zkouškách loveckých psů, tak i při samotném výkonu práva myslivosti v našich honitbách.
Název plemene border teriér (doslovný překlad z angličtiny znamená "hraniční teriér") odkazuje na oblast "Border County", tj. pás země podél hranice Skotska a Anglie, kde byli drženi malí teriéři pro hubení krys a dalších srstnatých predátorů, jako např. tchořů, lišek, jezevců, ale i vyder, kteří působili škody na domácí drůbeži na farmách a na rybách v rybnících. Z této oblasti pocházejí kromě border teriéra ještě další tři plemena teriérů, a to dandie dinmont teriér, bedlington teriér a také lakeland teriér. Autoři popisující vznik plemene si dosti protiřečí a rozcházejí se především v tom, zda výše uvedená plemena včetně border teriéra vznikla ze stejně staré, nejpůvodnější formy "hraničního teriéra" nebo, zda se na vzniku border teriéra podílela právě tato tři plemena. Jisté jsou pouze dvě skutečnosti, a to, že předkové border teriéra byli v hraniční oblasti Border County hojně zastoupeni a že existují těsné příbuzenské vztahy border teriéra k dandie dinmont teriérovi, bedlington teriérovi, ale i k lakeland teriérovi.

Z hlediska myslivecké kynologie a samotné charakteristiky plemene jsou pro nás směrodatné a důležité především jeho vlohy a účel, pro který byl a je border teriér chován. Vzhledem k tomu, že již v počátcích vývoje tohoto plemene (ještě v minulém století!) byl chovateli kladen důraz nikoliv na vzhled, nýbrž pouze na vlastnosti významné pro lov, především na chuť lovit a na to, aby se nenechalo ničím zastrašit, doznalo plemeno v Anglii díky této důslednosti chovatelů poměrně značného rozšíření, i když to ještě nebyl border teriér odpovídající současně platnému standardu. Nicméně postupnou selekcí a ustalováním exteriéru bylo nakonec (teprve v roce 1920!) plemeno oficiálně uznáno Kennel Clubem, čímž se border teriér zařadil sice mezi relativně mladá plemena, z mysliveckého hlediska však s rozhodně velmi bohatou pracovní minulostí.

Podívejme se nyní na standard plemene, který nám vhodně dokresluje jeho celkovou charakteristiku. Využijeme přitom charakteristiky plemene podle oficiálního standardu AKC (American Kennel Club) pro border teriéra, který je přece jen výstižnější, i když se neliší od oficiálního standardu plemene schváleného FCI, a příslušné formulace standardu FCI pro porovnání vyznačíme kurzívou.

Border teriér


Oficiální standard AKC a FCI

Země původu:
Velká Británie

Celkový vzhled


Border teriér je aktivní, dobře stavěný teriér střední velikosti s poněkud užší tělesnou konstrukcí, vyznačující se vytrvalostí a agilitou. Má charakteristickou "vydří" hlavu s bystrými světly, s vyváženým držením těla (postojem), s napjatou pozorností, působící dojmem nebojácnosti a nesmiřitelné rozhodnosti, což jsou charakteristické znaky plemene. Pokud jde o proporce, tak výška v  kohoutku je o něco větší než vzdálenost od kohoutku k prutu, a to asi o 2,5 až 4 cm.

V podstatě pracovní teriér.

Charakteristika:
Vytrvalý, rychlý, kombinuje v sobě aktivitu a hravost.

Povaha:
Aktivní a hravý.

Hmotnost (Velikost):
Hmotnost je udávána v anglických librách a u psů se pohybuje v rozmezí 13 až 15,5 liber (zhruba 6 až 7 kg) u fen v rozmezí 11,5 až 14 liber (zhruba 5 až 6,5 kg), což odpovídá hmotnostem psů i fen v dobré pracovní kondici.

Výška v kohoutku:
Není ve standardu plemene uváděna, avšak v mnoha zahraničních kynologických publikacích jsou tyto údaje obsaženy a kohoutková výška je uváděna v rozmezí 13,5 až 15 anglických palců, což odpovídá zhruba 34 až 38 cm.

Hlava
: podobá se hlavě vydry. Lebeční partie hlavy je mírně rozšířená a plochá a dostatečně široká mezi světly a slechy. Čelní sklon (stop) je spíše mírně zaoblený než výrazně zaúhlený. Lícní partie hlavy působí poněkud plněji.

Slechy:
malé, ve tvaru písmene "V", přiměřené tloušťky, žádoucí jsou tmavě zbarvené. Nejsou nasazeny vysoko, ale po stranách hlavy, jsou dopředu sklopené a lehce přiléhají k lícím. Neměly by přesahovat linii lebeční partie hlavy.

Světla:
tmavohnědě zbarvená, jiskrná a plna inteligence. Jejich velikost je přiměřená, nejsou ani nápadná ani malá.

Morda:
krátká a správně utvářená. Charakteristická a žádoucí je tmavá morda. Vous na mordě je pro plemeno typický a přirozený.

Chrup:
silný s nůžkovým skusem, v poměru k tělesným proporcím psíka je široký. Klešťový skus je přípustný. Předkus a podkus jsou hrubou vadou a jsou vysoce nežádoucí.

Nos:
černý a dostatečně velký (široký). Krátký a silný. Játrově nebo masově zbarvený nos není vážnou vadou.

Krk:
souměrný, dobře osvalený a dostatečně dlouhý, aby dodával psíkovi dobře vyvážený vzhled. Směrem k ramenům by se měl postupně rozšiřovat. Střední délky.

Ramena:
správně dozadu položena a mají úměrnou délku, lopatky se od hrudi, která není ani příliš hluboká ani úzká, sbíhají ke kohoutku pozvolně.

Přední běhy:
rovné nikoliv však příliš těžké, jsou posazeny o něco šíře než například u foxteriéra. Tlapka je malá, kulatá a pevná. Prsty musí směřovat dopředu a měly by být mírně klenuté se silnými polštářky.

Trup
: hluboký, přiměřeně úzký, s dostatečnou délkou, bez náznaku nedostatků pokud jde o rozsah pohybu a agilnost. Hrudník je hluboký, správně klenutý, záď (bederní část trupu) silná a spodní linie těla rovná. Border teriéra by mělo být možno obepnout oběma rukama za lopatkami. Silná bedra.

Prut:
přiměřeně krátký, u kořene tlustý a poté se zužující. Není nasazen příliš vysoko. Při práci je nošen nahoru, nikoliv však překlopený směrem na hřbet. Když je psík v klidu smí být prut sklopen. Vysoko nasazený, vesele nesený, ale nepřetočený na hřbet.

Zadní běhy:
dobře osvalené s dlouhými a pěkně utvářenými stehny. Kolenní klouby jsou správně zaúhlené. Hlezna jsou správně nízko posazená. Typické.

Osrstění:
Srst se vyznačuje krátkou, hustou podsadou a velmi hrubými, rovnými pesíky, které k sobě těsně přiléhají, nesmí však mít žádný náznak zvlnění či kadeřavosti. Srst se zpravidla neupravuje. Kůže je velmi silná a pevná.

Pohyb (Chůze):
Přímý a rytmický při pohledu zepředu i zezadu, s dobrou délkou kroku. Chůze psíka je volná, dostatečně rychlá a měla by odpovídat rychlosti pohybu svého vůdce. Rychlý, vytrvalý, je schopen následovat koně.

Zbarvení:
může být červené, šedé a tříslové, modré a tříslové nebo pšeniční. Malé bílé znaky na hrudi jsou přípustné, ale na bězích by měly být penalizovány.

Zajímavostí standardu AKC je také bodovací stupnice pro posuzování, v níž jsou stanoveny níže uvedené hodnoty (body), vyjadřující význam a váhu přisuzovanou jednotlivým exteriérovým vlastnostem při posuzování celkového vzhledu (exteriéru) border teriéra:

Hlava, slechy, krk, chrup (zuby) 20
Přední běhy a tlapky 15
Osrstění a kůže 10
Ramena, hruď 10
Světla a výraz v nich 10
Záď a bedra 10
Zadní běhy 10
Prut 5
Celkový vzhled 10
Bodů celkem 100


Vady:
Jakoukoliv odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu, přičemž její závažnost je přímo úměrná stupni odchylky a jejímu vlivu na pracovní schopnost border teriéra.

Poznámka:
Psi musí mít zjevně normální ráže (varlata) plně sestouplá do šourku.


Z výše uvedené charakteristiky plemene je jednoznačně patrné, že jde o pracovní plemeno, vhodné především pro norování, přesto se však zastavme u některých pozitivních vlastností border teriéra, které nám přiblíží toto plemeno i z jiného úhlu pohledu, a které mohou nakonec ovlivnit rozhodování potenciálních zájemců z řad praktické myslivecké veřejnosti o lovecké psy pro výběr právě tohoto plemene. Tyto vlastnosti mohou přitom sehrát významnou roli právě u mladých, respektive začínajících myslivců nebo i těch, kteří se nakonec přece jen rozhodnou pořídit si loveckého psa, a to jak pro lovecké upotřebení při výkonu práva myslivosti, tak i pro vlastní potěšení.

Jednou z takových pozitivních vlastností je temperament border teriéra. Přestože jde o teriérské plemeno, border teriér působí v prostředí mimo honitbu, ve porovnání s většinou pracovních teriérských plemen, dojmem podstatně méně temperamentního teriéra, není v žádném případě agresivní, nevyhledává ani nevyprovokovává střety s jinými psy, do rvaček se nepouští a při kontaktu s jinými psy působí spíše flegmaticky než vyzývavě. Protože se dobře snáší s jinými psy, mohou si jej pořídit i myslivci a chovatelé, kteří mají více psů či plemen psů. Neopomenutelnou skutečností je i to, že je přítulný k dětem a ostatním členům rodiny. Při práci v honitbě, a to ať už při norování nebo slídění, je ovšem situace úplně jiná. Zde již border teriér vykazuje velkou aktivitu a zalíbení v lovu, přičemž neloví za každou cenu a "na vlastní pěst". Projevuje se tak, jak se má skutečný pracovní teriér projevovat a při důsledném vedení pracuje s opravdovým nasazením a citem pro danou práci, takže podávané výkony, zejména v norování na lišky, jsou porovnatelné s výkony ostatních, v myslivosti již osvědčených, teriérských plemen.

Dalším pozitivem border teriéra je jeho snadná cvičitelnost a dobrá ovladatelnost, která vyplývá již z povahových vlastností tohoto plemene. Border teriér je sice hravé, ale současně také velmi inteligentní plemeno s dobrou pamětí. V této souvislosti je však nezbytné poznamenat, že border teriér je přece jen "měkčí" mezi teriéry a je velice citlivý na trestání. Proto by nikdy neměl být trestán rukou a už vůbec ne nepřiměřenými prostředky. Úplně postačí zvýšený hlas při povelu nebo slovně vyjádřená nespokojenost vůdce. Na druhé straně by mělo být samozřejmostí udělování pochvaly za dobré provedení cviků nebo dobrou reagenci na povely vůdce. V takových případech bychom nikdy neměli šetřit pochvalou, a to v zájmu utvrzování jednotlivých cviků a disciplin z výkonu, ověřovaných na zkouškách lovecké upotřebitelnosti.

Mezi výhody plemene je třeba započítat rovněž jeho dobrou odolnost vůči nemocem a povětrnostním vlivům danou kvalitou jeho srsti, jakož i skutečnost, že srst border teriéra nevyžaduje zvláštní úpravu. Výhodou plemene je nakonec i jeho exteriérový vzhled, který není nijak zvláštní, a je proto i do budoucna zárukou toho, že si jej budou pořizovat jen ti, kdo kladou důraz na jeho pracovní vlastnosti, tj. především myslivci, čímž by border teriér mohl dosáhnout podstatně většího rozšíření a obliby, jež si nepochybně zaslouží.


vychází v 7:47 a zapadá v 15:58 vychází v 15:10 a zapadá v 5:27 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...