Časopis Myslivost

06 / 2001

Výcvik malého hrubosrstého vendéeského baseta

Ing. Jiří FORMÁNEK
Výcvik malého hrubosrstého vendéeského baseta
Malý hrubosrstý vendéeský baset je přirozeně vybaven takovými povahovými vlastnostmi, které předpokládají naprostou loveckou vášeň. Tento malý, lovecky nedoceněný honič není bezhlavě ostrý, je však odvážný, obratný a pohyblivý. Má velký akční rádius při slídění a je zaručeně hlasitý na čerstvé stopě zvěře. Jeho hluboký, silný hlas, odpovídající spíše velkým plemenům, je v lese daleko slyšitelný. V praxi jsem často ocenil jeho vrozené vlohy honiče, kdy se přirozeně snaží obracet pronásledovanou zvěř zpátky ke svému vůdci. Je poslušný, i když mnohdy svéhlavý a naprosto vášnivý. Pro své kvalitní osrstění je velmi otužilý. Protože byl v minulosti v zemi svého původu používán ke štvanicím ve smečce, je snášenlivý i vůči jiným psům. V naší chovatelské stanici je zcela běžné, že štěňata pomáhají odchovávat a často kojit i ostatní feny, které v té době svá vlastní štěňata nemají. Vynikající nos, přirozená hlasitost na stopě a náruživá ochota k práci v honitbě jej předurčují pro práci honiče a pro práci na stopě zvěře. Tyto vrozené vlohy, pro toto plemeno typické, si vendéeští baseti udržují i přesto, že vedle jejich původního loveckého poslání si získávají stále více příznivců jako společenští psi, a to pro svoji milou a absolutně neagresivní přátelskou povahu.
Přes tyto pozitivní argumenty se zatím v myslivecké praxi s tímto plemenem setkáváme zřídka. Podle mého názoru vidím příčinu v nedostatečné informovanosti myslivců a kynologů o vynikajících loveckých vlastnostech tohoto plemeno. Nepochybně zde hraje svou roli i konzervativnost řady myslivců a kynologů, kteří pochopitelně preferují osvědčená plemena, se kterými mají dostatek zkušeností.

Jsem jedním z prvních, kteří toto plemeno u nás chovají a zároveň používají v denní myslivecké praxi. Zpočátku jsem se při prezentaci se svými malými hrubosrstými vendéeskými basety na zkouškách loveckých psů setkával s určitými rozpačitými reakcemi a názory kolegů myslivců, a mnohdy i rozhodčích, které vyplývaly z jejich prvního setkání s tímto plemenem. I když jej zpočátku nedokázali často ani správně pojmenovat, po zkouškách se již jejich sympatie a hodnocení projevily v daleko příznivějším světle.

Čtyři fenky tohoto plemene, které jsem v průběhu posledních šesti let předvedl na lesních a barvářských zkouškách a barvářských zkouškách honičů, získaly ze 13 účastí 8 x I. cenu, 4 x II. cenu a 1x III. cenu a vždy dokončily. V roce 1998 zvítězila na klubových barvářských zkouškách a barvářských zkouškách honičů Basset klubu ČR fenka Dandelion z Mimoňské podkovy, která zvítězila zároveň i v  Pracovním poháru Basset klubu ČR 1998. V roce 2000 se podobný úspěch podařil další mé fence Empire z Mimoňské podkovy, která zvítězila na klubových barvářských zkouškách a barvářských zkouškách honičůů, získala titul CACT a zvítězila v Pracovním poháru Basset klubu ČR 2000. Do svých 15 měsíců věku absolvovala lesní zkoušky, dvakrát barvářské zkoušky honičů, dvakrát barvářské zkoušky a vždy dokončila v I. ceně. Vynikající nos, náruživý zájem o stopu a vrozené vlastnosti loveckého psa, vhodného pro dosled spárkaté a černé zvěře, mi všichni moji psi v praxi dokázali nespočtem úspěšně dokončených dosledů. Vedle mých psů však mohu jmenovat i další výborné vendéeny ze zkoušek i praxe jako Cerik Fanfan, Alex Elve Bohemica, Bessy a Bodie Actarus a řada dalších, kteří dobře reprezentují své plemeno v našich honitbách.

Povahu tohoto plemene i specifické podmínky jeho výcviku mi pomohl pochopit postřeh známé kynoložky Heleny Dvořákové, publikovaný v kynologickém časopise. Na základě vlastních zkušeností se s ním plně ztotožňuji a dovolím si část volně citovat. V podstatě jde o to, že francouzská plemena psů obecně vynikají snadnou socializovatelností. Jsou přátelská, společenská, velmi adaptabilní a vesměs dobře ovladatelná. Jsou spolupracovníky lovce, více či méně vášniví a temperamentní, ale vždy jsou ochotní spolupracovat se svým pánem na úspěšném výsledku lovu. Jakmile je však důvěra psa v jeho pána zrazena hrubým a neadekvátním trestem, je mimořádně obtížné v této spolupráci pokračovat. Rovněž je důležitá i sociabilita těchto psů a je upřednostňováno jejich držení v domácnosti, narozdíl od rozšířeného názoru, že lovecký pes má být držen odděleně od rodiny a dětí. V tomto velice zajímavém článku je též porovnání výcviku "po francouzsku", kdy pes je společníkem lovce, a "po německu", kdy je jeho služebníkem. Tuto definici však zmiňuji pouze jako návod k specifickému přístupu k jednotlivým plemenům různých zemí původu, v souvislosti s regionálním naturelem a historickým způsobem použití těchto plemen a jejich výcvikem.

Podle mého názoru takto pojatá socializace psa, spolu s příležitostí jeho maximálního využití v honitbě, jsou základní předpoklady pro jeho dobré pracovní výsledky. Důležité je začít u štěněte s výchovou pro budoucí práci loveckého psa co nejdříve. Já začínám cvičit od dvou měsíců věku psa, právě z důvodů usměrnění jeho náruživých loveckých projevů. V prvním období se zaměřuji především na výcvik v poslušnosti, to znamená přivolání, navykání na obojek a vodění na řemeni.

Od tří měsíců věku při prvních vycházkách do lesa cvičím své vendéenky, aby se naučily hlídat si svého pána a sledovat jeho stopu. Používám známý trik, že se štěněti často schovávám za strom či do úkrytu. Když mne hledá, zprvu na sebe upozorním hvizdem píšťalky. Štěně se velmi brzy se naučí používat svůj výborný nos a podle stopy svého pána nalézt. Dalším důležitými cvikem je odložení. Zprvu cvičím odložení psa uvázaného na řemeni a postačí mi, že psík vydrží na místě v klidu a potichu. Postupně dobu odložení prodlužuji. Výhodou tohoto cviku je to, že jej mohu cvičit stále, tedy nejen v lese, ale i doma, v autě, před obchodem apod.

Zhruba od čtyř měsíců věku umožňuji štěněti v honitbě studovat stopy zvěře a posléze i prohnat zajíčka, přičemž dbám důsledně na to, aby se pes dokázal po chvíli ze stopy po odvolání vrátit a nestal se z něj nenapravitelný štváč. Velmi důležitý je pravidelný a dostatečný denní pohyb, aby vypuštění psa ze řemenu v honitbě pro něj nebylo vzácností nebo mimořádnou událostí. Pak se bude včas vracet na přivolání a nestane se z něj pes tzv. na jedno použití, kdy jej po každém vypuštění z řemenu budu zbytek dne hledat, či na něj čekat.

Samozřejmostí musí být systém výcviku založený na postupném zvyšování požadavků, obtížnosti jednotlivých cviků, pravidelnosti cvičení a opakování již známých disciplín. Velmi důležitá je odměna a pochvala za dobře provedený cvik. Asi od půl roku věku psa začínám s výcvikem na pobarvené či uměle založené nepobarvené stopě. Nejprve zakládám stopní dráhy do 200 m délky, postupně pak vzdálenost prodlužuji. Zásadou je, aby na konci měl psík vždy kůži, nebo ještě lépe atrapu z deky srnce či divočáka. V této době se mi v praxi velice osvědčilo nechat mladého psa dohledat střelený kus zvěře, o které dobře vím, třeba jen na krátkou vzdálenost buď samotného, nebo ve společnosti druhého zkušeného psa. Navzdory odmítavému stanovisku některých ortodoxních cvičitelů jsem se opakovaně přesvědčil, že pes získá o práci při dosledu ještě větší zájem a pochopí, proč má po barvě chodit.

Zkušební řád v části týkající se použití barvy či krve pro zakládání pobarvených stopních drah pro psy různých skupin je značně rozdílný, u většiny malých plemen (teriéři, jezevčíci, retrívři a honiči) však vedle hovězí krve doporučuje použití barvy ze spárkaté zvěře nebo z divočáka. Nevidím tedy žádný logický důvod pro to, aby mladý pes ve výcviku někdy necvičil na stopě vyznačené barvou spárkaté zvěře, nebo při ideálních podmínkách občas pracoval přímo na stopě postřelené zvěře. Samozřejmě, že v tomto období cvičím přednostně na uměle založených pobarvených stopních drahách nebo našlápnutých stopách spárky divočáka, kdy mohu kontrolovat jak pes jde a stupňovat délku i obtížnost stopy.

Možnost výcviku venedéenáčků se setkává se stále větším zájmem z řad chovatelů a majitelů psů tohoto plemene. Je to podporováno i záměrem sekce malých hrubosrstých vendéeských basetů, založené v rámci Basset klubu ČR. Vedle chovu exteriérově kvalitních jedinců, co nejvíce se blížících požadavkům standardu plemene, je cílem zachovat i skvělé lovecké vlastnosti těchto psů a rozšířit je i v praktické myslivecké kynologii. Vždyť zařazení plemene v klasifikaci FCI do sekce 1. 3. - malí honiči se zkouškou z výkonu, nám přímo ukládá tyto podmínky naplňovat.

Je ještě řada námětů, které by v této souvislosti zasloužily zmínku. Myslím však, že hlavní úkol můj příspěvek splnil. Měl čtenáře našeho mysliveckého časopisu seznámit s méně známým, starým loveckým plemenem psů, které se v poslední době stále více setkává se zvýšeným zájmem myslivců i ostatních chovatelů a milovníků psů. Zájemci o toto plemeno mohou získat další informace na internetových stránkách www.sweb.cz/bassetPGV.

Pozn. redakce: Autor článku je členem kynologické komise OMS Česká Lípa, členem Basset klubu ČR, výcvikář sekce malých hrubosrstých vendéeských basetů, spolumajitel chovatelské stanice "z Mimoňské podkovy", rozhodčí pro zkoušky z výkonu loveckých psů a jejich dlouholetý cvičitel.



vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 19:24 a zapadá v 10:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...