Časopis Myslivost

01 / 2002

Rodinná tradice má pokračování

Silvie VESELÁ
Rodinná tradice má pokračování
Koncem září loňského roku jsem se jela podívat na naši vrcholnou kynologickou akci - Memoriál Karla Podhajského. Mlhavý opar, do kterého bylo jeho slavnostní zahájení na nádvoří Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem zahaleno, se postupně měnil ve slunné jitro. Prohlížela jsem si všechny nastoupené vůdce se psy a přemýšlela, který z nich si asi odveze ocenění nejvyšší a kterého budu mít tu milou povinnost navštívit a za Vás zpovídat. Nejlepší výkon nakonec předvedla a nejvíce soutěžního štěstí měla dvojice z Bílého Kostela nad Nisou - Ing. Jiří Formánek a jeho tříletý německý krátkosrstý ohař Or Afoli..
Vaše jméno určitě není kynologům neznámé, do jejich povědomí ho nesmazatelně zapsal už Váš děda a po něm i tatínek. Teď jste rodinnou štafetu převzal Vy. Jak to všechno začalo?

Děda Formánek pochází z myslivecké rodiny, takže měl k loveckým psům blízko už od dětství. Později, v roce 1956 založil chovatelskou stanici "Afoli" a začal se chovu intenzivně věnovat. Po něm podědil vztah ke psům jeho syn - můj otec a ten zase do tajů kynologie zasvětil mě. Dostal jsem svého prvního psa, fenku jezevčíka, se kterou jsme absolvovali zkoušky lovecké upotřebitelnosti a která mě hodně naučila. První větší úspěch přišel až s fenkou Jola od Světlíku, mámou Ora Afoli. S ní jsem v 18 letech, k velkému překvapení všech zúčastněných, vyhrál Memoriál Františka Vojtěcha.

Musím podotknout, že vítězství v Memoriálu Karla Podhajského není jen moje zásluha, psy cvičíme společně s dědou a otcem a vzájemně si pomáháme. V loňském roce jsem ještě studoval v Praze na vysoké škole, takže přes týden, kdy jsem byl pryč, se staral o psa otec a já pak vše o víkendech doháněl.

Jak vlastně vznikl název Vaší chovatelské stanice? Přece jen "Afoli" zní poněkud nezvykle.


To máte pravdu. Třeba na soutěži v Litoměřicích si lidé mysleli, že náš pes je dovezen z Itálie, ale opravdu není. Když děda stanici zakládal, sestavil její název z počátečních písmen - Alois Formánek, Liberec a tak vzniklo "Afoli". Ale i v zahraničí máme dobré jméno. Nedávno jsme prodali dva chovné psy do Francie a ti nám dělají radost. Pes Lux Afoli získal titul světového vítěze na výstavě World Dog Show 2001 v Portugalsku, jeho bratr Lar Afoli zvítězil v prestižním šampionátu práce ve Francii.

Na Memoriálu Karla Podhajského jste byl nejmladším vůdcem. Neměl jste trochu strach z těch starších a zkušenějších kolegů?


To víte, že měl. Ale po státnicích jsem se Orovi poctivě věnoval celé prázdniny a koncem srpna jsme se zúčastnili Memoriálu Richarda Knolla. Skončili jsme sedmí a kvalifikovali se tak na Podhajského. Knoll byl velmi náročný, v tu dobu byla extrémní vedra, ale s Orem jsme prošli. Tak jsem si řekl - proč nezkusit i Podhajského? Samozřejmě, že jsem měl trému, ale pro mě bylo odměnou už to, že jsem se takové soutěže mohl zúčastnit. Přesto, asi jako každý vůdce, jsem v skrytu duše doufal ve vítězství.

Všemi disciplínami jste prošel se samými čtyřkami a získal jste tak nejvyšší bodové ohodnocení v celé historii memoriálu. Přesto - zapochyboval jste na některé z nich?


Or měl načasovanou skvělou formu a já jsem mu naprosto věřil. Hodně na mě lpí a já se snažím udržovat s ním úzký kontakt, třeba jen tím, že mám stále u sebe piškoty a po každé disciplíně ho odměním. Je to prostě můj kamarád a ne jen "objekt k vycvičení", jak to někdy bývá. Také díky tomu je pes v psychické pohodě, což nám při účasti na memoriálu také velmi pomohlo.

Pravdou je, že Or za svou dosavadní psí kariéru moc trojek nedostal. V roce 2000 jsme zvítězili v Memoriálu Františka Vojtěcha a prošli pouze s jednou trojkou z klidu před srstnatou. Na Podhajském bylo výborně zazvěřeno, takže psům, kteří nemají tak velkou možnost přijít se zvěří do styku, to mohlo dělat problémy. Po prvním dni v lese jsem si říkal, že bude rozhodující jak projdeme disciplínami velkého pole. Ale zvládli jsme je dobře, stejně jako malé pole, kde byla řepa a velmi těžký terén na dohledávky. Dokonce tak dobře, že jsme byli vyhodnoceni jako nejlepší pole. Pak už nás čekala jen voda, které si u Ora cením, je to vysloveně vodař a drak na nahánění a dohledávku kachny v rákosí i na práci na hluboké vodě.

Trochu jsem měl obavu i z velmi početné korony, která nás na disciplínách doprovázela. Když psa cvičíte, tak buď sám nebo ještě s několika pomocníky a najednou se ocitnete mezi spoustou lidí. Pak je důležité jak tyto situace Váš pes zvládá. Děda například připravoval psy tak, že je bral do rušných ulic města, aby si na hluk a lidi zvykli.

Jaké podmínky máte tady na Liberecku k výcviku psů?


Ty nejsou zrovna ideální. Blízko jsou Jizerské hory, takže je to tady samý kopec. Můžeme cvičit akorát tak les, kde je srnčí, černá a vysoká zvěř. S drobnou je to horší. Když jdeme do pole, tak vím o deseti bažantech, které tady máme. O ty se pečlivě staráme, každý týden jim jdu se psem zakrmit, jen abychom si je tu udrželi. Rybníky tady nemáme žádné, takže vodu jezdíme cvičit 20 km daleko do okresu Česká Lípa. Přes léto hodně využívám dědovu chalupu v Podmokách u Poděbrad, kde je dostatek drobné zvěře, a tak cvičíme tam. Tímto bych rád poděkoval všem přátelům, kteří mi výcvik ve svých honitbách umožnili.

Nejmladší Formánek má na svůj věk za sebou už pěknou řádku úspěchů, ale jak říká, Podhajský je Podhajský. Největší radost z jeho vítězství má prý děda Formánek, protože jemu samotnému se dosáhnout na stupínek nejvyšší v této vrcholné kynologické soutěži za celý život nepodařilo. Ale úspěch jeho vnuka je rozhodně úspěchem celé kynologické rodiny Formánků. A co je důležité - mají skvělého pokračovatele.


vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 19:24 a zapadá v 10:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...