Časopis Myslivost

03 / 2002

Modří gaskoňští honiči v lovecké praxi

-VT-
Modří gaskoňští honiči v lovecké praxi
S otevřením hranic po roce 1989 nastalo u nás opojení z možnosti rozšiřování kontaktů s dříve zapovězeným západním světem. Každý, kdo měl jen trochu příležitost, se snažil nové situace využít a poznávat nové obzory. To se projevilo ve všech oborech lidské činnosti, kynologii nevyjímaje. Za poslední desetiletí se velmi rozhojnil počet plemen, která se u nás chovají, a to se dotklo i plemen loveckých.


Ne každý myslivec je tím nadšen, mnoho tzv. tradicionalistů je hluboce přesvědčeno, že to, co se u nás používá v praxi "odnepaměti" je to jediné správné. Někdy to platí, v jiných případech ovšem nikoli. Je nutné si uvědomit, že každé plemeno má svůj původ, svoje poslání, pro které bylo vytvořeno a chceme-li začínat s něčím novým, musíme vědět, jaká byla jeho role, jeho původní využití. Plemena, jež jsou v české myslivosti po dlouhou dobu používaná, jsou známá a každý absolvent mysliveckého kursu má možnost v hodinách kynologie se seznámit s jejich specifiky. Zcela jinak je tomu s novými plemeny, jež ani většina lektorů nezná a nikdy o nich neslyšela. Stejně, jako se u nás objevují nová plemena ohařů, zvláště z jihozápadní a západní Evropy, dostávají se k nám i neznámé honičské rasy.

Je nutné předeslat, že lov s honiči nebyl v českých zemích, zvláště v druhé polovině uplynulého století, příliš rozšířen a vyhledáván. Prováděly-li se nadháňky, pak byla ve většině případů používána tzv. "malá plemena", což v běžné terminologii označovalo společně teriéry, jezevčíky a slídiče, později ovšem zcela nelogicky i retrívry. S těmi skutečnými honiči jsme se setkali spíše v rozsáhlých lesních terénech, kde byla větší naděje, že se pes nedostane při svém poměrně rozsáhlém záběru do střetu s vozidlem. Kolik jen těch vášnivých malých lovců na takový střet doplatilo a už nikdy se ke svému pánovi nevrátilo.

Honiči, kteří se u nás používali, byli všichni střední velikosti, aby vyhověli znění mysliveckého zákona a vesměs pocházeli ze střední Evropy (Německo Rakousko, Slovensko). Poté, co se k nám dostali honiči angličtí, baseti a bíglové, zkoušeli někteří myslivci pracovat i s nimi, ale jejich využití jako plemen pracovních je zcela mizivé, i když si myslím, že zvláště baset je opomíjen neprávem, neboť jeho úžasná schopnost držet stopu a poměrně pomalá akce při jejím sledování jej předurčuje k dosledům postřelené zvěře.V případě bígla je tomu trochu jinak, je to typicky smečkový honič, používaný pro tzv. "nízkou honbu" drobné srstnaté a pro použití v našich podmínkách není ideální.

Nebudu se zabývat plemeny honičů ze severní a východní Evropy, kteří se u nás také v malém počtu objevují, ale pokusím se představit plemena z jedné z nejstarších, v původním typu dodnes zachované rodiny honičů, tzv. gaskoňské modré, pocházející, jak již jejich jméno napovídá, z jihozápadní části Francie, z Gaskoňska a Pyrenejí.

Tito honiči jsou zcela spolehlivě popsáni již vyhlášeným francouzským lovcem XIII. století, Gastonem Phoebem, hrabětem z Foix. On sám by si jistě zasloužil samostatný článek, neboť to byl nejen výborný lovec, ale také pečlivý hospodář, nadšený chovatel různých psích plemen, a milovník dobrého vína a krásných žen. Na rozdíl od svých vrstevníků ovšem i psal odborné knihy o lovu a psech, takže díky němu se dozvídáme hodně o tehdejším rozšíření jednotlivých druhů zvěře, způsobech jejího lovu, a také o kořenech mnoha plemen, pocházejících z jižní a západní Evropy.

Právě Gaston Phoebus jako první popsal modré gaskoňské honiče, kteří tvořili základ jeho lovecké smečky, s níž lovil v oblasti Gaskoňska a Pyrenejí vlky a medvědy. Popisuje je jako vynikající stopaře, odvážné v boji s velkými šelmami a obdařené nádherným, hlubokým, daleko slyšitelným hlasem. Je velmi zajímavé, že typ, jaký měli tito honiči ve středověku, si zachovali dodnes a stejné jsou i jejich schopnosti. Je přirozené, že dnes se již s nimi neloví velké šelmy, ale oni se velmi dobře přeorientovali na lov černé zvěře, které je zvláště v Pyrenejích dostatek. Lov s honiči podle francouzského způsobu je ovšem poněkud odlišný od toho, nač jsme zvyklí u nás a popravdě řečeno, kdyby se u nás takto lovilo, mnoho myslivců by se raději dalo na rybaření.

Jeden takový lovecký den vám přiblížím. Ráno, ještě za tmy, se sejdou lovci na místě srazu, odkud vyrazí lovit. Je jich jen několik, žádná velká skupina. Mají několik psů, ale po objevení stopy divočáka je na stopu nasazen ten nejzkušenější. Pes sleduje stopu, kterou nesmí ztratit a nesmí přejít na stopu žádné jiné zvěře ani jiného divočáka. Lovci s ostatními psi na šňůře jej následují. To může trvat několik hodin - stále v obtížném horském terénu. Když se stopař přiblíží kusu na dohled, teprve tehdy je vypuštěn zbytek smečky, která kus zastaví a drží na místě až do příchodu lovců. Ti tak mají možnost si zvěř poměrně zblízka prohlédnout, než se rozhodnou, zda ji uloví, či zda jí z nějakého důvodu darují svobodu. Lov je to jistě pěkný a vzrušující, ale neobvykle náročný nejen na fyzickou kondici lovců, ale také na schopnosti psů. Proto se dobří modří neprodávají, ty si jednotliví lovci chrání jako rodinné stříbro.

To také vysvětluje fakt, jak je možné, že se plemeno v původní podobě zachovalo po celá staletí v poměrně malé oblasti a jistě s velmi omezenou chovnou základnou. Jeden z odborníků srovnal historii chovu modrých s historií chovu kladrubských koní - i oni, stejně jako gaskoňští honiči, přežili bez známek degenerace staletí a jsou chloubou svých chovatelů. Nejdůležitější je při takovém chovu selekce, a ta byla v tvrdých přírodních podmínkách Pyrenejí důkladná. Později se začali modří využívat i k zušlechtění a zlepšení loveckých schopností jiných plemen, ale jejich velmi ustálený fenotyp všude prorazil. Tak známe dnes nejen modrého hrubosrstého gaskoňského honiče (modrého gaskoňského griffona - Griffon Bleu de Gascogne), který vznikl z páření s vendéeskými griffony, což mělo zajistit větší odolnost psů v tvrdších klimatických podmínkách, ale také gascon-saintongeoiského honiče (Gascon saintgeois), existujícího dnes ve dvou formách a používaného ještě jako parforsního honiče, či modrého gaskoňského baseta (Basset Bleu de Gascogne). Ten byl vyšlechtěn na základě páření s artézsko-normandským basetem a jeho lovecké schopnosti jsou vynikající. Na rozdíl od u nás dobře známého baseta je velmi dobře pohyblivý, vytrvalý, ale má stejnou schopnost držet stopu.

Původní krátkosrstý typ modrého gaskoňského honiče byl chován, jak již jsem se zmínila, od XIII. století. Pro loveckou praxi nebyla důležitá kohoutková výška, ale pracovní typ, a tak se vyskytovali jedinci různě vysocí, chovatelé si vybírali zvířata taková, jaké právě do své smečky potřebovali. Ale dá se říci, že převládali psi velcí. Teprve s rozvojem střelných zbraní a vzrůstající oblibou tohoto způsobu lovu se začali ve větší míře uplatňovat psi malého typu. Jejich první standard byl uveřejněn pod názvem "Modrý gaskoňský honič malé velikosti" v příručce standardů "Honební společnosti" v roce 1930. Od té doby se chov krátkosrsté varianty rozdělil na dvě samostatná plemena, na velkého (Grand Bleu de Gascogne) a malého modrého gaskoňského honiče (Petit Bleu de Gascogne).

Všechny zmíněné varianty, dnes již samostatná plemena, si ovšem zachovaly v nezměněné míře svoje plemenná specifika - vynikající nos, hluboký, krásně znělý hlas a schopnost držet stopu. Francouzi říkají, že modří se "těší" stopou. Je to opravdu tak - vidět pracovat modrého na stopě je zážitek, neboť hlavu nezvedne jindy, než v okamžiku, kdy zahlásí. Podle našich zvyklostí ovšem na ní pracuje velmi pomalu, neboť každý otisk pečlivě prozkoumá. Tato jeho pomalost je vyvážena jeho úpornou trpělivostí, s níž stopu neopustí a sledovaný kus dříve či později unaví a dostihne.

V České republice se začínají objevovat první jedinci z rodiny "modrých", malý modrý gaskoňský honič a modrý gaskoňský baset. Posledně jmenované plemeno se už u nás i chová a lze si jen přát, aby jej u nás nepostihl stejný osud, jako jeho anglického bratrance a neskončil zde jako pes společenský. Je to vynikající lovecký pes a věřme tomu, že tuto pravdu objeví i naši myslivci.


vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...