Časopis Myslivost

04 / 2002

Postupování za zvěří a vedení ku zvěři stavěcích psů

Jan B. MARTINEK
Postupování za zvěří a vedení ku zvěři stavěcích psů
Po přečtení mého článku “Chování a jednání psů, zvláště stavěcích” v příloze Lovecký pes v lednové Myslivosti mě řada myslivců požádala o vysvětlení jaký je vlastně rozdíl v chování psa při postupování a při vedení, neboť pes jde v obou případech za zvěří. Nedorozumění je zcela pochopitelné, neboť pojem vedení stavěcího psa ku zvěři byl mezi našimi myslivci i v naší odborné kynologické literatuře neznámý a pojem postupování byl a je vysvětlován nepřesně (například učebnice i pro vyšší zkoušky Myslivost z roku 1966, ABC myslivosti z roku 1977, starší Zkušební řády pro zkoušky loveckých psů ČMS i současné řády ČMMJ str. 20 a 44).
Ve Španělsku, Itálii a Francii byla práce stavěcího psa až do výstřelu již od poloviny 17. století obecně definována a využívána. Po příchodu starošpanělského pointera do Velké Británie se již od poloviny 18. století začala vyžadovat přesně vymezená práce vedoucí k slovení pernaté zvěře v poli. Hledající pes má buď naráz vystavit, nebo má jít za slabým pachem vzdálené zvěře až do místa vystavení (vypracované vystavení). Za běžící zvěří, nebo za zvěří, která začne odbíhat až po vystavení, má postupovat v bezpečné vzdálenosti, odpovídající vzdálenosti k vystavení, dokud zvěř nezastaví, aby ji mohl vystavit - to je pravé postupování, anglicky drawing. Po pevném vystavení klidné zvěře má na příkaz vést lovce ku zvěři až do jejího vzlétnutí, na něž musí reagovat zalehnutím - to je pravé vedení, anglicky roading in. Zalehnutí při sebezáchovném vzlétnutí zvěře je naučená reakce. Dlouhodobým selektivním chovem bylo takové chování a jednání spolu s nosem, smyslem pro hledání, vystavováním a přiznáváním zvýrazňováno. Cílem bylo odchovávat psy, kteří se tak vrozeně chovali - "vrozeně vycvičené" (ready broken by nature). Stejné chování a jednání bylo později vyžadováno i u setterů.

Úspěch této jedinečné chovné práce lze vysvětlit tím, že taková práce před výstřelem odpovídá chovem jen nepatrně upravenému vzorci chování a jednání divokých psovitých predátorů až na ten poslední skok na kořist po předcházejícím kratším zastavení a připlížení. Sledování navětřeného pachu pohybující se kořisti je dnešní postupování, kratší zastavení v blízkosti klidné kořisti, při němž se predátor rozhodoval o taktice připlížení, se více než tisíciletým chovem změnilo v pevné vystavení. Připlížení ke kořisti je dnešní vedení a konečný skok na kořist byl eliminován jak chovem tak i výcvikem k zalehnutí v okamžiku vzlétnutí zvěře.

Pes tak pracuje až do výstřelu prakticky stejně jako jeho pradávní předci, svým chováním a jednáním umožňuje slovení zvěře na mysliveckou vzdálenost. Etika i estetika polního lovu se stavěcím psem je v rozporu s "vypichováním" zvěře lovcem.

Přes dnešní kultivovanost vidíme v tom a ceníme si historické kontinuity lovící dvojice člověka se psem, který k našemu prospěchu pracuje v poli vlastně podle svých pradávných, vrozených vzorců chování a jednání.

Ve Starém kontinentě došlo k mírnému nepochopení vrozeného schématu polní práce stavěcích psů před zvěří. Ve zkušebních řádech F. C. I. i v řadě národních řádů nacházíme jen popis vedení, nazývaného postupování, ve francouzském originále couler, německy nachziehen, Proto se také z němčiny dostal nesprávný název pro vedení do povědomí našich myslivců. O skutečném postupování ve všech těchto řádech není ani zmínky. Čestnou výjimku tvoří Italové, kteří vedení ku zvěři nazývají guidata (guidare znamená vésti).

V řadě zemí byli hrubší, ještě silně brakýřovití psi zušlechtěni k práci stavěčů pointerem. V Německu byl tak po desetiletích zakladatelského chovu cílevědomě vytvořen krátkosrstý ohař jako všestranný pes (Gebrauchshund), který dokáže do určité míry nahradit řadu loveckých specialistů. Jeho, alespoň v počátcích nejisté vystavení bylo snad důvodem, proč se stále ještě doporučuje urychleně ho nechat zalehnout a zvěř vypichovat sami (například hlavní bard chovu a výcviku krátkosrstého ohaře Oberländer 1894, Hegendorf a další až do současnosti). Stejné názory se uplatnily i v této zemi, i když naši chovatelé a cvičitelé dovedli chov a výcvik zvláště krátkosrstého ohaře jako všestranného psa na vysokou mezinárodní úroveň.

Zbývá ještě uvést etologicko-fyziologické vysvětlení rozdílu mezi postupováním stavěcího psa za zvěří a vedením ku zvěři. Appetentní chování je vrozená, specifická snaha vyhledat podmínku nebo situaci (podmíněný podnět), která vede přes spouštěcí mechanizmus k určitému cílovému jednání. Appetentní chování je v našem případě chování stavěcího nebo všestranného psa při hledání. Podmíněný podnět je navětření pachu klidné zvěře, který pes sleduje dokud pach nedosáhne dostatečné, tzv. prahové intenzity (správněji prahové koncentrace pachových molekul) k vystavení. Za běžící zvěří postupuje pes jen natolik, aby si udržel dostatečnou, právě prahovou intenzitu pachu k vystavení. Stejně tak postupuje za zvěří, která začala odbíhat až po vystavení. Proto dobrý pes, postupující za odbíhající zvěří, nikdy ji nevyráží.

Zatímco postupování je jednání zcela spontánní, bez jakéhokoli ovlivňování, vedení ku zvěři po vystavení probíhá až na příkaz, bez ohledu na trvale nadprahovou koncentraci pachu a končí naučeným zalehnutím při sebezáchovném vzlétnutí zvěře. Začne-li vystavená, dosud klidná zvěř během vedení odbíhat, může se vedení změnit v řádné postupování.

Doufám, že vysvětlení přispěje k bližšímu pochopení vrozeného chování a jednání stavěcích psů všech plemen při polní práci a k jejich výcviku.


vychází v 7:46 a zapadá v 15:58 vychází v 14:45 a zapadá v 4:18 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...