Časopis Myslivost

05 / 2002

Záhadná Ula ze Šternberka

Vladimír PAULIŠTA
Záhadná Ula ze Šternberka
Mám na svědomí pět stovek loveckých psů vyexpedovaných do zahraničí, přesněji řečeno 509 psů, na jejich prodeji do ciziny jsem se ve spolupráci s Čedokem, Koospolem, Interlovem a Zooimpexem od roku 1959 podílel. Snad o každém z těch pěti stovek vyexpedovaných psů bych mohl povědět nějakou historku. Mýlil by se totiž ten, kdo by se domníval, že lovecký pes se prodává jako houska na krámě. Kdepak. Dobře umístit vycvičeného loveckého psa v novém prostředí a uplatnit jeho kvality u nového majitele, to je záležitost, kterou lze v mnohém přirovnat k manželství; také se každé nepovede a mnohé skončí nepředvídatelným nezdarem. Nebylo málo zájemců, a často movitých a ne bezvýznamných, kteří nákup vycvičeného loveckého psa považovali za stejně jednoduchou a prestižní záležitost jako pořízení nového auta. Všude tam, kde chybělo porozumění a trpělivý přístup zahraničního klienta k novému loveckému pomocníkovi, nebyla nouze o nezdar a reklamaci; spíš bezdůvodnou než opodstatněnou.
Po neblahých zkušenostech a oprávněných reklamacích jsme od 70. let rozhodli, že pro vývoz budou nabízeni pouze psi se všestrannými zkouškami, i když mnohem dražší. Kynologové se domnívají, že příprava loveckého psa na 30 disciplín těchto všestranných zkoušek si vyžádá minimálně 500 hodin odborného výcviku v terénu. Pak ovšem lze předpokládat, že takový pes se může v cizině uplatnit i na mezinárodních soutěžích, nemluvě o bezproblémovém použití v běžné lovecké praxi. V případě "reklamace" nespokojeného odběratele jsme tak mohli kdykoliv vyrukovat s nezvratným argumentem, že pes, který obstál ve 30 disciplínách našich všestranných zkoušek, musí vyhovovat v běžné lovecké praxi, ovšem za předpokladu, že nový majitel prokáže základní vědomosti pro vedení loveckého psa.

Přesto o nejrůznější reklamace jsme v uplynulých 40 letech neměli nikdy nouzi a je zábavné o tom zalistovat v našem archivu. Lze tvrdit, že v naprosté většině reklamovaných případů nešlo o problém u psa, ale o nepochopení a nedostatek zkušeností nového majitele, jak zacházet s loveckým psem. Vzpomínám si na jednoho Francouze, který od nás koupil šampiona republiky, okamžitě se s ním přihlásil na mezinárodní soutěž, a když si tam uřízl ostudu, stěžoval si na psa u nás. Ověřil jsem si, že soutěžit jel se psem, kterého získal před dvěma dny. Zřejmě považoval psa za obchodní artikl, který musí sloužit zákazníkovi stejně spolehlivě jako auto nebo počítač.

Podobného druhu, ale mnohem hrozivější byla reklamace jiného kynologa z jižní Francie, který nevybíravými slovy hodnotil od nás zakoupeného všestranného krátkosrstého ohaře i naši kynologickou agendu. Jsme podvodníci, pes je naprostý zmetek, udělá nám ostudu v novinách, pes na honě jen dovádí se psy a s honci, a když se zmocní střeleného bažanta , mačká ho, obíhá s ním v mordě od jednoho myslivce ke druhému a nikomu se nepodaří mu v tom zabránit. Ověřil jsem si, že ten nebohý pes byl půl roku zavřený v psinci u hajného, nikdo si ho nevšímal a když nastala lovecká sezona, vzal ho majitel na společný hon a byl krajně rozezlen, že ho pes neposlouchá.

Do kategorie takovýchto poněkud groteskních reklamací nespadá případ feny Uly ze Šternberka, který si nedovedeme vysvětlit a s nímž si nevíme rady. Tuto fenu krátkosrstého ohaře si od nás odvezl 20. dubna loňského roku pan Antonmattei z Montpellieru ve Francii. Předem je třeba podotknout, že fena Ula absolvovala u nás všech pět zkoušek včetně všestranných, vesměs v první ceně a se čtyřkou z nosu, což je nejlepší ocenění čichových vlastností. Navíc byla tato fena s ohledem na genetické vlastnosti zařazena do chovu, tedy záruka, že šlo o vynikajícího jedince s předpokladem uplatnění i v zahraniční konkurenci. Pan Antonmattei také nepatří k "tuctovým" myslivcům a běžným zájemcům o loveckého psa. Je dlouholetým funkcionářem francouzského mysliveckého svazu, vlastní bohatě zazvěřený revír, má chovnou stanici krátkosrstých ohařů a odebral od nás za posledních 25 let pro sebe a pro chovatele z jihozápadní Francie už tři desítky psů.

Koncem května mi pan Antonmattei telefonoval a obsáhle mi líčil, jaké má s Ulou potíže. Je pravda, že je milá, lehce ovladatelná a při hledání vytrvalá, ale údajně nemá nos, v zásadě nevystavuje a jen vytrvale honí divoké králíky. Nemohl jsem tomu uvěřit a dovolil jsem si jen podotknout, že za nevystavení bažanta a vyražení za zajícem nebo králíkem by byl u nás každý pes diskvalifikován už na podzimních zkouškách, natož pak na zkouškách všestranných, které fena absolvovala v I. ceně. Pan Antonmattei to však myslel vážně, měl své zkušenosti a zřejmě nikoliv bez uvážení nám podal tento návrh: máme přijet do Montpellieru a když se nám podaří předvést, jak Ula vystaví jediného bažanta nebo koroptev, vyplatí Zooimpexu trojnásobek ceny, za niž fenu zakoupil. Nabídku jsme samozřejmě nepřijali.

Za dva měsíce jsme dostali dopis, v němž nám pan Antonmattei obsáhle vylíčil, jaké má s fenou problémy. I když ji dal na celý měsíc k jednomu specialistovi na přecvičení, Ula je lovecky neupotřebitelná, nevystavuje, nemá nos a jen honí divoké králíky a v zásadě přechází veškerou pernatou zvěř. Připojený veterinární nález potvrdil, že fena má suchý a teplý nos, deformovanou nosní dutinu a silný výtok nosního slizu. Protože šlo o seriózního a dlouholetého klienta, nemohli jsme tuto reklamaci vzít na lehkou váhu anebo odbýt poukazem na paragraf kupní smlouvy uznávající reklamaci do jednoho měsíce od odebrání psa s úředními doklady.

Dopis pana Antonmattei a veterinární nález jsem tedy přeložil a rozeslal pěti odborníkům se žádostí o vysvětlení a radu, jak v tomto zapeklitém případě postupovat. Jeden veterinární lékař vyslovil domněnku, že fenu mohla uštknou zmije a způsobit ztrátu čichu, údajně jen dočasnou. Známý pelhřimovský kynolog Jonáš nevyloučil, že čich feny mohla nepříznivě ovlivnit změna prostředí, podnebí a majitele, a že se fena musí zapracovat na divokých bažantech a koroptvích, jejichž chování je odlišné od reakce uměle chované pernaté zvěře, používané u nás na kynologických zkouškách. Nevyloučil také, že fena je novým majitelem špatně vedena. Ředitel Zooimpexu Hrabánek stejně jako většina dotázaných odborníků poukázala na skutečnost, že Ulu posuzovalo na pěti zkouškách deset rozhodčích, kteří její nos posoudili shodně známkou čtyři, čímž byla u této feny jednoznačně zpochybněna reklamovaná závada čichu.

Všechny obdržené posudky jsem přeložil, zaslal panu Antonmatteimu a vyslovil můj skromný názor v tom smyslu, že snad Ula nemá v novém prostředí dostatečně tvrdé vedení a není dost účinně trestána za naprosto neodpustitelný prohřešek, jakým je svévolné vyražení za zajícem nebo divokým králíkem. Podrobně jsem také vylíčil naši zkušenost se dvěma psy v souvislosti s nevystavováním či zapíráním pernaté zvěře. V roce 1979 jsme jednomu francouzskému myslivci z Bretaně dodali krátkosrstého ohaře, z něhož se po ročním systematickém výcviku podařilo získat spolehlivého "slukaře"; zásadně přecházel a nevystavoval bažanty a koroptve a lovil jen neporovnatelně méně početné a méně přitažlivé sluky. Jiného psa jsme po půlročním speciálním výcviku připravili pro jednoho švédského zájemce požadujícího psa, který by zapíral všechnu drobnou zvěř a lovil jen velmi vzácné srnce. Tedy doklady, že vystavování a použití čichových dispozic loveckého psa lze systematickým výcvikem pozitivně nebo negativně ovlivnit.

S touto teorií stejně jako s názory našich kynologů pan Antonmattei ani v nejmenším nesouhlasil a odpověděl nám dopisem, který nás svým obsahem šokoval. Píše v něm v podstatě toto: fena Ula podstoupila další bezvýslednou operaci nosních dutin za 3000 franků, nemá čich, nevystavuje, je to nekvalitní pes, majitel Uly se vývozem do ciziny zbavil neprodejného psa, jsme podvodníci, pro Ulu si máme přijet a vrátit peníze, jinak nám Antonmattei udělá ostudu v novinách. S tímto řešením Zooimpex samozřejmě nemohl souhlasit, vzít Ulu zpět by znamenalo přiznat, že jsme vědomě prodali neupotřebitelného psa a obáváme se uveřejnění v tisku, což ani v nejmenším neodpovídalo skutečnosti.

Za těchto okolností Zooimpex nekompromisně navrhl panu Antonmatteimu zásadní řešení: fenu Ulu převezme v Praze, přecvičí ji a když do jednoho měsíce nebude vystavovat pernatou zvěř, vrátí peníze. V opačném případě pozve pana Antonmettei k nám a když fena v terénu vystaví podle předpisu bažanta, Francouz si fenu odveze zpět do Monpellieru.

V tomto stavu je teď můj exportní "psí" případ záhadné Uly ze Šternberka, který čeká na vyřešení.


vychází v 7:41 a zapadá v 15:59 vychází v 13:29 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...