Časopis Myslivost

01 / 2003

Jak vybírat loveckého psa?

1. díl  Ing. Koloman FERJENTSIK
Jak vybírat loveckého psa?
Velmi častými otázkami, v kurzu adeptů myslivosti v předmětu myslivecká kynologie, ale i mezi zkušenými mysliveckými kolegy (a to zejména v poslední době), jsou: - jaká kritéria je třeba brát v úvahu při rozhodování o plemenu loveckého psa? - jak postupovat při výběru loveckého psa ve věku štěněte? - pořídit si fenu nebo psa? - jaká jsou další kritéria výběru týkající se plemen loveckých psů ?
Prakticky v každé dřívější myslivecké učebnici, kynologické příručce nebo knize-monografii o tom-kterém plemenu byla této problematice věnována určitá pozornost s  nejrůznějšími doporučeními a radami, které jsou v mnoha aspektech překonány a s nimiž bych se již nemohl beze zbytku ztotožnit, protože i zde došlo k výrazným názorovým posunům, vyplývajícím především ze změněných podmínek, za nichž se v současné době provozuje myslivost, a které mají dopad i na oblast myslivecké kynologie, a tudíž i na výběr loveckého psa.

Pokusím se proto přispět několika postřehy z vlastní zkušenosti a být tak nápomocen mladým, začínajícím myslivcům při řešení tohoto dilematu, i když jsem si vědom toho, že asi neuspokojím svými názory zcela každého příštího myslivce-kynologa, nicméně budu se snažit spíše o obecnější a pokud možno co nejobjektivnější pohled na věc, než abych se pouštěl do nějakého tendenčního, například určitému plemenu nadržujícího apod., a tím i velice neobjektivního pojednání o těchto otázkách.

Na první pohled by se zdálo, že dát odpověď na výše uvedené čtyři otázky není nic těžkého, protože jde o výběr, respektive pořízení loveckého psa, což je pouze otázka vkusu a metody tohoto výběru jsou již také popsány, takže v podstatě "není co řešit". Tak jednoduché to zase není, a proto si postupně proberme jednotlivé otázky podrobněji.

Pro které plemeno loveckého psa se rozhodnout?


Dosti vysoké procento při rozhodování o plemenu loveckého psa v minulosti připadalo na osobní vkus myslivce, tj. na to, zda se mu příslušné plemeno líbilo či nikoliv. I dnes by se mohlo zdát, že tento faktor bude mít značný podíl na našem rozhodování (což jistě i má), avšak přece jen v poněkud modifikované podobě. Které další faktory by měly tedy ovlivnit naše konečné rozhodnutí kromě již zmíněného osobního vkusu?

Předně si musíme uvědomit, kde, neboli v jaké honitbě a s jakou skladbou, resp. druhy zvěře, budeme s loveckým psem pracovat
. Tento faktor je velice významný a měl by být zvažován přednostně. Např. v  polní honitbě s  drobnou a srnčí zvěří by nebylo nejvhodnější rozhodnout se pro plemena barváře-specialisty (hannoverský, bavorský) nebo slovenského kopova, byť by se nám sebevíce líbila. Obdobně v rozsáhlejších horských a lesních honitbách s  jelení zvěří by nebylo nejšťastnějším rozhodnutím pořídit si např. retrívra nebo bulteriéra. Tyto extrémní příklady jsem zvolil proto, abychom si uvědomili důležitost faktoru místa provozování myslivosti, jakož i návazně otázku výcvikovou a konečně i praktickou využitelnost či upotřebitelnost loveckého psa příslušného plemene v dané honitbě. Tuto skutečnost, tj. praktickou využitelnost loveckého psa, bych ještě jednou zdůraznil, protože není nic smutnějšího, než když máme loveckého psa s absolvovanými zkouškami lovecké upotřebitelnosti, avšak nemáme pro něj v dané honitbě adekvátní využití. Na tuto skutečnost pamatuje v příslušném paragrafu (§15) také prováděcí vyhláška Ministerstva zemědělství č.244/2002 Sb. k zákonu o myslivosti, v níž jsou stanoveny nejen počty loveckých psů pro jednotlivé druhy honiteb, ale také jejich skladba pokud jde o požadované zkoušky lovecké upotřebitelnosti a potažmo tudíž i plemena vhodná pro získání příslušné lovecké upotřebitelnosti.

Důležitým faktorem je, jaké máme podmínky pro držení loveckého psa, tj. především pro jeho ustájení, včetně možnosti zajištění dostatku krmiva a další nezbytné péče. Nemusím ani zvlášť zdůrazňovat, že zpravidla je zcela jiná situace v případě myslivce bydlícího na venkově a ve městě. Tento faktor ovlivňuje rozhodování zejména pokud jde o výběr loveckého psa z hlediska jeho velikosti.

Nezanedbatelným faktorem, a to hlavně v současné době, je možnost vhodného prostoru pro výcvik a zajištění dostatku příležitostí styku loveckého psa se zvěří. Tento faktor by neměl být při rozhodování opomíjen, protože se stal problémem nejen myslivců bydlících ve městech a ovlivňuje rozhodování ve prospěch malých plemen loveckých psů.

Podcenit nelze ani faktor časový, tj. kolik času bude věnováno loveckému psu, i když z vlastní zkušenosti mohu uvést, že čas není ve výcviku loveckého psa tím rozhodujícím momentem. Větší váhu ve výcviku loveckého psa má pravidelnost (pokud možno každodenní), než délka času, který je mu věnován, přesto je však třeba, alespoň ve fázi výcviku, počítat s adekvátním časovým penzem a účelně je rozložit. Tento faktor může ovlivnit naše rozhodování zejména pokud jde o velikost plemene loveckého psa. Velká plemena loveckých psů potřebují většinou přece jen více času na "vyběhání" než malá lovecká plemena.

Dalším důležitým faktorem je také odborná zdatnost, povahové a volní vlastnosti a dosavadní zkušenosti myslivce v oblasti myslivecké kynologie. Jinými slovy: již před samotným rozhodnutím o výběru plemene je třeba o něm vědět co nejvíce a důkladně se proto seznámit s příslušnou odbornou literaturou pojednávající nejen o plemenu, ale i o výcviku loveckých psů, výcvikových metodách, výcvikových pomůckách, nestydět se konzultovat některé postupy se zkušenými cvičiteli a požádat je případně i o pomoc atd. Zohlednit bychom měli také své povahové a volní vlastnosti, protože ne každé plemeno by nám muselo svým temperamentem vyhovovat. Musíme mít na paměti, že i my jsme různých povah, trpělivosti a nervů, a proto člověk, který se nedokáže ovládat, být dostatečně trpělivý, důsledný, vynalézavý, mít smysl pro pravidelnost ve výcviku, pochopit funkci podmíněných reflexů, na nichž je výcvik u mnoha disciplín založen, mít také trochu času na výcvik, ten nechť se raději vůbec nepouští do kynologické práce. Rovněž získávání zkušeností je důležitým předpokladem pozdějšího úspěšného výcviku loveckého psa vybraného plemene, a proto lze jen doporučit účast na kynologických akcích, zejména však na nejrůznějších zkouškách loveckých psů z výkonu nebo být přítomen výcviku, respektive přípravy loveckého psa na některou ze zkoušek lovecké upotřebitelnosti u zkušeného kolegy-myslivce apod.

Vezmeme-li proto v úvahu alespoň výše uvedená kritéria a zhodnotíme-li u nich všechna pro a proti, tj. především to, do jaké míry jsme s to to-které kritérium splnit a hlavně dodržet, pak by rozhodně nemělo být těžké rozhodnout se při výběru pro adekvátní lovecké plemeno, splňující jak naše představy co do osobního vkusu, tak i pokud jde o potřebnou loveckou upotřebitelnost. V této souvislosti mohu bez rozpaků konstatovat, že nabídka plemen loveckých psů u nás je dostatečně široká a kvalitní a troufám si tvrdit, že může uspokojit ve smyslu výše uvedených kritérií kteréhokoliv myslivce.

Jak postupovat při výběru loveckého psa ve věku štěněte?


Předtím než přikročíme k jednotlivých krokům při výběru štěněte, je třeba říci, že je odebíráme nejdříve ve věku sedm až osm týdnů, kdy se již výrazněji začíná projevovat individualita štěněte a kdy lze již (i když stále ještě s určitou dávkou nejistoty) rámcově odhadnout jeho charakterové vlastnosti, z nichž se zaměříme především na tyto:

- celkový vztah štěněte k neznámému člověku, přičemž sledujeme jeho přítulnost, podřízenost, případně projevy výbojnosti až po agresivitu;

- chování štěněte v novém, pro něj neznámém, prostředí a za různých rušivých vlivů, které uměle navozujeme. V tomto případě sledujeme, zda je štěně bojácné, plaché, netečné k těmto vlivům, jisté či až sebevědomé;

- posouzení štěněte z hlediska jeho předpokladů k budoucímu pracovnímu využití. I když to zní nadneseně, přece jen projev aktivity, respektive zájmu o dění kolem něj, případně hlasitosti a používání nosu za účelem poznávání nových pachů, ale i klidu, jsou důležitými ukazateli pro naše rozhodování.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že při výběru štěněte si musíme také ujasnit, jaké charakterové vlastnosti budeme od dospělého psa požadovat, a to vzhledem k naší vlastní povaze. Rozlišit zcela jednoznačně štěňata nesmělá až bojácná a úzkostlivá od nebojácných, dravých a výbojných není nic těžkého, ale pokud nejsme příliš energičtí, neměli bychom si pořizovat štěňata posledně jmenovaná, protože většinou jde o dominantní typy, které se nehodí pro osoby povolné a naopak submisivní typy povah nejsou vhodné pro osoby zvláště energické.

Před samotným odběrem štěněte není také od věci dohodnout s chovatelem dřívější návštěvu na prohlédnutí celého vrhu, respektive odchovu, kterou bych osobně velice doporučoval, a to především z toho důvodu, že se nám naskýtá jedinečná příležitost zjistit kvalitativní úroveň chovatelské stanice, zejména však:

- v jakém prostředí se nachází chovná fena a celý vrh;

- jaká péče je ze strany chovatele psům věnována;
  • v jakém zdravotním stavu a kondici jsou štěňata i fena (s tím souvisejí také otázky krmení, skladby potravy, hygieny, očkování apod.);
  • jaké zkoušky lovecké upotřebitelnosti, případně výstavy absolvovala chovná fena i chovný pes, po němž jsou štěňata, a s jakými výsledky;
  • dohodnout cenu štěněte, což je vždy dobré sjednat předem, včetně způsobu předání průkazu původu, očkovacího průkazu apod.


V den odběru neopomeneme štěně důkladně prohlídnout, přičemž si všímáme především:
  • v jaké je kondici, zda není hubené, břichaté, zesláblé, zda bylo odčerveno (napadení škrkavkami nebývá mnohdy totiž žádnou vzácností), zda nemá blechy (týká se zejména dlouhosrstých psů a rovněž není žádnou vzácností);
  • zbarvení očí, zda je dostatečně syté, zda některé oko neslzí (mohlo by se jednat o vrozené vchlípení - entropium);
  • zda byly na zadních bězích odstraněny paspárky. Pokud nebyly, operativní odstranění je nezbytné;
  • zda nemá kýlu, která bývá u štěňat dosti častá. Jde většinou o pupeční kýlu. Pokud je malá zpravidla se časem ztratí sama, větší však musí být odstraněna operativně. Pokud bychom se chtěli zabývat chovem, musíme si také uvědomit, že dispozice ke kýle je dědičná;
  • zda má rovný prut či oháňku, tj. zda některý článek nevybočuje, což se později projevuje různě velkým zakřivením (jde o plemena, u nichž se prut či oháňka nekupírují, například pointr, slovenský kopov, bulteriér, alpský jezevčíkovitý brakýř, angličtí a někteří další dlouhosrstí ohaři a retrívři);
  • zda má štěně-pes sestouplá varlata v šourku. V tomto věku již většina psů má varlata sestouplá, i když to nemusí vždy tak být. Chybějící varle (monorchismus) nebo obě (kryptorchismus) jsou vylučujícími vadami z chovu;
  • zda nemá štěně vrozenou bojácnost, která by se nám mohla v budoucnu vymstít tím, že takový pes by nebyl vůbec vhodný k výcviku a tím ani pro loveckou upotřebitelnost.


Pokud jde o chrup a skus, štěně v tomto věku má ještě chrup mléčný, takže počítat zuby a zjišťovat skus v tomto věku je bezpředmětné. V některých kynologických příručkách se uvádí, že lepší je opatřit si štěně z jarního vrhu, protože taková štěňata rostou v příznivých podmínkách s dostatkem slunce, tepla a čerstvého vzduchu. Z vlastní zkušenosti však mohu potvrdit, že rozdíly mezi štěňaty z jarního a podzimního vrhu z hlediska odchovu jsem nepozoroval. Dokonce moji nejlepší psi, co jsem kdy měl, byli z podzimních vrhů.

Poté, co jsme si štěně vybrali, požádáme chovatele o přesné informace týkající se výživy, dále zda bylo štěně odčerveno, případně i očkováno a v neposlední řadě požádáme o to, aby štěně v den, kdy si pro něj přijedeme, tj. zpravidla v odpoledních hodinách, nenakrmil. Smyslem je jednak bezproblémové zvládnutí přepravy, která je pro štěně přece jen určitým stresem, projevujícím se mnohdy zvracením apod., a jednak spojení první náhlé změny prostředí a odloučení od feny s příjemným požitkem, kterým u štěněte potrava podaná v novém prostředí bezpochyby bude.

Pokračování příště



vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...