Časopis Myslivost

01 / 2003

Můj kopov

Ing. Jindřich HÝŽA
Můj kopov
Slovenského kopova jsem si pořídil na přání manželky, která chtěla mít ochranu při svých ojedinělých procházkách po lese. Toto plemeno ji zaujalo svým vzhledem při listování obrazovým atlasem psů. Já jsem zájem ženy o pořízení psa uvítal, vždyť lov bez psa je poloviční radost a navíc v podmínkách VLS je jeho držení téměř nutností.
Psíka jsme bral do lesa hned, jakmile to bylo možné. Když už mi v chůzi nestačil, nesl jsem ho v batohu. S černou zvěří se Ciro seznamoval již odmalička při každé možné příležitosti. Strach ze střeleného selete vystřídal zájem. A tak se stalo, že jsme Cira v jeho pěti měsících věku začali s kolegou využívat k lovu černé zvěře. První, spíše přátelský štulec od selete dostal psík na jedné z prvních akcí. Po jeho nářku ze způsobené bolesti jsme mysleli, že už černou hlásit nebude. K našemu překvapení, místo aby si šel postěžovat, vyběhl po chvíli z houští a hlásil na stopě tlupy, která unikla do dalšího mlází. V prosinci téhož roku jsme s půlročním Cirem ulovili mého nejsilnějšího, devítiletého kňoura. Budoucí trofej byla náležitě pokřtěna, neboť jsme se v kolektivu shodli, že bronz je jistý. Páráky neulámané, pálené, délka 8,5 cm, klektáky silné. Zklamání však nastalo po vytažení páráků z čelisti. Uvnitř byla ukryta jen o málo delší polovina.

Lov na černou byl pěkným zážitkem. Pes ji aktivně vyhledával, po jejím přeběhnutí do jiné houštiny se pro nás vracel, jenže naše vášeň nás vedla dál. Na čekání nebyl čas. Krásný hluboký hlas nás lákal a hnal dál. Ciro si na to časem zvykl a přestal se od tlupy černé vracet v rozumné době. Čekal, že za ním přijdeme. A když byl v tlupě nemocný nebo zraněný kus, vydržel Ciro vytrvale hlásit až do noci. Vysílený, provinile pod okny ohlásil svůj návrat. Jak nacházel cestu domů to nevím, ale do večera se běžně vracel z míst vzdálených více než deset kilometrů, kde nikdy nebyl a kam byl dovezen. Jen jednou se nevrátil a tak jsem ho šel hledat. Našel jsem ho až druhý den na poloviční cestě z Vyškova, když už se sám vracel domů.

Nejcennější službou, kterou poskytoval mě i nešťastným lovcům, bylo dohledávání zvěře. Za svůj nedokončený psí život kolegům myslivcům úspěšně dohledal pět kusů vysoké zvěře, devět kusů zvěře černé a tři kusy srnčí zvěře. Minimálně pět dohledávek proběhlo v noci, kdy jsem vůbec netušil, zda jdeme správným směrem. Jednou mě o zážitek z dohledávky ochudil kolega, protože mě skolila chřipka. Nebyl jsem si jistý, jak Ciro beze mě bude pracovat a poslouchat, ale obstál na výbornou.

O svého čtyřletého přítele jsem přišel náhle v zimě loňského roku. Veterinární nález zněl - náhlá otrava. Jedinou útěchou mi je fenka z Cirova prvního a také posledního krytí, které budou dva roky. S ní se snažím vyvarovat chyb, kterých jsem se při výcviku dopouštěl u předchozích psů. Zatím máme dohledané čtyři kusy černé zvěře a jednu neúspěšnou dohledávku v délce 1700 m.

Vím, že jako Ciro fenka nikdy nebude, ale přesto z ní mám radost. Slovenský kopov má vrozenou ochotu k lovu černé zvěře a je vytrvalý při dohledávce ve všech honitbách. K výcviku a vedení psa je však zapotřebí mít již nějaké zkušenosti a vložené úsilí se mnohonásobně vrátí. Získáte psa, kterého nikdy nenecháte při vycházce do honitby doma.



vychází v 7:47 a zapadá v 15:58 vychází v 15:10 a zapadá v 5:27 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...