Časopis Myslivost

01 / 2003

Záhadná Ula ze Šternberka na pokračování

Vladimír PAULIŠTA
Záhadná Ula ze Šternberka na pokračování
V kynologické příloze zářijové Myslivosti vyšel můj článek o naprosto neobvyklém případu spojeném s vývozem feny krátkosrstého ohaře Uly ze Šternberka. Článek vyvolal nečekanou odezvu z řad čtenářů-kynologických odborníků i veterinárních lékařů, a protože záležitost skončila poněkud nečekaným způsobem, považuji za vhodné se k ní vrátit touto vysvětlující poznámkou.
Takže: vloni v dubnu si doktor Antonmattei z Montpellieru, takto známý kynolog a funkcionář francouzského mysliveckého svazu, k nám přijel pro fenu Ulu ze Šternberka. Protože fena získala pět prvních cen na zkouškách včetně zkoušek všestranných, dalo se předpokládat, že se ve Francii dobře uplatní a přispěje tam k dobré pověsti našich loveckých psů. Dlužno ještě připomenout, že na všech zkouškách rozhodčí ocenili čichové vlastnosti feny shodně nejvyšší známkou 4 z nosu.

Jaké však bylo moje překvapení, když mi doktor Antonmattei telefonoval a značně rozezlen sděloval, že fena nemá nos, že nevystavuje, nereaguje na píšťalku a jen honí divoké králíky. Prodělala nákladnou operaci nosních dutin bez viditelného zlepšení čichových vlastností, je údajně lovecky neupotřebitelná, což jejího majitele opravňuje k tomu, aby získal náhradou jiného loveckého psa.

Za těchto okolností kancelář Zooimpex, která prodej feny uskutečnila, navrhla panu Antonmatteimu korektní návrh v tom smyslu, že fenu i přes propadlou reklamační lhůtu přijme zpět, dá ji u nás přecvičit a nebude-li po měsíci vykazovat normální čichové a lovecké vlastnosti, vrátí peníze.

Údajnou "loveckou neupotřebitelnost" feny Uly jsem si vysvětloval tím způsobem, že v novém prostředí nenašla dost odborné a energické vedení, že se jí asi podařilo ulovit bez dozoru majitele divokého králíka, což je pro temperamentního psa lákavější než únavné hledání a vystavování nebo reagování na povely píšťalkou. Nějaký chirurgický zásah do nosních dutin psa jsem považoval za jednoznačně lukrativní a nic neříkající počin veterinárního lékaře. A tento názor jsem panu Antonmatteimu také šetrně sdělil s doporučením, aby fenu dal ve Francii přecvičit nějakému kynologickému odborníkovi.

A závěr? Naprosto nečekaný. Po půl roce mi doktor Antonmattei telefonoval a s velkou omluvou i uznáním mi sdělil, že se podařilo Ulu přeškolit na "slukařku". Tento termín vyžaduje podrobnější vysvětlení. Ve Francii se sluky zásadně neloví na ranním nebo večerním tahu, ale jen ploužením za použití speciálně zacvičeného psa. Sluka totiž hledajícímu psovi v zásadě neumožní pevné vystavení, zpravidla poodletí nízkým klikatým letem několik desítek kroků, přeruší stopní dráhu a znesnadní tak psovi stopování a střelci lovecký úspěch. Systematickým výcvikem lze zajistit, aby lovecký pes zásadně ignoroval běžnou drobnou zvěř a lovil jen mnohem vzácnější a méně atraktivní zvěř, jakou je sluka. Ve Francii platí jakýsi nepsaný zákon, že opravdový myslivec smí za den střelit jen jednu sluku a na další smí jen namířit a evidovat počet takových střeleckých příležitostí umožněných loveckým psem. Výjimku ovšem tvoří možnost "tuplátka", tedy střelit najednou dvěma ranami dvě sluky, což je samozřejmě víc než vzácný životní zážitek. Potvrdí-li takovýto případ dva věrohodní svědkové, je šťastnému střelcovi úlovek zapsán v jakési Guinessově knize loveckých úspěchů.

Podle nedávného sdělení přešťastného pana Antonmattei, Ula mu za jediný den vystavila nebo zvedla 16 sluk, což je naprosto nevídaný a těžko uvěřitelný výsledek, o němž referoval i francouzský lovecký časopis Connaissance de la Chasse.

Já tomu věřím a naší "záhadné" Ule tímto vyslovuji dík za to, jak přispěla k dobré pověsti naši lovecké kynologie ve Francii.



vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...