Časopis Myslivost

03 / 2003

Border teriér v lovecké praxi

Pavel VAINAR, Libor KURFIŘT
Border teriér v lovecké praxi
Border teriér je staré, leč poměrně pozdě uznané plemeno teriérů z pohraniční oblasti mezi Skotskem a Anglií. Je to psík nenápadného, ale milého vzhledu, s charakteristickou, krátkou a nepříliš vysokou hlavou. I když jde o loveckého teriéra, který musí mít jistou přirozenou ostrost vůči škodné zvěři, je povahově milý a hravý, výborný k dětem a velice přizpůsobivý. Srst je nedlouhá, hrubá, barvy červené, pšeničné, grizzly s tříslovými odznaky nebo modro-tříslové.
Jeho chovatelé se dlouho bránili tomu, aby byl border teriér uznán jako plemeno, protože se obávali, že pak jeho původní pracovní určení ustoupí čistě vnějším znakům a ztratí svoji důležitost. Proto byl teriér zaregistrován anglickým chovatelským Kennel klubem až v roce 1920, přestože byl chován již mnohem dříve. Border teriér pocházel původně z hraniční oblasti mezi Skotskem a Anglií, kde byl používán k lovu na lišky a další škodnou a proto tehdejší chovatelé dbali hlavně na charakter těchto psů. Border teriéři byli a stále jsou mimořádně snášenliví k jiným psům. Mají ale i dostatek odvahy, aby obstáli při lovu.

Pokud se týká celkového vzhledu psa, můžeme říci, že standard plemene klade důraz hlavně na jeho pracovní vlastnosti. I vzhled "bordíka" je proto s tímto účelem sladěn. Všechny vady a nedostatky exteriéru se posuzují v souladu s tím, nakolik ovlivňují pracovní využití border teriéra. Tento psík pochází z jednoho z nejodlehlejších míst, kde musel na kamenité půdě stačit jezdcům na koních a ostatním loveckým psům. Je tím dána určitá délka jeho končetin, jeho výšku však standard neudává. Mezi teriéry je jedinečná jeho hlava, která se podobá vydří. Je široká mezi slechy, bez stopu, s krátkou silnou mordou. Musí mít silnou kostru, ale zároveň nesmí působit těžkopádně. Border teriér má silnou kůži a hustou, drsnou srst.

Jeho prut se nekupíruje. Border teriéři jsou výjimeční také tím, že nemají sklon k žádným dědičným onemocněním, veterináře zpravidla navštěvují jen za účelem očkování.

Rovněž tak charakter tohoto psa je pro něho příznačný a zároveň i výjimečný. Border teriér není agresivní a ani jeho chování nevyvolává u ostatních psů agresivitu. Pokud ho přesto nějaký pes napadne, je třeba ho brát jako protivníka vážně, protože je to psík s duší bojovníka. Dobře vychovaný border teriér však nikdy nenapadne člověka, proto není příliš vhodný na hlídání. Miluje také děti a je k nim neuvěřitelně trpělivý. Doma se chová klidně, má velmi příjemnou povahu a každého příchozího radostně vítá.

Border teriéra lze velmi snadno vychovávat a cvičit, musíme však mít na paměti, že si zachovává určitou míru nezávislosti, proto někdy neposlechne okamžitě. Zároveň je to neobyčejně pracovitý a vytrvalý pes vhodný především pro aktivní myslivce. Milovníci tohoto plemene oceňují právě jeho již výše zmíněný výjimečný charakter. Mnoho z těch, kdo se jednou rozhodnou pro border teriéra, už u tohoto plemene zůstanou.

Výcvik border teriérů probíhá podobně jako u ostatních plemen malých loveckých psů. Je potřeba ale s výcvikem tolik nepospíchat, protože tito psi dospívají pomaleji a trochu déle než ostatní. Ale stejně jako u jiných plemen , tak i u border teriéra je třeba začít již v ranném věku - a to s cviky jako je poslušnost, vodění na řemeni a jiné základní povely. Border teriér je plemeno velmi inteligentní a učenlivé a lze s ním zvládnout bez větších problémů všechny cviky stejně jako s jinými plemeny. Není ale výjimkou, že při dobrém vedení zvládá pes základní výcvik v poslušnosti a ovladatelnosti již do půl roku svého života. Toto mohu potvrdit ze své vlastní zkušenosti s půlroční fenkou Ritou, která v poměrně krátké době tento základní výcvik zvládla a je velmi dobře ovladatelná ve všech situacích. Po zvládnutí základních disciplín (zhruba po půl roce) můžeme začít s výcvikem složitějších disciplín jako je odložení, slídění, práce na pobarvené stopě a následování. Přibližně okolo jednoho roku věku můžeme cvičit aport, vodní práci i norování. I při výcviku border teriéra je třeba počítat s individualitami každého jedince. Při výcviku není téměř vůbec potřeba používat jakékoliv donucovací prostředky, border teriéři se velmi rychle dovtípí, co od nich žádáme a tyto činnosti rádi vykonávají. Ve většině případů nám psi dobře reagují už na pouhé zvýšení hlasu nebo slovní napomenutí.

Border teriér se oproti jiným psům vyznačuje velkou chutí k práci a vytrvalostí. Je velmi temperamentní a přesto poslušný a hravý. Žádný z našich psů nám nikdy neutekl, všichni si za každé situace hlídají svého pána a neustále se ho snaží sledovat. Stačí malý pohyb rukou a psi ihned reagují na povel. Přesto však hledají a pohybují se v dostatečné vzdálenosti od vůdce.

Border teriér je plemeno, které lze využívat bez problémů téměř při všech loveckých činnostech. Samozřejmě, že jeho prioritou zůstává lov škodné, ale uplatní se dobře i navzdory své velikosti při lovu kachen, kdy ochotně a rád aportuje střelené kachny z hluboké vody. Nevýhodou je jeho malá tělesná výška, kdy se špatně dostává přes vysoké rákosí. Ale tam, kde je k vodě dobrý přístup, nemá s aportováním kachen žádné problémy. Když zvěř nevidí, stačí ho zvednout v rukou a kachnu mu ukázat. Z vlastní zkušenosti víme, že miluje vodu a je schopen a ochoten náruživě aportovat kachny i tehdy, když je tak nízká teplota vody, že ostatní psi do vody nejdou. Stejně tak dobře je využitelný pro práci v poli, kde vytrvale a klidně hledá "pod flintou". U některých border teriérů je však částečně na závadu jejich malá hlasitost na stopě.

Ve svém živlu je ale tento malý psík při práci v lese, zejména při naháňkách na černou zvěř a lišky, kdy lze beze zbytku využít jeho dobrou ovladatelnost a poslušnost. Nemusíme mít strach, že nám tento pes přeběhne do dalších lečí a bude v nich nekontrolovatelně lovit na vlastní pěst. Jak jsem již vzpomenul, vždy spolupracuje se svým pánem a nenechá se strhnout loveckou vášní. Černou zvěř má ve zvláštní oblibě a nevynechá jediné setkání s ní. Ať už právě při naháňkách, kdy ji neúprosně vyhání ven z leče a vyniká při tom velkou obratností a neohrožeností, ale i při samotném dosledu postřelených divočáků. Při práci na barvě je důsledný a pozorný, ale na druhou stranu po ní postupuje v klidu a s rozvahou. Dosledovaného divočáka je schopen stavět a udržet na místě do příchodu lovce. Ideální je využívat pro tuto práci dvojici border teriérů současně. Velmi dobře se doplňují a navzájem

si účinně pomáhají, aniž by si navzájem konkurovali. Tato jejich vlastnost je stejně tak dobře využitelná při norování, kdy je možno do jedné nory nebo melioračního kanálu pustit dva i více psů najednou. Nikdy si navzájem neublíží. Norování s bordery a jejich práci při něm budu popisovat v některém z mých dalších

příspěvků. Můžeme ale zase z vlastní zkušenosti dokladovat, že i přes mnohá skeptická slova chovatelů ostatních plemen teriérů, je border teriér schopen se těmto plemenům vyrovnat a v mnohém je i předčit. Norování s ním probíhá většinou velmi hladce a úspěšně. Tito pejskové nejsou žádnými neuváženými rváči, nikdy nejdou vysloveně "na chvat" a vždy se snaží lišku z nory nebo kanálu vyhnat ven. Přitom jsou ale na druhou stranu velmi tvrdí a důslední a málokdy se nám stalo, že bychom lišku ven s pomocí bordera nedostali. Doménou těchto psů při norování je jejich rozvaha, obratnost ale i poměrně subtilní postava, pomocí níž se dostanou za liškou i tam, kam ostatní teriéři vzhledem k obvodu hrudníku a také své vyšší postavě nemohou proniknout.

Border teriéra je možno chovat bez problémů venku v kotci, je dostatečně odolný vůči nepřízni počasí. Vždyť i v jeho rodné vlasti většinu roku přetrvávají mlhy a poměrně chladné a deštivé počasí. K jeho ustájení postačí klasický kotec běžných rozměrů se zateplenou boudou, kterou používá většinou jen při větších zimách. Jinak většinu času tráví venku v kotci. Žádný z našich psů nepoškozuje a neničí materiál kotce, jako tomu někdy bývá u jiných teriérských plemen.

Bordík je vcelku nenáročný společník, který stejně tak jako venku, může být vzhledem ke své velikosti a povaze chován i doma v bytě. Vyžaduje potom ale pravidelné venčení s dostatkem pohybu v přírodě, protože je to velmi temperamentní a živý psík.

I příprava border teriéra na výstavu je celkem jednoduchá. Postačíme s klasickým trimováním srsti tak jako u dalších hrubosrstých plemen loveckých psů. Tito psi se předvádějí na výstavách bez větších potíží, protože jsou podle ostatních teriérů velmi společenští a vcelku ukáznění a klidní. Pro uznání chovnosti border teriéra postačuje na výstavě ocenění minimálně VD a jedna zkouška z výkonu.

V naší školní honitbě Střední zemědělské školy v Písku s úspěchem používáme většinou právě border teriéry pro jejich výše zmíněné vlastnosti a pracovitost. Osvědčili se nám mnohokrát jak při lovu i dohledávce divočáků, tak hlavně při norování lišek v přírodních norách i melioračních kanálech, kde jsou neocenitelnými pomocníky. Stejně dobře pracují i při lovu kachen a jsou schopni bez problémů aportovat i bažanta nebo králíka.

Vážení čtenáři, budu rád, když náš článek věnovaný tomuto nenápadnému a pracovitému plemeni teriéra pomůže široké myslivecké veřejnosti snáze pochopit jeho povahové vlastnosti i možnosti jeho využití v myslivecké a lovecké praxi. Na závěr přejeme všem chovatelům a majitelům border teriérů hodně radosti při práci s nimi a všem bordíkům co největší vyžití při lovu se svými vůdci.



vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 19:24 a zapadá v 10:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...