Časopis Myslivost

03 / 2003

Zkoušky vloh, jejich účel a posuzování

Roman TROJKA
Zkoušky vloh, jejich účel a posuzování
Je něco pravdy na tom, když slýcháváme od vůdců: “Jdu na vlohovky proto, aby se pes seznámil s atmosférou zkoušek, bude tam hodně lidí a více psů, prostě jdeme na zkušenou.” Zkoušky vloh nám ale musí dát a říct mnohem více. Proto je třeba brát je se vší vážností jak ze strany vůdců, tak rozhodčích.
Nejprve se pozastavím u zkoušek vloh ohařů. Hlavním problémem je nedostatek drobné zvěře. To slýcháváme téměř všude. Staré pořekadlo říká, že když se chce, všechno jde. Zvěř se dá v nejhorším případě vypustit. S trochou zkušeností a důvtipem docílíme toho, že vystavování a s tím spojené disciplíny odzkoušíme. Nebudu se rozepisovat o předmětech - nos, vystavování a postupování. O tom už bylo napsáno mnoho a všichni víme, jak by to mělo vypadat a co od ohařů u daných disciplín vyžadovat.

Z mého pohledu je jedna z nejdůležitějších disciplín hledání. Zkušební řád nám říká toto - pes má hledat příčně, prostorově, vytrvale a většinou cvalem. Ideální hledání je asi 30 kroků před vůdcem, 80 kroků doleva a 80 kroků doprava. Záleží přitom na prostoru a ostatních okolnostech. Pes má hledat s vysokým nosem a využívat dobrý vítr tak, aby nevynechal žádné místo, kde by mohla být zalehlá zvěř. Všichni psi se mají zkoušet ve stejně hustých a vysokých krytinách a hledat proti větru. Často jsem se setkal s tím, že pes běhá rychle, s chutí, ale nesystematicky bez evidentní snahy nalézt zvěř. Prostě jen radost z pohybu a vůdce říká, s jakou chutí ten pes hledá. Bohužel nehledá, jen běhá a v tom je velký rozdíl. Hledání je vrozená vlastnost, která trpělivým a citlivým vedením se zdokonaluje.

Dovolím si použít citát gen. Hutchinsona, který byl publikován v knize Pointer prof. MUDr. Jana Martinka: "V celém umění vycvičit stavěcího psa není nic těžšího, tolik času a práce vyžadujícího, než nácvik spolehlivého, pravidelného hledání. Příroda příliš nepomůže, ale měsíce námahy se mnohonásobně vyplatí. Systematické hledání potom pomůže i psovi třeba menšího nadání převýšit v poli nadanějšího psa, který zmateně pobíhá a dostane se k vystavení jen náhodou. Je nepochybné, že pes, který správně prohledá pole, musí zákonitě nalézt více zvěře." Není pravda, že pes, který nalezne zvěř, má výborné hledání. Může jít jen o náhodné natrefení na rozdíl od psa, který hledá systematicky a s chutí v prostorech bez zvěře.

Na zkouškách vloh ohařů nebudu trvat tolik na poslušnosti, ale měl bych zcela zodpovědně posuzovat disciplíny - vrozená chuť k práci, hledání, vystavování, postupování a nos. To jsou disciplíny, pro které zkoušky vloh ohařů děláme a disciplíny, které z ohaře dělají ohaře. Ve zkušebním řádu pro slídiče jsou předměty téměř shodné se zkušebním řádem pro teriéry, jezevčíky, retrívry a honiče. Hlavním rozdílem je u slídičů disciplína ochota v hluboké vodě. Tato disciplína mi o vlohách opravdu mnoho neřekne, je to disciplína více výcviková, pro průměrně zkušeného vůdce záležitost, která jde nacvičit.

Dalším předmětem je slídění a ten, zvláště co se týká slídičů, by měl být jejich doménou. Vyplývá to už též ze samotného názvu skupiny. V této disciplíně nelze v žádném případě "přivírat oči". Nezmiňuji se o nechuti slídit, ta je lehce viditelná. Při slídění musí být vidět evidentní snaha o nalezení zvěře, platí zde to co u ohařů - rozlišit radostné pobíhání od systematického slídění po zvěři.

Dalším předmětem je hlasitost. Tady máme ještě jeden problém, a to rozdíl u plemen, ať už jednotlivých slídičů nebo teriérů či jezevčíků pro vlohy hlasitosti. Musíme si uvědomit, že ne všechna plemena byla v zemích svého původu šlechtěna pro hlasité sledování stopy. Vím, že naše lovecká kynologie je postavena do určité míry na všestrannosti a ne na specializaci, jako v některých jiných zemích. A tomu odpovídají naše zkušební řády. Hlasitost je předmět, při kterém zákonitě potřebujeme zvěř nebo její čerstvou stopu. Máme výhodu, že pokud není dostatek zajíců, tak nám dobře poslouží i zvěř srnčí, které bývá ve většině případů dostatek. Při samotném posuzování je nezbytná zkušenost a cit. Záleží na klimatických podmínkách, délce předchozího slídění, terénu a mnoha dalších věcech. K tomu všemu je nutné přihlédnout, než vyneseme známku. Samozřejmě, že i vůdce by si měl uvědomit, že rozhodčí musí hodnotit to, co viděl a slyšel. A rozhodčí to nemá jednoduché zvláště tam, kde je méně zvěře a musí psa ohodnotit třeba jen z jednoho setkání se zvěří. Nicméně je třeba k tomu přistupovat co nejzodpovědněji, protože pro některá plemena je hlasitost taky podmínkou pro zařazení do chovu. A je to vloha, která se lehce vytrácí a těžko vrací zpět! Proto raději riskovat to, že jsem na daných zkouškách psovi trošku uškodil, což se dá opravit na jiných zkouškách, než mu přidat. Pak už to s ním jde celý život.



vychází v 7:46 a zapadá v 15:58 vychází v 14:45 a zapadá v 4:18 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...