Časopis Myslivost

04 / 2003

Cira

MUDr. Miloš NOSEK
Cira
V naší polní honitbě se trvale usadili divočáci. Tehdy jsem se rozhodl, že si ke své irčance pořídím ještě psa malého plemene. Ale jakého? S malými plemeny jsem neměl žádné zkušenosti. Každý vychvaloval toho svého – pro lepší pohyblivost v terénu a ve sněhu zvítězil teriér nad jezevčíkem, pro nenáročnost údržby srsti jagdteriér nad welshem. A tak se malá jagdteriérka Cira stala členem naší rodiny. Byla vychovávána a cvičena stejně jako ohaři, a to včetně aportu. Pro její nezkrotný temperament všechno trvalo déle, i když chápala výborně. Za rok absolvovala příslušné zkoušky včetně tehdy ještě kontaktního norování. Velmi pečlivě jsem ji ale zapracovával na stopě mojí i zvěře, a vypracovali jsme velké množství vleček a barev s hovězí, skopovou, prasečí, ale i srnčí barvou. Úmyslně jsem kapal barvu i přes čerstvé stopy zvěře. Její vytrvalost, houževnatost a jistota byla obdivuhodná. Ta usilovná příprava se nám v praxi několikrát vrátila a vyplatila. Nejenže se mnou chodila na hony na bažanty a kachny, které perfektně aportovala, ale ročně jsme spolu absolvovali kolem deseti naháněk a nátlaček na divočáky a téměř pravidelně nějaký postřelený kus dohledávala. Dokázala skvěle zastavit a doslova utočit na místě metrákového kňoura, jehož lov na naháňkách byl tehdy ještě povolen, a nejbližší střelec ho pak z několika málo metrů pohodlně ulovil. Opatrně, ale přitom razantně rozrážela tlupu divočáků v houštině, kolem které často i několik psů bezradně pobíhalo. Vybrala si jeden kus a ten vytrvale hlasitě vedla až ke střelci obestavěné leče. Moji zelení kamarádi jí přezdívali “paní profesorka”. Za ta léta dohledala mnoho drobné zvěře, srnčí, dva kusy vysoké, ale hlavně přes dvacet postřelených divočáků, kteří by byli jinak ztraceni. S jistotou mne vedla na řemeni dva i tři kilometry těmi nejhustšími porosty a houštinami, což zná jen ten, kdo někdy divočáka dohledával. Píšu to v minulém čase, ale Cira je pořád mezi námi. I když jí v jejích 13 letech ubylo hodně sil, mrštnosti i lovecké vášně, stále mě doprovází na posed, kde jemně upozorní na blížící se zvěř, o které já se svými lidskými smysly nemám ještě tušení. Na naháňce chodí u nohy, nebo odpočívá v autě a čeká až přijdu, připnu jí řemen a jdeme dohledávat.
Nedávno mě kamarád pozval na nátlačku na černou. Večer předtím ale střílel na sele a nedohledal ho. Před začátkem nátlačky jsme šli zkusit štěstí s Cirou. V noci pršelo, všude kolem bylo plno bláta. Na kukuřičném strništi jsem nasadil fenku na nástřel. Zbyly tam jen dvě nejasné šmouhy barvy na listě. Cira zalehla a pak již svým pomalým, rozvážným krokem mne vedla přes strniště dále do polí. Kamarádi mě zrazovali, že se postřelené sele určitě vrátilo do blízkého lesa. Ciře jsem věřil, nikdy mě nezklamala a tak jsem na jejich námitky nedal. Asi po 500 m chůze vojtěškou pěstovanou na semeno, přede mnou vyběhlo postřelené sele. Mělo přestřelenou stehenní kost a hladký průstřel ještě i druhým zadním během. Rychlým výstřelem jsem ukončil jeho trápení. Ciru jsem radostně objal. Když jsem viděl, jakou má opět jiskru v oku a jak se na mě moudře dívá, uvědomil jsem si, že až jednou odejde, nikdy na ní nezapomenu. Později jsme spolu dohledali ještě jedno sele a ten den to byly jediné dva kusy ulovené na nátlačce. Nebýt "Báby", jak jí někdy říkám, byl by výřad prázdný.

Jagdteriérka Cira, malá svou postavu, ale velká svým srdcem a výkonem, je mou nezbytnou pomocnicí a věrnou kamarádkou. A já v hloubi duše doufám, že mě bude ještě dlouho doprovázet na mých toulkách, čekaných a naháňkách.



vychází v 6:38 a zapadá v 19:10 vychází v 20:48 a zapadá v 9:39 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...