Časopis Myslivost

04 / 2003

Jak jsem přišel o svého čtyřnohého kamaráda

Miloslav SNÍTIL (92 let)
Jak jsem přišel o svého čtyřnohého kamaráda
Po přečtení článku Kde jsi Eriku? od dr. Bezrové jsem se rozhodl podělit se s vámi o podobný příběh, který se mi přihodil v roce 1963. V roce 1958 jsem si koupil od jednoho kynologa z Letohradu dvouletého českého fouska z Mostysk s podzimními a lesními zkouškami v I. ceně. Hned od prvního dne, kdy jsem si Dara přivezl, jsme začali spolu chodit na šoulačky, z počátku jen na vodítku a až po týdnu jsem si ho dovolil z vodítka pustit.
Při jedné ze společných podzimních procházek strništěm nám těsně pod nohama vyskočil zajíc. Dar se pustil okamžitě za ním. Na mé pískání nereagoval a tak mi nezbylo než čekat, až se pes vrátí. Po půl hodině jsem ho zahlédl, jak se vrací. Jakmile mě spatřil, tak si lehl a bál se přijít. Na každé mé zapískání popolezl o malý kousek a zase si lehl, až se ke mně připlazil. Rozhodl jsem se Dara potrestat. Domů jsme měli asi tak 1 km a já jsem mu dlaní ukazoval plížení, a tak se až k domovu. A věřte, že to pomohlo!

Jednoho pěkného letního rána jsem si vyšel s Darem na čekanou. V Rychtářově lese na vysokých smrcích byl posed. Dara jsem odložil pod posedem a vylezl nahoru. Začalo se pomalu rozednívat. Z pole k lesu směrem k nám se pomalu přibližovala srna se dvěma srnčaty, která skotačila kolem ní. Dar se díval střídavě na srnčata a na mě. Neustále jsem mu povelem rukou přikazoval, aby zůstal ležet. Když jedno ze srnčat proběhlo na pár kroků od Dara, dal hlavu mezi běhy a ani se nepohnul. Srna se srnčaty odešla do lesa a já mohl slézt dolů, abych Dara odměnil pohlazením, kostkou cukru, půl rohlíkem a kouskem salámu. Od té doby mi Dar dělal samé radosti a svoji mysliveckou činnost jsem si bez jeho přítomnosti neuměl představit.

V osudný den Dar ležel v oplocené zahradě. Po silnici šel cizí člověk, který měl nohavice kalhot potřísněné od hárající se feny. V Darovi se probudil pud lásky, přeskočil kamenný plot a běžel za ním. V sousední vesnici si jich všiml člen našeho sdružení Ruda, který mého psa poznal. Ptal se ho, zda je to jeho pes. "Není, jen se ke mně přidal." Náš člen však věděl, že nejde o náhodu, protože tento člověk měl nejen v souvislosti se psy velmi špatnou pověst. Rudovi se podařilo zahnat psa směrem k domovu. Bohužel Dar nedošel, skončil pod koly nákladního automobilu a pro mě skončila smutně jedna kapitola mého mysliveckého života.



vychází v 7:21 a zapadá v 18:10 vychází v 19:15 a zapadá v 8:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...