Časopis Myslivost

05 / 2003

Auvergnéský krátkosrstý ohař

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ
Auvergnéský krátkosrstý ohař
Bývá také nazýván “Modrý auvergnéský”, neboť jeho charakteristické zbarvení má v obou barevných variantách namodralý odstín. Častěji se setkáváme se světlejší variantou, u níž se na základním bílém podkladě vyskytuje výrazné stříkání, více či méně husté, a jasně ohraničené černé plotny s modravým leskem. U vzácně se objevující varianty “uhlované” je modrý odstín tvořen směsicí bílých a černých chlupů. Takovému zbarvení se u nás běžně říká “modrý bělouš”. I “uhlovaní” mohou mít černé plotny. Hlava auvergnéského ohaře má vždy černou masku, je upřednostňována maska dělená světlou lysinkou. Tělesný rámec “averňana” je téměř kvadratický, kostra je silná a především svalstvo vyniká mohutností, takže i když kohoutková výška, stanovená standardem, se pohybuje v rozmezí 56 až 63 cm, působí celek mohutným dojmem. Síle kostry odpovídají i dimenze hlavy, která je hluboká, s hranatou mordou a delším, níže zavěšeným slechem. Na krku, který je silný, je naznačen dvojitý lalok, který nesmí být příliš výrazný.
Původ plemene není zcela jasný, existují o něm tři teze, jak je uvádí dr. Clerard. Jedna tvrdí, že první jedinci této rasy byli dovezeni do Francie roku 1798 vracejícími se maltézskými rytíři přímo z ostrova Malty. Tuto možnost podporuje skutečnost, že jedna z významných smeček "modrých" psů byla chována na dvoře biskupa z Auvergne, pána de Foudras, který byl strýcem slavného maltézského rytíře, nazývaného "Markýz". Druhou možností je vznik nového plemene na základě křížení starých brakoidních psů s galskými pointry. Za nejpravděpodobnější je však považována možnost třetí, že se totiž jedná o původní, regionální plemeno, vytvořené selekcí, která byla prováděna jak na vyhovující pracovní styl a vlohy, tak za účelem upevnění zvláštního, stříkaného zbarvení, které bylo dobře viditelné v nepřehledném loveckém terénu, který je v domovině plemene zcela běžný. Pro tuto třetí verzi svědčí i skutečnost, že bílý, černě tečkovaný pes byl chován již na dvoře Ludvíka XIV., tedy mnohem dříve, než došlo k importům z Malty. Tohoto výrazně zbarveného psa zachytil na svém plátně Desportes, dvorní malíř Ludvíka XIV. Obraz můžeme v současnosti vidět v muzeu města Gien.

Ve Francii, svojí vlasti, je averňan rozšířen téměř výhradně mezi lovci, protože jsou všeobecně známé jeho velké lovecké vlohy, odolnost a poměrně velmi snadná cvičitelnost. Připočteme-li do výčtu jeho dobrých vlastností i vynikající nos a velmi vstřícnou a přátelskou povahu, nemůžeme se divit, že jeho obliba i přes mimořádně bohatou nabídku loveckých ras ve Francii stále stoupá. Není to dávno co překročili první jedinci hranice své vlasti a již je začíná objevovat i okolní svět - Španělsko, Itálie, Belgie a s velkou hrdostí musíme poznamenat, že i u nás máme několik výborných jedinců.

Historie chovu plemene je u nás velmi krátká - první tři představitelé byli přivezeni v roce 1997 z významného francouzského chovu, přímo z Auvergne. Jejich uplatnění v našich podmínkách bylo bezproblémové, neboť tito psi v poli hledají "ekonomickým" cvalem, který střídají prostorným, elegantním klusem, a to je právě ta rychlost, která našim myslivcům nejlépe vyhovuje. Také vloha pro aport je velmi silně vyvinuta. A tak i když averňan je stoprocentní ohař, tedy specialista na lov pernaté, velmi rád pracuje na srstnaté i na stopě a je tedy prototypem psa, nazývaného u nás "všestranný". V roce 2000 byl zapsán první vrh do české plemenné knihy a štěňata se dostala zčásti do rukou myslivců, zčásti i nemyslivců. O to větší byla naše radost, když i ti psi, kteří nebyli vedeni přímo k výkonu lovecké praxe, na zkouškách velmi dobře obstáli. Na podzim 2002 vyjelo trio našich averňanů do Paříže, aby si v tvrdé konkurenci domácích psů zasoutěžili. Dvakrát druhé a jedno třetí místo ve třídě (ovšem před ní - druhá - byla česká konkurentka) byl neočekávaný úspěch a francouzští chovatelé s respektem hovořili o naší reprezentaci. Výsledkem byla nabídka krytí české feny nejlepším francouzským plemeníkem. V letošním roce byly úspěchy dovršeny titulem nejvyšším - fena Alma Ladmann získala v Dortmundu titul "Světový vítěz 2003".

A tak si můžeme jenom přát, aby vysoko nasazená laťka nespadla a aby si naši averňani udrželi jméno, které získali. Letos máme již dva zapsané vrhy a je naděje ještě na další spojení, přejme tedy našim chovatelům šťastnou ruku.



vychází v 7:39 a zapadá v 16:48 vychází v 9:56 a zapadá v 21:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...