Časopis Myslivost

05 / 2003

Jak jsem slízl smetanu

Karel KAKOS
Jak jsem slízl smetanu
Deset dnů před odjezdem na všestranné zkoušky münsterlandů v Rakousku mi přítel Honza oznámil, že se zkoušek ze služebních důvodů nemůže zúčastnit a chce odvolat svou účast. Moje reakce byla, že psa zkusím předvést sám. Rex je totiž z mé chovné stanice a již několik nácviků jsem s ním absolvoval jako pomocník, takže vzájemné seznámení jsme měli za sebou. Týž den odpoledne jsem pro psa dojel a začala anabáze, na kterou se nedá zapomenout. První zážitek začal již u cvingru ve vedlejší kůlně, kde kromě vodítka a dalších potřebných věcí visel na stěně i zajíc. Jak jsem sahal pro vodítko, Rex, který byl mezitím vypuštěn, na mě okamžitě vyběhl a bránil zajíce, jakože ten není můj. Překvapeně jsem utrousil, že to pěkně začíná. Po příjezdu domů dostal Rex krmení na chodbě mého bytu. Při prvních soustech otevřela moje manželka dveře a mohlo dojít k další kolizi, nebýt klouzavého lina. Rovněž první noc trávil Rex na chodbě bytu. Když jej žena uprostřed noci překračovala se slovy “Rexíku, já jdu”, ani se nepohnul, avšak vzápětí ji chytl zuby za palec u nohy – jen lehounce a se šibalským výrazem v očích, ale leknutí bylo veliké. Po těchto kouscích byl během několika dnů “můj”. Musel jsem ho ještě naučit chodit po schodech, protože je neznal, dále práci za živou kachnou na vodě a uzavřenou ohrádku při práci s liškou. Jinak byl kamarádem perfektně připraven.
Když jsme přijeli na místo konání zkoušek a ubytovali se, překvapil mě, jakým způsobem si říkal o vyvenčení - vzal vodítko do mordy. Vlastní zkoušky započaly hledáním v poli se vzrostlou řepou. Po prvních 70 m začal Rex vystavovat, já jsem popošel, on postoupil, a tu vyběhly dva kusy srnčího. Po povelu "daun" jsem na pokyn rozhodčího vystřelil a vzápětí vyběhlo srnče, které pes začal následovat. Po dalším hlasitém povelu "daun" pes narazil na bulvu řepy a zůstal jak přibitý na zemi. Večer mě rakouští myslivci začali oslovovat "her daun".

Práce na vodě začala na břehu Dunaje, kde výška rákosí dosahovala tří metrů, což je na naše poměry velmi nezvyklé. V těchto podmínkách pokračovaly další disciplíny - byla vypuštěna kachna několik metrů před rákosím na volnou hladinu a když kachna dosáhla druhého břehu slepého ramene, teprve pak byl vypuštěn pes. Nebylo dovoleno dávat žádné hlasité povely, protože pes musel prokázat své vlohy sám. Rex pracoval bezvadně, vytlačil kachnu na volnou hladinu, kde byla střelena a pes ji přinesl a odevzdal v časovém limitu. Při práci na pobarvené stopě byl Rex veden jako oznamovač. Pracoval velice dobře, ale náhlé zatroubení rozhodčího a následné ověření, zda pes sleduje pobarvenou stopu, vyvedlo Rexe z tempa. Tím bylo jeho ohodnocení nižší, než jsme předpokládali.

Následující den po zkouškách jsme nakupovali a při návratu na nás nečekaně a bez hlasitého projevu skočil velký ovčácký pes, kterého měl majitel hotelu na hlídání. Zakousl se do Rexe a já jej musel odtrhnout, přestože měl hmotnost nejméně 50 kg. Majitel hotelu chtěl tuto událost vyrovnat penězi, ale to jsem odmítl.

Poslední zážitek nás čekal při celní kontrole, kdy Rex při otevření auta okamžitě zaregistroval kočku, která jeho bleskovou reakci nepřežila. To byla tečka za naší rakouskou anabází. Tak jsem slízl smetanu za Honzu, který potil krev při výcviku. Na Mezinárodních všestranných zkouškách Rex skončil pátý ze 20 velkých a malých münsterlandských ohařů.



vychází v 7:39 a zapadá v 16:48 vychází v 9:56 a zapadá v 21:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...