Časopis Myslivost

05 / 2003

Ještě jednou o malém hrubosrstém vendéeském basetovi

Lenka RATAJOVÁ
Ještě jednou o malém hrubosrstém vendéeském basetovi
Do okamžiku, než jsem při listování kynologickým časopisem narazila na fotografii snad nejznámějšího představitele tohoto plemene v současné době – Cerika Fan fan, jsem neměla o existenci tohoto psíka téměř ani ponětí. Hned v první chvíli mě fotografie pyšně vyhlížejícího, a přitom velmi roztomilého tvora uchvátila, a vzápětí jsem si ve vzpomínkách vybavila článek z přílohy Lovecký pes časopisu Myslivost (11/2001), ve které publikoval Ing. Formánek, výcvikář sekce malých hrubosrstých vendéeských basetů. Znovu jsem zabrousila do řádků tohoto článku a rázem bylo o čem přemýšlet.
Mým životem ještě mnoho loveckých psů neprošlo. Až do současné doby jsem se věnovala výhradně výcviku hrubosrstých jezevčíků. Můj muž, mimochodem také milovník loveckých psů, našel zalíbení ve velkých plemenech, konkrétně v českém fouskovi. Ve mně se však probudila touha zkusit něco jiného a začala jsem se o plemeno malého hrubosrstého vendéeského baseta blíže zajímat. Na výstavě jsme navštívili jejich kruh, snažila jsem se získat pokud možno co nejvíce informací od chovatelů, poradkyně chovu paní Votánkové a i od majitele krásného Cerika. Po zvážení všech kladů i záporů koupě malého hrubosrstého vendéeského baseta jsem se rozhodla, že si jej prostě pořídím. Tajně jsem doufala, že ho mé dvě hrubosrsté jezevčice bez problému přijmou mezi sebe.

Uběhlo pár měsíců a co čert nechtěl - můj manžel při četbě novin ve vlaku objevil inzerát na štěňátka mého vyvoleného chlupáče. Akce "vendéen" se rozjela na plné obrátky. Po nedlouhé době škemrání a přemlouvání muž svolil, abychom se na štěňata dojeli alespoň podívat. A jelikož mě za těch 18 let společného soužití už zná, věděl naprosto přesně, že se nepojedeme domů s prázdnou. Ve vrhu byla jedna fenečka a pět pejsků, takže možnost výběru prakticky žádná. Já jsem ale chtěla jen psí holčičku, neboť k celkovému počtu našich šesti psích dam by asi opačné pohlaví nebylo moc dobrou volbou.

Nicméně vrh se mi velice líbil, viděla jsem v plné kráse i oba rodiče, takže byla rozhodnuto. Pro malou Meggie jsme si za 14 dní po naší návštěvě jeli. A vůbec toho nelituji, tak milé, učenlivé, poslušné a přitom temperamentní a náruživé stvoření se hned tak nevidí! Meggie s námi žije zatím jen necelé tři měsíce, ale již nyní mohu naprosto souhlasit s charakteristikou povahy tohoto psíka, kterou popsal ve svém článku Ing. Formánek. Je to skutečně miláček doma a ďábel v honitbě. Má vrozené systematické hledání, zájem o stopu, je poslušná a vše dělá s ohromnou chutí a nadšením. Již ve svých čtyřech měsících je Meggie hlasitá a navíc se u ní projevuje vloha pro nošení, skoro stejné jako známe již od štěňat našich fousků.

Dosud jsem vycvičila tři hrubosrsté jezevčíky, nyní cvičím čtvrtého, složila jsem s nimi zkoušky vloh, barvářské zkoušky, zkoušky z norování, lesní zkoušky, a nedám na toto plemeno za žádnou cenu dopustit. Ale malý vendéeský baset mě svým charakterem, snadnou ovladatelností, temperamentem, snášenlivou povahou a samozřejmě i exteriérem zkrátka uchvátil. Čas ukáže, jak bude pokračovat lovecký výcvik. Pevně věřím, že i s touto fenečkou úspěšně zvládneme zkoušky z výkonu, abychom se mohly společně věnovat v dostatečné míře lovu a myslivosti vůbec.

Chtěla bych tímto podpořit i snahu Ing. Formánka o to, aby toto plemeno vešlo ve známost širší myslivecké veřejnosti. Kdo do budoucna uvažuje o koupi loveckého psa, může mu být můj příspěvek malou nápovědou. Mohu toto plemeno vřele doporučit těm, co nevyznávají tvrdou metodu výcviku, ale spíše pochvalu a polaskání.



vychází v 7:44 a zapadá v 16:41 vychází v 8:21 a zapadá v 17:11 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...