Časopis Myslivost

06 / 2003

Jan Tichý: “Neměnil bych.”

Silvie VESELÁ
Jan Tichý: “Neměnil bych.”
Vám, kynologům, kteří pravidelně navštěvujete výstavy, zkoušky či soutěže psů jistě není tvář pana Jana Tichého neznámá. Zahlédli jste ho, jak se proplétá mezi vámi a čeká na ten správný okamžik, kdy stiskne spoušť svého fotoaparátu. Můžete si být ovšem jisti, že středem jeho zájmu nejste vy, ale váš pes.
Co Vás přivedlo k fotografování?

Fotit jsem začal v patnácti letech společně se svým kamarádem, a vlastně trošku z hecu, protože jsme tím napodobovali naše starší bratry. Zpočátku jsem fotil starým bakelitovým fotoaparátem značky Pionýr, později jsem pod stromeček dostal sovětský aparát Smena a od kamaráda jsem si půjčoval Ljubitěl. A s nadšením jsem fotil všechno - krajinu, zvířata, portréty. Byla to doba zkoušení a učení, kdy úspěchy střídaly neúspěchy nejen co se týče fotografování, ale i vyvolávání filmů, zvětšování. Hodně jsem se naučil při mém pobytu na internátě, kde byla, jako součást zájmových kroužků, fotokomora. A v ní jsem trávil spoustu volného času.

Internát? Takže následovalo vzdělání fotografického směru?


Kdepak, vyučil jsem se spojovým technikem a fotografování jsem měl pouze jako koníčka. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych se fotografii mohl někdy věnovat profesionálně. Jsem klasický fotograf-samouk, neustále jsem byl ponořen do fotografické literatury. Ta potřeba vzdělávat se mi ostatně zůstala dodnes, odebírám všechny časopisy o fotografii, které vycházejí a když se objeví na trhu nějaká nová kniha, hned ji musím mít. Na odborné vzdělání došlo až v předloňském roce, kdy jsem po 37 letech ukončil pracovní poměr, udělal si pětiměsíční fotografický kurz, akreditovaný při ministerstvu školství, a pořídil si živnostenský list.

Copak Vám mohl kurz po tolika "odfotografovaných" letech přinést něco nového?


A víte že přinesl? Přestože jsem za ta léta již řadu věcí uměl, zjistil jsem, že vzdělávání je nekončící proces a naučil se několik triků a vychytávek. Navíc možnost konzultace s profesory a kolegy fotografy nikdy není na škodu a může přinést i nové poznatky.

Kdy a proč jste se zaměřil právě na psy?


Psi vstoupili do mého života společně s mojí manželkou. Přiženil jsem se do myslivecko-kynologické rodiny, tchán byl lesní inženýr a choval foxteriéry. U nás doma pak vždycky pobíhala smečka lakeland teriérů, s manželkou jsme založili jejich chovnou stanici a jezdili po výstavách. V té době jsem začal fotit vlastní psy. Později začala manželka publikovat v kynologických časopisech a narážela na problém nedostatku ilustračních fotografií ke svým článkům. Takže mě vždycky v dobrém slova smyslu využila. A tím pádem byl od fotografování vlastních psů jen krůček k fotografování psů na výstavách a soutěžích.

Svými fotografiemi zásobujete redakce kynologických časopisů, v posledních letech jste měl několik výstav, z toho čtyři s psí tematikou.


Ano, nedávno mohli mou tvorbu zhlédnout návštěvníci veletrhu Propet v Brně, předtím jsem již podruhé vystavoval v pražském R Centru Nemocnice na Homolce soubor fotografií s názvem "Psi a lidé". Tento soubor považuji za jakousi malou propagaci myslivosti v široké veřejnosti. Poměrně hodně mých záběrů totiž pochází z lovecké kynologie a lidé, kteří si prohlížením fotografií krátí čekání na lékařské ošetření, se tak jejich prostřednictvím s tímto oborem seznámí.

V letošním roce se nám podařilo vydat ve spolupráci s vaším časopisem Atlas plemen loveckých psů, jejíž obrazovou část mám na svědomí já, textovou zase moje manželka. Takto ucelený atlas, který je i doporučenou učebnicí kynologie v kurzech pro první lovecký lístek, kynologové na našem trhu dlouho postrádali.

No, a závěrem roku se na pultu vašeho knihkupectví Myslivost opět objeví můj nástěnný kalendář s portréty psů pro rok 2004.

Vypadá to, že většina Vašich aktivit má blízko k myslivosti.


Máte pravdu, posledních 10 let mě to hodně táhne k loveckým psům. Jak jsem již řekl, částečně za to může moje manželka, která se o mysliveckou kynologii zajímá. Společně jezdíme na soutěže pro lovecké psy, posledních sedm let nechybíme na Memoriálech Richarda Knolla a Karla Podhajského.

A co chystáte do budoucna?


Plánů mám celkem hodně. Výstava Psi a lidé měla i v místech, kam normálně pes nevkročí, velký ohlas. Proto se budu tomuto tématu dál věnovat. Připravuji také výstavu krajinářské fotografie pro Mezinárodní centrum duchovní obnovy v Hejnicích. Rád bych se také víc zaměřil na černobílou fotografii. Je to krásná, řemeslná práce, která dává od stisknutí spouště až po závěrečné leštění velkou příležitost ovlivnit výsledný dojem fotografie.

Děkuji za rozhovor.


Silvie VESELÁ




vychází v 7:51 a zapadá v 15:58 vychází v 18:13 a zapadá v 9:53 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...