Časopis Myslivost

01 / 2004

Český fousek na stupni nejvyšším

Silvie VESELÁ
Český fousek na stupni nejvyšším
Asta Hájský revír je na první pohled drobná, nenápadná fenka českého fouska. Pod její hnědou srstí však bije srdce temperamentní bojovnice, což nám dokazuje už po vypuštění z kotce. Pan Jiří Černý má co dělat, aby usměrnil její “vítací” ceremoniál. A přesto se fence v nestřeženém okamžiku podaří svému majiteli vlepit psí pusu. Jemu to ale evidentně nevadí. Asta Hájský revír a její vůdce Jiří Černý si z 65. ročníku Memoriálu Karla Podhajského odvezli titul Vítěz MKP. Vítězství o to cennější, že po osmi letech náleží opět našemu národnímu plemeni - českému fouskovi.
Pane Černý, český fousek získal na MKP titul Vítěz naposledy v roce 1994, poté sbírali vítězné vavříny, až na jednoho dlouhosrstého ohaře, vždy němečtí krátkosrstí ohaři. Proč?

Asi je to tím, že německý krátkosrstý ohař je mezi našimi vůdci, ale nakonec i v Evropě, velmi rozšířený pro svou všestrannost a dobrou cvičitelnost. Českým fouskům se věnuje málo vůdců, přestože si to určitě nezaslouží. Na klubových zkouškách se ale objevuje poměrně dost mladých vůdců, což je dobrým příslibem pro budoucnost našeho národního plemene. Fousek je dobrý pes, vysloveně dříč, kam ho pošlete, tam jde, ale musíte ho umět připravit. Je to prostě pes, který potřebuje váš čas a péči.

Jak jste se tedy připravovali na Podhajského?


Na Podhajského jsem se s fouskem poprvé kvalifikoval již někdy před deseti lety. Ne vždycky se mi dařilo, je to vrcholná soutěž a neměl jsem ještě odpovídající zkušenosti. Ale tentokrát nám to s Astou jak se říká "sedlo". I zdánlivé maličkosti totiž mohou ovlivnit výkon psa, může to být třeba počasí, výběr terénu či jeho adaptace na neznámé prostředí. A v neposlední řadě při vás musí stát štěstí. Všichni psi jsou na memoriál dobře připravení, troufám si říci, že polovina z nich má na vítězství šanci.

Nejdříve jsme šli s Astou v srpnu na Memoriál Richarda Knolla, kde jsme skončili na 10. místě. Je to o tom štěstí, které nám v poli chybělo. Ale cílem všech vůdců je kvalifikovat se na MKP a toho jsme s Astou dosáhli. Poté jsem Astu, aby si navykla na koronu a všechen ten ruch kolem soutěže, přihlásil 14 dní před Podhajským na klubové zkoušky fousků - Memoriál Františka Housky. Ten jsme vyhráli.

Na Podhajském nás podle rozlosování čekaly první den soutěže polní disciplíny. Byl jsem rád, protože jsou náročnější než les a pes ještě není tak unavený. Na poli může pes, jak se říká, udělat body. Po sobotě jsme na tom byli ze všech soutěžících psů nejlépe a já jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že by nám to mohlo vyjít. Asta je ale spolehlivý hlasič s vyrovnaným výkonem, což bylo dobrým příslibem pro druhý den, kdy nás čekaly lesní disciplíny.

Prozraďte nám něco na Astu.


Fence jsou tři roky a pochází z dobrého chovu pana Lysičana z Košťan u Teplic. Musím říci, že čtyři psi z tohoto chovu a vrhu, ze kterého je i Asta, skončili na všestranných zkouškách v I. ceně. Asta je pracovitá fena, výborná v klidu před zvěří a v práci na poli, je opravdu rozená polařka. A to potěší, když se vám v této disciplíně podaří nechat všechny kraťase za sebou.

S Astou jsme kamarádi, parťáci, a věřím, že přátelská vazba mezi vůdcem a psem hraje důležitou roli. Psovi se jistě nepracuje dobře když v ovzduší panuje nervozita a strach z chyby. Jistě, vůdce musí být na psa přísný, ale také spravedlivý, a musí umět dát mu najevo, když něco vykoná dobře. Pohladit ho, odměnit.

Kolik času jste věnoval výcviku?


Cvičíme hodně, snažím se s Astou co nejvíce se dostat do honitby. Podstatné je, jaký základ dáte psovi v mládí. Astu jsem už jako štěně vodil do lesa, tahal ji po posedech a nacvičil tak klidy před zvěří. Na honech jsem si ji hlídal, aby se naučila lovecké poctivosti a poslušnosti, třebaže to bylo na úkor mého střílení. Ale vím, že když nehledím pouze na sebe, mám flintu na rameni a věnuji se fence, že mi to ona stokrát vrátí svou bezchybnou prací. Fena je pak z honu zvyklá na zvěř a plno lidí okolo a na zkouškách nemá žádné potíže. To se o spoustě psů říci nedá.

Jaký prostor k výkonu myslivosti Vám poskytuje vaše honitba?


Honitba našeho Mysliveckého sdružení Ctiněves-Černouček má rozlohu téměř 800 ha a je převážně polní. Co se týče zvěře, každoročně jsme odchytávali a odprodávali 10 až 15 zajíců, protože obhospodařujeme 4,5 ha zvěřních políček a to také něco stojí. Drželi jsme se toho názoru, že peníze získané na zvěři vrátíme zpátky do honitby. Poslední dobou však od odchytu upouštíme a financování políček budeme řešit jiným způsobem.

Rovněž odchováváme a vypouštíme bažantí kuřata s pomocí krůt a kvočen, které se nám jako vodící mámy velmi osvědčily. Hlavně krůty jsou velice starostlivé, ihned upozorní na číhající nebezpečí a jsou schopné kuřata ohlídat a uchránit. Také jsme asi před pěti lety zahájili desetiletý program reintrodukce do naší honitby. Vypouštění probíhá čtyři roky a podařilo se nám tím nastartovat chov koroptve nejen v honitbě naší, ale i v honitbách okolních. Celkem jsme vypustili asi 300 koroptví. A představte si, že při pochůzce se psem občas narazím i na hejnko osmi, deseti křepelek, a to se mi ještě před nedávnem nestávalo.

Co Vás vlastně přivedlo k myslivosti?


Vztah k myslivosti jsem, asi jako mnoho z nás, podědil po mém otci. Měl doma také českého fouska Broka a mě už tenkrát bylo jasné, že nebudu dělat myslivost bez loveckého psa. Myslivcem jsem již 25 let a téměř všechna ta léta mě pes v myslivosti doprovázel.

Vždy to byl český fousek?


To ne, začínal jsem s německým krátkosrstým ohařem, později jsem se věnoval hrubosrstým jezevčíkům. Měl jsem rád tu jejich paličatost a soutěživost při norování. Teprve pak přišli fousci a u nich už asi zůstanu. Jak se říká, přirostli mi k srdci. Momentálně vlastním tři fousky. Kromě Asty mám ještě devítiletého hnědáka Erona, který získal na výstavě titul CAC a z výkonu CACIT, pak čtyřměsíční fenku Chelsea, a jednoho hrubosrstého jezevčíka. Chelsea je velmi učenlivá a pěkná i po stránce exteriérové, tak jsem zvědavý, co se z ní časem vyklube.

Prozraďte nám, máte mezi současnými myslivci-kynology nějaký svůj vzor?


Určitě. Líbí se mi, jak dělají mysliveckou kynologii moji kolegové u nás na Litoměřicku a zvlášť pan Josef Hendl, vůdce, který zvítězil na MKP v roce 2002. Obdivuji jeho vitalitu a klaním se jeho kynologickým zkušenostem a ochotě vždy komukoliv poradit.

Na Memoriálu Karla Podhajského si pan Jiří Černý s Astou Hájský revír vytáhli z osudí startovní číslo jedna. Myslím, že to bylo jejich šťastné číslo, protože je provázelo až do samého konce memoriálu, až na stupně vítězů. Gratulujeme!




vychází v 7:51 a zapadá v 15:58 vychází v 18:13 a zapadá v 9:53 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...