Časopis Myslivost

01 / 2004

Štědrý večer

Jan TOMAN
Štědrý večer
Na Silvestra roku 1990 jsme přivezli s mým synem Davidem od přítele Miroslava ze Střížova štěně, fenku německého loveckého teriéra Bajku z Turína. Toto štěňátko mělo vyplnit uvolněné místo po zakladatelce mé chovatelské stanice, Riji z Opletova. Po této zasloužilé feně také na sebe přeneslo jméno Rija.
Štěně procházelo svými životními vývojovými stadii. Seznamovalo se s přírodou a utržilo první šrámy od špičáků zkušené liškys v umělé noře u přítele Miroslava Kopečného v Přemyslovicích.

Fenečka dospěla. Na oblastní výstavě ve Žďáru nad Sázavou předvedla krásu svalnatého těla, získala výbornou a v Otaslavicích složila maturitu v práci se škodnou, na noře odvedla práci ohodnocenou I. cenou. Rija aktivním pohybem v přírodě získávala cenné zkušenosti, kterých patřičně uměla využít. S každou zimou narůstal na jejím kontě počet vynorovaných lišek, lišáků a kun.

Přišla zima 1998 a blížily se Vánoce. Přátelé si chtěli mezi svátky odpočinout od rodinného shonu procházkou po revíru. Zima držela opratě pevně v rukou, mrzlo a krajinu zdobil sníh. Aby naše vycházka měla i myslivecký význam, čekal jsem na obnovu, abych obeznal pohyb škodné po revíru. Dočkal jsem se. Na středu 23. prodince přichystala příroda krátkou obnovu, které jsem chtěl využít. Ještě za tmy jsem vzal Riju a prvním vlakem jel na Bělecký mlýn, kde končí naše honitba. Prošel jsem po cestě kolem starého lomu a čekal na rozednění, po kterém jsem vstoupil do lesa. Postupoval jsem po šouláku, který procházel přes Hrad, území, kde podle pověsti ve středověku stávala tvrz. Na tomto místě jsou stoleté, hluboké jezevčí nory. Tiše a v patřičné vzdálenosti jsem pozoroval vsuky. Obnova prozradila pohyb lišek kolem vsuků. Ve svém nitru jsem bojoval s myšlenkou, že vyzkouším Riju. Říkal jsem si, je prosinec, jezevci spí, Rije z jejich strany nebezpečí nehrozí a s liškou si poradí.Pokud nemám jistotu, nikdy norníka do starých jezevčích hradů nepouštím, protože ctím zásadu, že norník jde do nor bojovat pro svého pána a naopak pán, který je schopen promyslet všechny možné varianty střetu se škodnou, musí svého pomocníka chránit před nebezpečím, které na něho v podzemí čeká.

Po krátkém přemýšlení jsem Riju vypustil z řemenu, ta oběhla první vsuk a vjela do nory. Já jsem vystoupil na vysoký posed a bedlivě střežil vsuky. Zdánlivě se nic nedělo. Uplynula hodina, pak druhá a to už jsem zneklidněl. V 10 hodin jsem sestoupil z posedu a v tichosti obeznával vsuky, kterých bylo osm. Tam, kde fena vjela do podzemí, byl naprostý klid. Postupoval jsem od vsuku ke vsuku. Až u posledního jsem z hloubi slyšel boj. To jsem již tušil, co se stalo. Rija pronikla k jezevcům a vyrušila je ze zimního klidu. Další hodinu jsem přešlapoval před norou, fena nevyšla. Znovu jsem obcházel vsuky a v jednom místě, blízko pod povrchem jsem zaslechl úporný boj. Stál jsem nad tímto místem a přemýšlel co udělat, abych pomohl norníkovi. Najednou dunění ustávalo a nastal hrobový klid. To je konec, napadlo mne. Znovu a znovu jsem se vracel k myšlence, proč jsem svého pomocníka vystavil tomuto nebezpečí. Rija vjela do podzemí v půl osmé ráno. Podíval jsem se na hodiny, ručičky ukazovaly 13.30 hodin. V duchu jsem se loučil s Rijou, je konec. Strnule jsem stál, s ramene mi pomalu sjížděl řemen brokovnice, pevně jsem uchopil chladnou zbraň, zalícil a vypálil vedle mohutné koruny borovice ránu na rozloučenou. Tak se loučím s každým svým psem, který dobře a oddaně sloužil.

Smutně jsem se vracel k domovu, cesta byla nekonečná. Musel jsem projít kolem několika nor, kde jsme s Rijou norovali. Nezajímaly mě stopy škodné, v hlavě jsem si přehrával události, které jsme prožili. Večer jsem se vrátil opět k norám na Hrad. Nic se zde nezměnilo. V noci jsem skoro nespal, čekal jsem na štědrodenní ráno. Na Štědrý den tradičně vyjíždíme do honitby s nadílkou pro zvěř a sešli jsme se i tento. Útržkovitě jsem kamarádům vylíčil událost, která se stala. Objížděli jsme zásypy a krmelce a projížděli jsme též kolem Hradu. Zastavil jsem a mlčky jsme šli k norám. Kontroluji zrakem vsuky a zastavuji se v místě, kde jsem fenu slyšel naposledy. Strnul jsem. V tomto místě byl prohrabán komín do podzemí. Skláním se k úzkému otvoru a zjišťuji co se zde stalo. Včera zde byl zmrzlý neporušený povrch. Kolem otvoru na sněhu byly vidět otisky tlapek feny, které dokumentovaly úpornou snahu feny io únik z podzemí a na kamenech zůstala černá srst. Rija přežila zahrabání jezevci a prohrabala se zasypaným komínem na povrch. Získal jsem nový elán. Pískáme, voláme, procházíme okolní les, ale fenka nikde. Odjíždíme, ale víme, že fena je živá.

Zbytek dne rychle uběhl, nastal večer a štědrovečerní večeře. S rodinou jsme povečeřeli, rozbalili dárky pod stromečkem a já znovu přemýšlel nad Rijou. O půl osmé jsem to již nevydržel a oznámil manželce, že musím do lesa. Vzal jsem mladou fenku drsnosrstého jezevčíka Inku a vyšel do tiché noci. Šli jsme po železniční trati na Bělecký mlýn. Výletní restaurace byla opuštěná. Zaujal mě štěkot německého ovčáka, který objekt střežil. V duchu si říkám, zda nedoráží na Riju. Obchízím stavení, ale po feně žádná stopa, asi po střeše přešla kuna, říkám si. Pokračuji dál po silnici ke Zdětínu, která vede chatařskou kolonií. Občas se zastavuji a pískám, nic. Jdu tichou krajinou a hlavou mi procházejí různé myšlenky. Mozek pracuje naplno. Na konci chatařské kolonie se zastavuji, podívám se k noze a jezevčík nikde. Úplně jsem na něho zapomněl! Otáčím se a vidím Inku asi 20 kroků zpátky jak stojí na silnici a větří k plotu chaty, kde roste lískový keř. Copak tě tam zaujalo, ptám se a keř projíždím kuželem světla z baterky. V keři jsem zahlédl pohyb. Před světelným kuželem unikalo něco černohnědého. To je Rija, blesklo mi hlavou. Volám a najednou ke mně na silnici nedůvěřivě a pomalu přibíhá pes. Byla to Rija, vysílená, obalená blátem, chvějící se, ale šťastná z našeho setkání. Dívám se k obloze poseté hvězdičkami a děkuji Dianě. Na hodinkách bylo 21.30 hodin. V tuto chvíli jsem dostal jeden z nejkrásnějších štědrodenních dárků ve svém životě.

Na zpáteční cestě k domovu jsem fenkám nechal volnost a jako kdyby to tušily, nehnuly se ode mě a já přemýšlel nad jejich budoucností. Samozřejmě jsem ještě v noci zaťukal na rozzářená okna kamarádům a pochlubil se dárkem. Doma na Riju čekala koupel a pelíšek za kamny.



vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...