Časopis Myslivost

01 / 2004

Zahraniční psí kaleidoskop 2.

Vladimír PAULIŠTA
Zahraniční psí kaleidoskop 2.
Den československých ohařů ve Francii S nápadem uspořádat takovouto neobvyklou akci přišel v roce 1982 pan Gaston Lenotre z Paříže. Byla to velmi zajímavá osobnost, s níž jsem do dneška ve spojení a jíž nelze upřít zásluhu o to, že počet našich loveckých psů, dodnes vyvezených do Francie, přesáhl pět stovek. Pan Lenotre byl původně pekařský učeň, který za 20 let vybudoval podnik, jehož 9000 zaměstnanců zásobuje potravinářskými výrobky a jídelními chody bezpočet podniků nejen ve Francii, ale i v cizině.
Pan Lenotre byl vášnivý lovec, jeho skupinu jsem každoročně doprovázel u nás na bažantích honech, měl v Sennely v jihozápadní Francii přepychovou loveckou rezidenci a vlastní revír, kde jsem mu zavedl, tak trochu po československém způsobu, odchov bažantů a divokých kachen. Od nás měl samozřejmě loveckého psa a když někdy v Sennely potřeboval uspořádat hon pro nějakou obchodní sešlost, rád jsem vypomohl hlavně se zábavným programem na poslední leči.

Po jednom takovém honu mi pan Lenotre předložil důkladně promyšlený návrh akce, která by se mohla jmenovat "Den československých ohařů". Představoval si to tak, že by se v jeho revíru uspořádal menší ukázkový hon pro vybranou společnost, pozvali by se všichni Francouzi, kteří kdy z Československa zakoupili loveckého psa, a od nás by přijeli drezéři, kteří by předvedli ukázky vyhlášeného výcviku našich loveckých psů; něco jako seminář s porovnáním výcvikových metod a výměnou zkušeností - jakýsi pokus o založení Klubu přátel československých ohařů ve francii. Pan Lenotre se postará o pohoštění všech účastníků, kancelář Orchape pak pozve zástupce sdělovacích prostředků, mysliveckých a kynologických organizací, já zajistím výběr tří vhodných psů a jejich majitelů, kteří své psy předvedou. Tedy náročný podnik, který musel nutně přispět k propagaci naší lovecké kynologie ve Francii a nepřímo ke zvýšení vývozu našich loveckých psů. Datum této akce bylo stanoveno na sobotu 6. února, na středu 3. února potvrdil Interlov leteckou dodávku objednaných tří psů - Egona z Vratíkovských skal, Ila z Bošovic a Ivana z Nezvalova kraje, které na náklad Orchapu v Lenotrově honitbě předvedou jejich majitelé.

Naši ohaři bodují


V tu sobotu 6. února se do Sennely na "Den československých ohařů" sjelo přes dvě stovky účastníků a já netajím, že to byla pro mě fuška. Díky Ilovi a Ivanovi jsme neměli nejmenší problémy s předvedením nejzákladnějších úkonů, které jsou součástí kynologických zkoušek. Problémy byly s diváky, kteří jaksi neuznávali nebo nechápali, že lovečtí psi nemohou pracovat v terénu, poznamenaném čerstvými lidskými stopami a před objektivy blikajících fotografických aparátů a filmových kamer. Asi tři desítky účastníků přijely do Sennely se svými psy i volně probíhajícími a dosti nelibě nesli snadno pochopitelný požadavek, aby psy nechali v autech a nerušili tak práci našich předvádějících psů.

Pozornost a nečekaný obdiv korony sklidila banální disciplína šoulačka s odložením a klidem po ráně, tedy práce potvrzující ovladatelnost psa požadovaná na zkouškách a zanedbatelná v běžné lovecké praxi. Za práci, kterou Francouzům předvedl Il i Ivan na barvě jako oznamovači, by oba určitě i od našich rozhodčích dostali čtyřku.

Měl jsem k dispozici maketu srnce, tedy přesněji řečeno balík slámy napěchovaný do staré ovčí kůže a dostatek barvy, tedy čerstvé hovězí krve. Pro předvedení této práce jsem po pečlivé úvaze vybral dvě přehledná místa v otevřeném terénu s krytinou i vzrostlými stromy. Protože jsem vlečku s oběma psy cvičil na stále stejném místě a nemusel šetřit s barvou, ukázka před koronou nemohla skončit nezdarem. Říká se, že nácvik a utvrzení práce oznamovače nebo hlasitého oznamovače na barvě si vyžádá minimálně stovku hodin trpělivé práce drezéra. Neopomněl jsem tuto skutečnost zdůraznit zájemcům, kteří projevili zájem o průpravu psa na tuto práci.

Závěrečným číslem programu byla dohledávka postřelené kachny v hluboké vodě. Za práci, jakou koroně předvedl Ivan, by od našich rozhodčích dostal čtyřku a já bych mu přidal ještě hvězdičku. Když hajný pana Lenotra zlomil letku jedné odchované divoké kachně tak, aby nemohla uletět, a zavezl ji na loďce doprostřed rybníka, poručil jsem Ivanovi, aby ji donesl. Trvalo mu to několk minut, kachna plavala, unikala, potápěla se, ale nakonec ji Ivan chytil pod vodou, přinesl a v pořádku odevzdal. Sklidil potlesk na otevřené scéně.

Součástí dne bylo vítané pohoštění všech účastníků, které Lenotrův personál zajistil ve třech směnách a v rekordním čase. Závěrečná beseda s kritickými připomínkami a dotazy trvala přes dvě hodiny a podala i nestrannému pozorovateli nezvratný důkaz, že do Sennely se sjeli i zavilí odpůrci všeho, co souviselo s oblibou našich loveckých psů a s jejich stále vzrůstajícím vývozem do Francie. Majitelé chovných stanic jízlivými poznámkami i nedoložitelnými argumenty poukazovali na reklamace a zveličovali drobné závady spojené s vývozem našich psů. Kartel majitelů chovných stanic loveckých psů ve spolupráci s francouzským mysliveckým svazem prosadil naše lovecké psy ve snaze zabránit vzrůstající konkurenci. To byl snad jediný nežádoucí prvek "Dne československých ohařů", jinak lze tvrdit, že tato akce příznivě a trvale ovlivnila vývoz našich loveckých psů. A já za to touto cestou posílám Gastonu Lenotrovi a oběma našim čtyřnohým exulantům Ilovi z Bošovic a Ivanovi z Vratíkovských skal upřímný dík.

Prezidentský pes Arik


Plným jménem se tento pes jmenoval Arik z Očkovskej doliny a jeho slovenský majitel Banas se mohl pochlubit trojnásobným vítězstvím v našem vyhlášeném memoriálu Karla Podhajského. Francouzský prezident Giscard d´Estaing byl znám jako vášnivý lovec vysoké a zejména africké zvěře a podílel se významným způsobem na věhlasu prezidentské honitby v Rambouillet. Navázat s tímto prostředím obchodní spojení nebylo snadné a skutečnost, že francouzská prezidentská honitba objednala od nás loveckého psa, svědčí o dobré pověsti naší lovecké kynologie. A proč nepřiznat, že díky Arikovi a jeho působení v Rambouillet se vývoz našich loveckých psů uplatnil i v dalších známých honitbách ve Španělsku a v Itálii.

O drezérovi Banasovi bylo u nás všeobecně známo, že to byl zásadový a tvrdý cvičitel, který při výcviku neváhal použít i tvrdé donucovací prostředky. Proto mu také vyhovovali a v jeho chovné stanici převládali jedinci, jimž takový způsob přípravy na naše vrcholové zkoušky vyhovoval.

Arika z Očkovskej doliny jsem vyzvedl na Orly jednou v pátek a v sobotu už jsem s ním pracoval na bažantím honu v Rambouillet; bez nejmenších problémů. Ovšem je třeba kriticky přiznat, že nám tam k obdovnému ocenění stačilo reagování na píšťalku, spolehlivé hledání a přinášení střelených bažantů, což se o jiných psech, zejména místních bretaňských španělech, říct nedalo.

Chcete vědět, kolik prezidentská kancelář za Arika zaplatila? Nic, byl zadarmo, ale vyplatil se. Jeho výkon otevřel našim loveckým psům cestu do španělské honitby Juana Carlose, do Itálie k akcionáři Fiatu panu Stoppanimu a známému výrobci alkoholických nápojů panu Cinzanimu. Lovecká skupina, vytvořená díky Arikovi v tomto prostředí, představovala pak pro naše devizové hospodářství každoroční příjem kolem 30 000 dolarů za účast dvanáctičlenných skupin na poplatkových honech na bažanty. Což určitě nebyla zanedbatelná částka, která bohatě vynahradila cenu tohoto věnovaného psa.

Arik se nechtěně proslavil i v neloveckém prostředí. Jednou se ztratil. Když po jednom zahraničním honu šofér ředitele prezidentské kanceláře bral u pumpy benzin, Arik vyskočil z auta za nějakou fenou. Na píšťalku nereagoval, prostě byl pryč. A protože to nebyl jen tak nějaký pes, ale už neodmyslitelný spolupracovník prezidentské honitby, pátraly po něm kdejaké vládní instituce a byla vypsána lákavá odměna za jeho nalezení. Arikovy fotografie dostali poštovní doručovatelé v oblasti, kde se pes zaběhl, a to pomohlo. Arika objevila poštovní doručovatelka v jednom nalezinci zatoulaných psů, psalo se o ní v novinách a získala samozřejmě i bohatou odměnu.

O Arikovi nemám už dlouhá léta žádné zprávy, určitě už není naživu, ale v našem psím archivu či našem mezinárodním psím kaleidoskopu mu patří významné místo. Aričku, byl jsi moc hodný pejsek, a slavný. Moc rád na tebe vzpomínám.



vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...