Časopis Myslivost

04 / 2004

Zkouška hlasitosti jagdteriérů na Slovensku

Ing. Koloman FERJENTSIK
Vzhledem k svým četným kontaktům na Slovensko mně zaujala informace o zkoušce hlasitosti jagdteriérů, kterou pořádá jedenkrát v roce Slovenský klub chovatelů jagdteriérů (SKChJGDT). A protože zvědavost mi přece jenom nedala, rozhodl jsem se zařídit si to tak, abych se konečně mohl přijít nejen podívat, ale také předvést na této zkoušce svou fenku jagdteriéra Astu z Vrbické návsi, a to také proto, že podobná zkouška není součástí zkušebních řádů v České republice.
Zkouška hlasitosti se zpravidla koná na přelomu dubna a května v honitbách na jižním Slovensku, kde jsou ještě poměrně slušné stavy zaječí zvěře, na níž se hlasitost zkouší. Předtím než bych se pustil do podrobnějšího popisu průběhu zkoušky a jednotlivých disciplín, je nutné připomenout také historii zavedení této zkoušky na Slovensku. Podle sdělení funkcionářů SKChJGDT k zavedení zkoušky hlasitosti došlo poté, co se měli možnost seznámit s podmínkami chovu a uchovňování psů i fen jagdteriérů v Německu, tedy v zemi odkud plemeno pochází, aby se tak mohli přizpůsobit podmínkám stanoveným a požadovaným pro toto plemeno i Mezinárodním svazem chovatelů německých loveckých teriérů (Internationaler Verband für Deutsche Jagdterrier), jehož je SKChJGDT členem. V této souvislosti je třeba ještě poznamenat, že poradci chovu SKChJGDT se zúčastnili rovněž školení i praktických ukázek provádění této zkoušky v Německu i v Rakousku, aby mohli jako rozhodčí tuto zkoušku na Slovensku v rámci SKChJGDT posuzovat. Návazně na proškolení svých poradců chovu, jakožto rozhodčích, byla tato zkouška na Slovensku zavedena s tím, že od roku 2000 je absolvování této zkoušky podmínkou pro zařazení psa do chovu (!). Pro feny je absolvování této zkoušky podmínkou zařazení do chovu od 1. ledna 2003. SKChJGDT bylo rovněž rozhodnuto, že hlasitost, jakožto zkušební disciplína, absolvovaná v rámci jakékoliv jiné povrchové zkoušky nebude pro chovnost jagdteriérů od výše uvedených termínů (tj. u psů již od roku 2000, u fen od 1. ledna 2003) uznaná (!).
Podívejme se nyní na jednotlivé disciplíny zkoušky hlasitosti jagdteriérů, jejich koeficienty a bodové ohodnocení. Pro názornost uvádím níže soudcovskou tabulku s tím, že o jednotlivých disciplínách (předmětech) bude podrobněji pojednáno dále.
Z uvedené soudcovské tabulky je zřejmé, že všem disciplínám (předmětům) je přidělen stejný koeficient, i když hlavní důraz je u zkoušky kladen na hlasitost. Pokud jde o samotný průběh zkoušky, zkouší se postupně jeden pes za druhým, a to tak, že vůdci se psy na vodítku postupují v rojnici v porostu obilovin (ječmen, žito, pšenice) nebo vojtěšky (porosty bývají v tomto období již 40 až 50 cm vysoké), jeden pes se vypouští k samostatnému hledání, prokázání chutě do práce, kvality nosu a hlasitosti. Při vyběhnutí zajíce je na teplou stopu nasazen a je posuzována jeho práce. Při postupování porostem se přitom využívá každá příležitost vyběhnutí zajíce bez ohledu na stanovené pořadí, a pes, před nímž se zajíc zvedl, může být okamžitě na stopu nasazen. V případě, že se dlouho na žádného zajíce nenarazí, vypouští se pouze jeden pes k samostatnému hledání až do doby, než se nějaký opět nezvedne, aby mohl být na stopě vyzkoušen. Takto se postupuje až do vyzkoušení všech psů. Dosti značným problémem u mnoha psů byl poměrně vysoký a hustý porost, kterým se procházelo, což se odrazilo i v nižších známkách za chuť do práce a kvalitu nosu, nicméně podmínky byly v podstatě u všech zkoušených psů srovnatelné. Pro zajímavost uvádím, že zkoušky hlasitosti se účastní každým rokem kolem 50 až 60 jagdteriérů prakticky z celého Slovenska, přičemž psů bývá podstatně více než fen, což je dáno již zmíněnou podmínkou uznání hlasitosti, nezbytnou pro uchovnění psa.
Co dodat ke zkoušce hlasitosti jagdteriérů z pohledu podmínek v České republice? Opodstatnění této zkoušky je podle mého názoru problematické, rozhodně však ne proto, že bych se svou fenkou dosáhl špatného výsledku (skončili jsme v I. ceně, s hlasitostí 4, kvalitou nosu 4, s chutí do práce 3), ale proto, že hlasitost jagdteriéra nezávisí ani tak na zavedení zkoušky hlasitosti, kde bude zkoušena, jako spíše na tom, kolik příležitosti styku se zvěří (zajíc, divočák) dokážeme pro své psy vytvořit a jak často tyto příležitosti svým jagdteriérům poskytneme, a to za nejrůznějších klimatických a povrchových podmínek. Tuto skutečnost zdůrazňuji při každé příležitosti a prakticky ve všech svých příspěvcích týkajících se výcviku loveckých psů a honičů obzvláště. Na druhé straně je však třeba, jako k určitému pozitivu, přihlédnout také ke skutečnosti, že zavedení této zkoušky by (snad) mohlo přimět jednotlivé cvičitele, chovatele a držitele jagdteriérů u nás k jejich vyšší aktivitě pokud jde o četnost vytváření již zmíněných příležitostí k hlasovému projevu svých psů. Podle mých informací, které jsem měl možnost získat, byla tato zkouška v Německu zavedena z toho důvodu, že v chovu jagdteriérů měli problémy kromě ostrosti i s hlasitostí, přičemž od zavedení této speciální, ale současně i jednostranné zkoušky, si slibovali zlepšení vlohových vlastností chovného materiálu. Do jaké míry jsou výsledky v tomto směru prokazatelné, ponechávám volné úvaze, případně další diskusi.
Na základě uvedeného si však myslím, že posouzení hlasitosti jagdteriéra je možné na kterékoliv povrchové zkoušce, kde je hlasitost součástí zkušebních disciplín (předmětů) a zavádění speciální zkoušky hlasitosti, navíc podmiňující zařazování psů a fen do chovu, mi připadá jako zbytečné, ledaže by tato zkouška byla podmínkou členství té-které země, a tedy i České republiky, v Mezinárodním svazu chovatelů německých loveckých teriérů.
Ing. Koloman FERJENTSIK
Snímek Eduard Studnička





Přiložené dokumenty

Media_11236_43_49.doc Tabulka k článku (23,00 KB)
vychází v 7:17 a zapadá v 16:13 vychází v 21:35 a zapadá v 12:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...