Časopis Myslivost

01 / 2006

Zajímavosti ze světa myslivecké kynologie

Vladimíra TICHÁ
Doposud se v „zajímavostech“ hovořilo o méně známých nebo úplně neznámých plemenech loveckých psů. Dnešní povídání je zaměřeno na problém, který se týká všech psů, ty lovecké nevyjímaje, a také na problém, v kterém je mnoho nevyjasněného a na který se majitelé psů hodně ptají. Řeč je o identifikačním označování psů.
Celá záležitost se dá hodnotit ze čtyř pohledů. Ten první by se dal označit jako chovatelský a u loveckých plemen je celkem srozumitelný. Víc než dvacet let se lovečtí psi tetují a potvrzení o tetování je jedním z podkladů pro vystavení průkazu původu. Delší dobu také platí ustanovení říkající, že tetování by měl provádět veterinář. U jiných, například pracovních plemen, to bylo trochu jinak a štěňata tetoval většinou poradce chovu nebo určený tetovač. V současné době podobný přístup může být zdrojem problémů. Oficiální, o Zákon o veterinární péči se opírající, stanovisko říká, že tetovat smí jen ten, kdo má středo nebo vysokoškolské vzdělání veterinárního směru nebo školení uznané Státní veterinární správou. Řada dosavadních tetovačů uvedené podmínky nesplňuje.
      Druhý pohled na identifikační označování psů souvisí s místem, kde jsou drženi. Podle platných zákonů (Zákon o městech a obcích a Zákon na ochranu zvířat proti týrání) mají města a obce vést evidenci na jejich území chovaných psů a mohou v této souvislosti vydávat vyhlášky, jejichž součástí může být i požadavek na identifikační označení. Je asi třeba vysvětlit, že z hlediska zákonů se chovem rozumí držení psa, nikoliv odchov štěňat. Řada zvláště velkých měst vyhlášky opravdu má a identifikační označení psů vyžaduje (České Budějovice, Olomouc, Praha atd.). Vyhlášky většinou uznávají oba způsoby identifikace, tedy tetování i čipování.
      Třetí pohled by mohl mít nálepku "celostátní". V parlamentu se projednával návrh Zákona o povinném identifikačním označení psů. Návrh prošel až do třetího čtení a pak byl "shozen ze stolu". Poslanci se zachovali tentokrát celkem moudře. Identifikační označení psů sice považují za věc rozumnou, vadí jim ale značné finanční náklady, které by v případě platnosti zákona nesly obce. Zvláště ty menší mají určitě lepší využití pro peníze, než je hromadné čipování psů.
      Čtvrtý pohled patří do oblasti zahraničních kontaktů. Evropská unie jednoznačně požaduje, aby psi cestující po území jejích členských států, byli identifikačně označeni. Po dobu osmi let od vstoupení předpisu v platnost (r. 2004), bude uznáváno ještě tetování, pak by měli být všichni cestující psi označeni čipem. Některé státy (Velká Británie, Irsko, Kypr) uznávají pouze čip již dnes.
      Na otázku, zda majitel psa musí či nemusí nechat označit čipem je odpověď celkem jednoduchá: "Pokud nebudete se svým psem cestovat do zahraničí a bydlíte v obci či městě, jejichž vyhláška něco takového nepožaduje, nemusíte. Máte-li ale např. německého krátkosrstého ohaře, s nečitelným tetováním, bydlíte v Praze a jezdíte i se psem na hony do Itálie, čip vašeho psa nemine."

Fotogalerie

vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...