Časopis Myslivost

02 / 2006

Důležitá období v životě štěněte

Vladimíra TICHÁ
Pes nebo spíše fena je zvíře diestrické, což v praxi znamená, že k říji (hárání) dochází většinou 2x ročně. Psi nejsou příliš závislí na tak zvaných fotoperiodách, tedy na tom, jak je v daném období dlouhý den a jak je dlouhá noc a na rozdíl od jiných druhů zvířat není v jejich případě říje vázána na určitou roční dobu.
Přesto velké procento fen hárá v zimních a jarních měsících a většina chovatelů dává přednost krytí v tomto období před krytím letním či podzimním. Pravdou je, že i zájemci o štěňata vyhledávají spíše jarní vrhy a podíváme-li se na to z hlediska vývoje štěněte, dělají dobře. V době, kdy se vzpamatujeme z vánočních a novoročních oslav tedy hodně lidí přemýšlí nad tím, kým krýt fenu a zájemci o štěňata hledají odpověď na otázku: "Od koho to štěně bude?" Jsou lidé, kteří sáhnou po nejbližším vrhu a nezajímá je kvalita rodičů, ani úroveň chovatelské péče. Jsou naopak lidé, kteří výběru štěněte věnují velkou pozornost. Zkoumají pracovní i výstavní úspěchy předků a zajímají se o výsledky potomků stejného či podobného spojení. Někdy se stane, že i pečlivě vybíraný pes nesplní naše představy. Není to nic divného. Jedná se přece o živého tvora, dědičnost je záležitost složitá a i to nejlépe vybrané spojení nemusí vyjít tak, jak bychom si přáli. Je ale třeba si uvědomit, že není možné říkat, že vše, co nám nevyhovuje, zdědil náš pes nebo fena po předcích. O tom, co ze štěněte vyroste, totiž do velké míry rozhoduje jeho chovatel i nový majitel.
      Většinou se v této souvislosti hovoří o kvalitě výživy. Ta určitě hraje velkou roli zvláště v oblasti zdraví a také exteriéru psa. Dnešní kynolog si v tomto oboru poradí daleko snáz než jeho dřívější kolegové. Průměrně vzdělaný člověk ví, že problémy vznikají tam, kde pes dostává výživu nedostatečnou i tam, kde je překrmován. Ví také, že má možnost sáhnout po komerčním krmivu, že nabídka je široká a že obsahuje krmiva pro psy všech velikostních, věkových i výkonnostních kategorií. Péče o psa ale neznamená jen materiální zajištění fyziologických potřeb, přemýšlet je třeba i nad jeho povahou.
      Obecně je možné říci, že základní pravidla chování jsou u jednotlivých druhů zvířat dána. Do této oblasti patří např. potravinové chování, obranné chování nebo sexuální chování. Každému je určitě jasné, že jinak si obstarává potravu býložravec a jinak šelma, že jinak se před nebezpečím chrání potkan a jinak slepice a že jinak samičku láká tetřev a jinak hroch. V základních pravidlech chování se pes od svých divoce žijících příbuzných, například vlků, příliš neliší. O tom, jaká bude jeho skutečná povaha a chování, rozhodují ještě dva důležité faktory. Tím prvním je dědictví po rodičích a tím druhým oblast, do které spadají získané informace, výchova a případný výcvik. Do uvedeného "dědictví" patří samotné zaměření plemene (pastevecké, lovecké, společenské), patří sem i individuální vlohy, které svým potomkům předávají chovní psi a chovné feny. O tom, jakým způsobem a zda vůbec se zděděné vlohy projeví, velmi rozhoduje prostředí, ve kterém pes žije a také to, kolik informací a zkušeností může získat.
      V životě psa existuje několik velmi důležitých vzájemně se prolínajících období. Patří mezi ně:

1. Období novorozenecké - probíhá od narození do dvou týdnů věku. Toto období by se dalo charakterizovat třemi potřebami štěněte - teplo, pití, spánek. Štěně se při hledání struku orientuje čichem a reaguje na teplotní rozdíly. Způsob, jakým pes prožije období novorozenecké, nemá zdánlivě s povahou nic společného. Je ale třeba vzít v úvahu skutečnost, že jen zdravý a fyzicky dostatečně silný pes může vykonávat práci, kterou od něj očekáváme. Uměle udržované štěně, kterému se vlastně moc žít nechce a my ho zachraňujeme přesto, že o to nestojí ani matka fena, často mívá v dospělosti potíže zdravotní i psychické. Velký vliv mají první okamžiky po porodu na budoucí mateřské chování fen. Ten, kdo feně do porodu a hlavně do péče o narozená štěňata zasahuje, velmi riskuje. Může se totiž stát, že fena, které po narození nebyla dopřána péče matky, nebude mít v budoucnu zájem pečovat o vlastní štěňata.

2. Období přechodné - se týká věku zhruba 2 - 5 týdnů. V tomto časovém rozmezí se začínají rozvíjet další smyslové orgány (zrak, sluch), štěně se učí pohybovat, udržovat rovnováhu a reagovat například na změnu povrchu. K tomu potřebuje určitý prostor. Vrh ohařů, který má k dispozici malou boudu a kotec o velikosti 1m2 pravděpodobně bude mít v budoucnosti s vytrvalým a koordinovaným pohybem potíže.

3. Období rané socializace - je nejdůležitějším obdobím z hlediska budoucího chování psa. Probíhá zhruba od 5. do 12. týdne věku, tedy z části u chovatele a z části u nového majitele a je časem, ve kterém pes získává základní informace. To, co se promešká v tomto časovém úseku, se velmi těžko a někdy dokonce vůbec nedá nahradit. V období rané socializace se pes učí:

a) postavení ve smečce -
      schéma hierarchie smečky nebo srozumitelně řečeno postavení jejích členů bývá popisováno písmeny řecké abecedy. Vůdcem je osobnost a. Tu by měli všichni členové smečky poslouchat. Ona za to uznává jejich potřeby a tam, kde je to třeba, je chrání. Další na žebříčku hierarchie smečky je b. I ona uznává práva vůdce, ale ostatní členové smečky ji musí respektovat. Tak by se dalo pokračovat až k poslednímu členovi smečky, který je všem podřízen, ale kterého naopak všichni chrání. Praxe bývá trochu odlišná, postavení jednotlivých členů smečky se mění a někdy se stává, že ten nejslabší není všemi chráněn, ale je naopak všemi zapuzen. Pes se s hierarchií smečky setkává celý život a dalo by se říci, že se také celý život snaží v ní vybojovat co nejvyšší postavení. Jeho první smečkou jsou matka a sourozenci. Je-li vrh dostatečně početný, je možné již okolo šesti až sedmi týdnů věku vidět, jaká pravidla chování mezi štěňaty panují. Vůdcem smečky je samozřejmě matka. Štěně se ji učí poslouchat, učí se uznávat její autoritu a začíná si uvědomovat, že toho, kdo nerespektuje rozhodnutí vůdce smečky, čeká trest. Právě v tomto okamžiku se začínají stavět základy budoucí poslušnosti či neposlušnosti psa a chybuje chovatel, který matce do výchovy zasahuje. Přechod štěněte od chovatele k majiteli je velmi náročným obdobím. Nehotový organismus se musí vyrovnávat s novým prostředím, často s novým typem krmení a také s novou smečkou. Ztrácí původní pocit jistoty, který mu poskytovala matka a sourozenci a hledá si své místo ve smečce jiné, kterou většinou tvoří nový majitel a jeho rodina. Pes je ve své podstatě zvíře, kterému podřízenost příliš nevadí. Přesto se většina štěňat i dospělých psů snaží dostat v hierarchii smečky co nejvýše. Řadu lidí baví sledovat, jak se malé štěně prosazuje. Pokud ale nezasáhnou a nedají štěněti jasně najevo, kdo že je pán a kdo pes, budou mít v budoucnu potíže. Jako dobrý příklad poslouží odpověď na otázku: "Kdo se má bát, že se ztratí?" Velmi chybuje majitel, který vezme například štěně do revíru a neustále ho honí a chytá, aby se někde nezaběhlo. Rozumný je naopak ten, kdo se štěněti schovává a učí ho, že pes se má starat o to, kde má pána.

b) schopnost ovládnout kousnutí
      - štěně má snahu kousat do všeho, co vidí. Musí si uvědomit, že hrát si, neznamená ubližovat. Učí ho tomu již fena matka, která dokáže dát rychle a jasně najevo, když se štěně zakousne víc, než jí vyhovuje. Pokračovat v její výchově by měl majitel štěněte. Občas je možné potkat členy rodiny s podrápanýma rukama, nohama a někdy i obličejem. S úsměvem říkají: "To víte, my máme malé štěně!" Určitě se nemají čím chlubit a nebezpečí, že ze štěněte vyroste nepříjemný a obtížně zvladatelný pes je velké.

c) získávání informací
      - má-li ze štěněte vyrůst vyrovnaný pes, potřebuje v období rané socializace získat co nejvíce informací. Je nutné, aby se dostal do kontaktu s různým prostředím, s jinými psy, s jinými zvířaty a s rozličnými dopravními prostředky. Rozumný majitel bere malé štěně do revíru, přivyká ho na auto, seznamuje ho s domácími zvířaty a jde-li to, i s ostatními psy. Vyhledává i lidskou společnost, seznamuje psa s dětmi a na škodu není ani návštěva tak zátěžového prostředí, jako je restaurace. Vše je ale třeba přizpůsobit možnostem psa. Brát nehotové štěně na dvouhodinovou pochůzku po revíru a požadovat na něm, aby celou dobu běželo po svých, určitě není rozumné. Ani seznámení s lidskou omladinou neznamená, že si děti se psem mohou dělat co chtějí. Špatná zkušenost v tomto období může znamenat v dospělosti agresivitu. Velmi důležitý je způsob, jakým vůdce reaguje na okolí a na chování psa. Asi se každé malé štěně lekne, když před ním například spadne popelnice. Pokud vůdce psa klidně pochválí a jinak se tváří, že se přece nic nestalo a že padající popelnice a rámus, který působí je běžná záležitost, bude to normální štěně brát stejně. Pokud se majitel vyděsí, začne psa litovat a hladit a z hlasu je mu znát strach, co že to se štěnětem udělá, je základ pro budoucí nedůvěřivé až bázlivé reakce položen.
      Štěně potřebuje informace a potřebuje si také leccos odzkoušet. Příležitost mu k tomu mohou poskytnout různé hračky. Tím nejsou myšleny leckdy dost finančně náročné, ale snadno rozkousatelné a tedy z pohledu štěněte nebezpečné míčky, kosti nebo zvířátka. Hračka by měla být bezpečná, měla by být tak velká, aby ji štěně eventuálně uneslo a měla by poskytovat možnost ověřit si ostrost zubů. Základ pro ochotu aportovat se leckdy položí v době, kdy je budoucí lovecký pes úplně malým štěnětem.
      Majitelé psů si většinou uvědomují, jak jsou informace získané v období rané socializace pro jejich psa důležité. Řeší ale velký problém, zda ukazovat svět štěněti, které ještě za sebou nemá všechna potřebná očkování. Řešení není určitě jednoduché. V době, kdy je štěně schopné vytvořit si dostatečnou imunitu, období ranné socializace končí. Nezbývá nic jiného, než hledat kompromisní řešení. Štěněti informace poskytnout, ale hledat na to prostředí, kde je riziko kontaktu s nemocným psem vyloučeno.

d) schopnost komunikace
      - v období rané socializace se štěně učí komunikovat se svým okolím. Takové dorozumívání se může odehrávat v mnoha rovinách, například opět ve vztahu k matce feně, sourozencům a případně dalším psům. Do této oblasti ale patří i komunikace s člověkem. Pes si zvyká na lidský hlas a význam rozdílné intonace, zvyká si i na lidský dotyk. Ten může být příjemný - pohlazení, poplácání, méně příjemný - kontrola zubů, očí, uší a také nepříjemný - mírný trest, nepříjemná manipulace. Vše má z hlediska budoucího chování psa velký význam. Pokud si pes v období ranné socializace uvědomí rozdíl mezi pochvalou a výrazem nespokojenosti, zmizí z revírů i městských ulic lidé řvoucí na nereagujícího psa.
     
      Jsou lidé, kteří si myslí, že není nutné se psovi ve věku pod čtyři měsíce příliš věnovat. Na klasický výcvik je ještě brzy a zaobírat se potřebami a zájmy malého štěněte je z jejich pohledu ztráta času. Je ale třeba si uvědomit, že i práce se psem má určité stupně a že přemýšlet je třeba nejen nad výcvikem, ale i nad výchovou. Obecně by se dalo říci, že:
      výchova= základy slušného chování
      výcvik = je příprava na specifický výkon postavený na vlohách psa a práci člověka s ním.

     
      S výchovou do určité míry začíná chovatel štěňat a určitě by na ní měl pracovat nový majitel od okamžiku, kdy si štěně přinese domů. Členění práce se psem na výchovu a výcvik není nic nového. Dr. Ing. Jindřich Steinitz v publikaci "Ohaři - výcvik, exteriér, plemenitba" říká, že: "Vynikající německý kynolog Hegendorf upozornil na důležitost zacházení s loveckým psem před započetím vlastního výcviku a nazval práci v tomto období výchovou. Jejím účelem je vytvořit v mladém zvířeti bez použití nátlaku správnou psychickou vazbu ke svému majiteli v době, kdy je povaha psa nejtvárnější."
vychází v 7:49 a zapadá v 15:58 vychází v 16:21 a zapadá v 7:49 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...