Časopis Myslivost

02 / 2006

Medzinárodná súťaž alpských jazvečíkovitých duričov o Pohár Gustáva Kořínka

Ing. Jozef HERZ, PhD.
Za pekného zimného počasia sa zišli v dňoch 10. a 11. 12. 2005 účastníci z Českej republiky, Poľska a Slovenska na Medzinárodnej duričskej súťaži o Pohár Gustáva Kořínka. Túto súťaž organizoval klub chovateľov alpského jazvečíkovitého duriča pri SPZ v spolupráci so Združením vlastníkov poľovných pozemkov obcí Neporadza, Trenčianske Mitice a Peťovka a Poľovníckym združením vlastníkov poľovných pozemkov Opatová - Trubárka.      
Českú republiku reprezentovali: Chora z Poruby, vodič Zdeněk Jandl, Kazan z Údolí Rožňova, vodič Milan Vysoudil, Dora Vltavské údolí, vodič Ing. Libor Hanzlík a Patka z Mačovic, vodič Bronislav Máčalík. Z Poľskej republiky bola prítomná Alfa Dolina Rycerki s vodičom Michalom Dembekom. Za Slovenskú republiku sa súťaže zúčastnili Gréta od Boukalu, vodička Dr. Zuzana Hoššová, Blesk z Machnáčskeho lesa, vodič Rastislav Sirotný, Perun z Hruna, vodič Ing. Ondrej Dvouletý, Aro Blažkov dvor, vodič Daniel Kindernay ml. a Aron od Rakovce, vodič Dr. Milan Adámi.
      Súťaž rozhodovali MVDr. Lenka Martinková, Ing. Oldřich Vojtěch a Zdeněk Šťastný z Českej republiky, Jozef Glowiak z Poľska. Zo Slovenska to boli: Pavel Podhájecký, Aleš Suchý, František Kravčišin a Ján Pilát ako hlavný rozhodca.
      Psy súťažili o Pohár Gustáva Kořínka. Po piatkovej porade rozhodcov a žrebovaní poradia psov sa vodiči v sobotu so svojimi psami presunuli za dedinu Neporadza ležiacu na úpätí Strážovských vrchov. Tu sa okrem vodičov, rozhodcov, domácich poľovníkov a pomocníkov dostavili aj poľovní hostia. Pred samotným zahájením súťaže vodiči a pomocníci v záujme bezpečnosti dostali oranžové vesty a ostatní poľovníci oranžové stužky na klobúky a čiapky.
      Konečne zaznela lesnica oznamujúca začiatok akcie. Poľovníci nastupovali s nádejou, že sa im podarí uloviť diviaka a vodiči predovšetkým s očakávaním čo najlepšieho umiestnenia ich štvornohých priateľov. Po slávnostnom ceremoniáli a zaznení signálu "Lovu zdar !" sa celá spoločnosť vybrala do priestorov prvého pohonu. So zreteľom na jeho veľkosť nastupujú doň všetky psy naraz.
      Len čo poslední poľovníci zaujali svoje miesta už aj počuť štekot psov a čoskoro sa ozývajú aj prvé výstrely. Podľa streľby sa zdá, že diviakov v pohone je dosť, takže psy si prídu na svoje. O tom, že tomu je tak, svedčí aj hodnotenie rozhodcov, ktorý dávajú piatim psom známku 4 a ďalším piatim známku 3. Ešte lepšie je hodnotená hlasitosť na stope, kde až osem psov dostáva známku 4. Mám možnosť sledovať ako vyše dvadsaťčlenná črieda diviakov, takmer bez škrabnutia preráža cez strelcov. Aj keď podľa streľby to vypadalo, že výrad bude bohatý, nie je tomu tak.
      Nastupuje sa do druhého pohonu. Aj tu psy pracujú výborne a lepšie strieľajú aj strelci. Na výrade je sedem diviakov a jedna líška. Vďaka výkonom AJD bol ulovený aj starý diviak, ktorý mal v minulosti prestrelenú ľavú prednú nohu, takže nenašľapoval na raticu, ale na záprstný kĺb, obalený hrubou kožou. Domáci poľovníci svorne tvrdili, že takéhoto krívajúceho diviaka so silnými klami s bodovou hodnotou iste na striebornú medailu v revíri nevideli.
      Spoločná poľovačka skončila, ale neskončilo skúšanie ďalších disciplín. Z celkového počtu 220 bodov iba dva za správanie sa pri ulovenej zveri stratil Aro Blažkov dvor s vodičom Danielom Kindernajom ml,, ktorý získal nielen pohár, ale aj titul Víťaz Slovenska 2005 a tiež titul CACIT a CACT. Na druhom mieste sa umiestnil s počtom 209 bodov r.CACIT Kazan z Údolí Rožňova, s vodičom Milanom Vysoudilom z ČR, ktorý mal zníženú známku z vytrvalosti a vodenia na remeni a až o dva stupne za správanie sa pri ulovenej zveri. Hoci Gréta od Boulaku s vodičkou Dr. Zuzanou Hoššovou dosiahla 206 bodov, na dohľadávke za známku 2 spadla do II. ceny. Na treťom mieste s počtom 195 bodov sa umiestnil a titul r.CACT získal Perun z Hruna s vodičom Ing. Ondrejom Dvouletým. Ten istý počet bodov dosiahol aj Blesk z Machnáčskeho lesa s vodičom Rastislavom Sirotným, len kým predchádzajúci pes mal z čuchu známku 4, tento mal známku 3. Na správanie sa na stanovišti doplatil Aron od Rakovce s vodičom Dr. Milanom Adámim, ktorý tu dostal známku 2 a tá ho preradila do II. ceny, hoci celkový počet bodov mal až 189. V prvej cene sa ešte umiestnili Chora z Poruby s vodičom Zdenkom Jandlom s počtom bodov 184 a Dora Vltavské údolí s vodičom Ing. Liborom Hanzlíkom s počtom bodov 175. Slabšie durenie diviaka, za ktoré dostala Patka z Mačovic s vodičom Bronislavom Mačalíkom známku 2 a napriek celkovému počtu 180 bodov ju tak zaradila do II. ceny. Celkove možno konštatovať, že AJD z Českej a Slovenskej republiky nám ukázali vynikajúcu prácu. Jediným psom, ktorý na súťaži neobstál bola Alfa Dolina Rycerki s vodičom Michalom Dembekom. Tá až z troch disciplín, a to z čuchu, dohľadávky a správania sa pri ulovenej zveri dostala známku 0.
      Za úspešný priebeh súťaže treba poďakovať všetkým, ktorí sa podieľali na príprave a nerušenom priebehu súťaže, ako aj tým, ktorí sponzorsky prispeli finančne a darmi a tiež rozhodcovskému zboru za korektné posudzovanie.

Poděkování za pojmenování této vrcholné soutěže mým jménem
Při této příležitosti musím vzpomenout na historii vzniku plemene alpský brakýř jezevčíkovitý (ABJ) a obnovu jeho chovu po roce 1945. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v předminulém století, kdy naše země byly součástí velkého CK Rakouska. Je skutečností, že plemeno vzniklo i na území Čech. O tom svědčí i původní název Alpskokrušnohorská braka jezevčíkovitá. Tento název byl změněn až po roce 1945. Jak významný byl chov tohoto plemene v Čechách, svědčí i skutečnost, že vůbec první zkoušky ABJ byly uspořádány mezinárodním klubem právě v Čechách - u Tachova dne 25. října 1897. V každém případě se jedná také o naše domácí, původní plemeno loveckého psa - jedno z nejstarších loveckých plemen.
      Já jsem poznal první brakýře jezevčíkovité již v roce 1936. V té době naše rodina bydlela na Slovensku v Nové Bani. Je to již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy jsem doprovázel otce do Žarnovice. Ten zde koupil od místního faráře pana Tajovského naše první štěně. Od té doby je toto plemeno v naší rodině chováno až do dnešních dnů.
      V období 2. světové války chov plemene na území Československa téměř zaniknul. Jak jsem zjišťoval, zůstalo jen několik málo jedinců v Čechách. Na Slovensku se již čistokrevný chov nevyskytoval. V roce 1958 se mi podařilo po několika letech sehnat štěně, fenku od pana Hrabého z Rejštejna a založil jsem chovnou stanici z Vikštejna.
      Z tohoto chovu se dostávají první stěňata na Slovensko panu Dr. Šamajovi do Bytče. V té době získává pan Exner psa a fenku ze Slovinska a pan Zvonař psa z Rakouska. To jsou první začátky chovu po roce 1945. Po založení Klubu chovateľov duričov, který má celostátní působnost, je chov brakýřů tímto klubem řízen a také podporován. Dochází k importu dvou psů z Rakouska na Slovensko. Tito jedinci se však v chovu výrazně neuplatnili. K významné změně kvality populace tohoto plemene dochází až po importu psů Lumpi a Mori v roce 1977 a psů Rajka a Gera v roce 1981 a konečně psa Cera. Těchto pět psů významně ovlivnilo naše chovy v Čechách a na Slovensku. Uvedené psy nám naprosto nezištně, výměnou štěně za štěně, obstarával můj přítel, rakouský kynolog pan Stöckl. Pes Lumpi, Rajko a Cer byli chováni v Čechách, Moria Gero na Slovensku. Panu Stöcklovi vděčíme za to, že nám pomohl v době, kdy vycestování z Československa a utrácení deviz bylo velmi obtížné.
      Většina chovatelů, kteří po roce 1945 obnovili naše chovy ABJ, jako byl pan Exner ze Sušice, pan Zvonař z Prahy, Dr. Šamaj z Bytče, pan Adámi z Partyzánského, pan Stöckl z Rakouska a mnoho dalších, již nejsou mezi námi. Svým nástupcům však zachovali početnou chovnou základnu Alpských brakýřů jezevčíkovitých. V posledních letech dochází v našich honitbách ke značnému přemnožení černé zvěře. Práce psa při lovu a dosledu se stala nepostradatelnou a v této činnosti se plemeno ABJ výborně osvědčilo a má perspektivu v jeho dalším rozšíření. ABJ je nejlepší barvář k dosledům černé zvěře.
      Končím s přáním, aby se Vám dařilo další zkvalitňování chovů, zvyšování početních stavů a hlavně co největší využívání těchto loveckých psů v honitbách Čech a Slovenska. S pozdravem Ing. Gustav KOŘÍNEK

Několik slov o panu Ing. Gustavu Kořínkovi
Narodil se 6. 10. 1927 v Nové Bani na Slovensku, v okrese Žiar nad Hronom, kde jeho rodina žila do roku 1939, poté se přestěhovala do Frýdku Místku. V letech 1945 - 1949 vystudoval Střední lesnickou školu v Hranicích a v letech 1950 - 1953 vystudoval Lesnickou fakultu v Brně. Po studiích se stal vedoucím polesí v Beskydech - Podolanky, odtud odešel na lesní závod ve Vítkově, kde pracoval do roku 1971. V letech 1969 - 1970 navštěvoval postgraduální studium na lesnické fakultě v Brně. Po roce 1971 přešel z politických důvodů k Lesprojektu - Frýdek Místek. Do svých šedesáti dvou let sloužil a následně odešel do zaslouženého důchodu. Pracoval mimo jiné na mysliveckých projektech, týkajících se zakládání obor a bažantnic.
      Práci lesníka a myslivce vždy chápal jako jeden celek a jako důležitou součást myslivosti vnímal mysliveckou kynologii, která ho provází celým jeho životem. Od malička jej k tomu vedl jeho otec - lesník a dobrý myslivec. Během svého života vychoval a na zkouškách předvedl mnoho psů. V letech 1961 založil chovnou stanici "z Vikštejna", ze které odchoval nespočet štěňat. Stal se rozhodčím z výkonu a také z exteriéru.
      Při zakládání "Klubu chovateľov duričov při Slovenskom poľovníckom zväze" v Bratislavě s celostátní působností, byl pan Kořínek delegovaný Českým mysliveckým svazem na tuto ustanovující schůzi. Byl zvolen do výboru, kde se stal dlouholetým předsedou a po čase i poradcem chovu pro plemeno "jazvečíkovitého duriča" v ČSSR. O současném stavu alpské braky jezevčíkovité pan Kořínek říká:
      "Jsem rád, že početní stavy a oblíbenost jezevčíkovité braky stoupá. Je mezi námi dost myslivců, kteří tomuto plemeni dobře rozumí a "braku" mají za člena své rodiny. Jsem přesvědčený, že jsou vytvořeny podmínky, aby mohl být zlepšovaný exteriér našich psů a možnosti pro stále všestrannější využití jezevčíkovité braky v myslivecké praxi."
      Ing. Gustav Kořínek v současné době ještě stále aktivně působí jako rozhodčí pro exteriér a také jako chovatel tří chovných fen. Zakladateli chovu, organizátorovi klubové činnosti, úspěšnému chovateli a lesnickému a mysliveckému odborníkovi přejeme v dalších letech pevné zdraví a mnoho ročníků "Mezinárodních honičských zkoušek o pohár Gustava Kořínka". Milan VYSOUDIL
vychází v 5:13 a zapadá v 20:59 vychází v 23:01 a zapadá v 8:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...