Časopis Myslivost

02 / 2006

Švýcarští honiči

Ing. Eva VAŇKOVÁ
…Mám rád psy, co hlasitě sledují stopu. Cením si jejich hlasu, jenž vyvolává napětí s tím, jak se stupňuje lov. Při takovém hlášení pozice se nemohu nikdy mýlit a navíc, když je to třeba, mohu včas změnit stanoviště. A co je nejdůležitější, takový pes doslova zahřívá na duši i na těle. Hansruedi Nater – Schweizer Laufhunde
Honiči jsou ve Švýcarsku chováni snad odjakživa. Alespoň tak tomu nasvědčují dochované záznamy. V roce 1735 byla nalezena mozaika z keltorománské doby (město Avenches) s vyobrazením psů, kteří velmi připomínají dnešní švýcarské honiče. Ve středověku byli zasíláni jako velmi cenné a žádané dary po celé Evropě na dvory světské i církevní šlechty. Jejich největší rozkvět byl pravděpodobně na přelomu 17. a 18. století, kdy se ve Švýcarsku vyskytovaly poměrně početné a jednotné smečky honičů. První ranou, která zasáhla švýcarské honiče, byla změna politických poměrů na konci 18. století. Lov degeneroval a lovcům bylo jedno jak jejich psi vypadají. Další ranou pro švýcarské honiče byl zákaz lovu s vysokonohými honiči na konci 19. století a v některých oblastech byli proto i vybíjeni. Přesto se na konci tohoto století našlo několik nadšenců, kteří nemohli zapomenout na lov s vysokonohými honiči. A tak roku 1882 na výstavě v Aarbourgu bylo určeno pět forem švýcarských honičů. Tzv. obyčejný švýcarský honič, thurgauský honič, lucernský honič, bernský honič a honič aargauský. Kromě rozdílů v barevnosti byli mezi těmito honiči i rozdíly v tělesných znacích. Postupem času zájem o švýcarské honiče opět opadl a zdálo se, že doopravdy vyhynou. Jejich poslední nadějí byly importy do zahraničí a hlavně v roce 1903 založený samostatný klub. Ten začal skupovat psy, vypracoval zkušební řád a vytyčil si cíl, jak by měl "novodobý" honič vypadat. A tak se stav švýcarských honičů začal postupně zlepšovat i když do něj neblaze zasáhla první světová válka. Mezi lety 1931 - 1933 došlo znovu k oživení chovu a roku 1933 byl vydán nový jednotný standard, kde se jednotlivé rázy rozlišovaly již pouze podle barev. A to švycký honič - žlutobílý nebo červeno bílý, bernský honič - trikolórní, lucernský honič šedobílý s černými plotnami a tříslovými znaky a jurský honič (bruno du jura) - černo červený nebo červeno hnědý s černým sedlem. Takže když se někdo ptá jaký je vlastně správný název daného plemene, mělo by se uvádět: švýcarský honič - švycký honič, švýcarský honič - bernský honič., ale pro usnadnění se běžně uvádí pouze jméno variety (švycký honič, bernský honič.).
      V současné době patří klub chovatelů švýcarských honičů k největším klubům zabývajícím se chovem loveckých psů ve Švýcarsku a na jeho klubových výstavách se ročně schází kolem sta jedinců. Švýcarští honiči jsou dnes chováni i v dalších zemích Evropy i jinde ve světě. Velmi oblíbeni jsou ve Skandinávii, Francii, Holandsku či Německu. Ojediněle jsou chováni v Itálii, Chorvatsku, Rakousku či Řecku.
      K nám byli jako první importováni v roce 1992 bernští honiči. V dnešní době je jich u nás pomalu více než v zemi jejich původu. Další tři variety jsou u nás také, ale zatím zde byl odchován pouze jeden vrh lucernských honičů a vloni i první vrh švyckých honičů. Všechny čtyři variety jsou, podobně jako ve Švýcarsku, zastřešeny jedním klubem a to sice Klubem chovatelů švýcarských honičů. Jeho členové se se svými psy zúčastňují mnoha výstav i pracovních zkoušek. A tak není divu, že mezi jedinci chovanými v naší republice je několik Evropských i Světových vítězů. Mezi nejčastěji skládané zkoušky patří barvářské zkoušky honičů, dále barvářské zkoušky, zkoušky vloh, honičské zkoušky či lesní zkoušky.
      Švýcarští honiči se řadí mezi střední plemena psů. Výška v kohoutku se u fen pohybuje mezi 47 - 57 cm a u psů mezi 49 - 59 cm. Stavba těla svědčí o jejich síle a vytrvalosti. Jejich krátká, jemná a hustá srst je velmi dobře chrání proti povětrnostním vlivům a protáhlá hlava s dlouhými slechy jim propůjčuje ušlechtilý výraz. Povaha švýcarských honičů je milá, klidná a přizpůsobivá a proto jsou stále častěji vyhledáváni jako rodinní společníci. Jsou to velmi inteligentní psi, kteří se rychle učí všemu novému. Za dobré slovo a pamlsek pro vás udělají cokoliv. I přesto jsou to velmi náruživí lovci. Jejich velké vlohy se projevují už u velmi mladých jedinců a tak se setkáváme i s případy, kdy půlroční štěně zadrží na místě laň či danělu a vytrvale ji hlásí. Ale dobrý honič není hotový za chvíli a tak i u švýcarských honičů se vyplatí postupovat při výcviku po menších krůčcích, velmi pečlivě, a nenechat se strhnout nadšením nad tím, jak velmi vlohový pes se mi dostal do rukou. Obzvláště přivolání pomocí píšťalky či v lepším případě do větších vzdáleností slyšitelného rohu a stopa vůdce by měly být alfou a omegou výcviku. Není příliš vhodné u nich lovecké pudy rozvíjet donekonečna, ale hned od útlého věku je učit na zvěř, kterou mají upřednostňovat. V našem případě především zvěř černou a lišku. Jejich asi největší devizou je výborný nos. Ten si tříbili po celá staletí při lovu zajíců. Díky němu vás upozorní i na poměrně velkou vzdálenost na zvěř, či je můžete využít jako spolehlivé barváře, jak se tomu u nás i v mnoha případech děje. Dalším velkým plus těchto plemen je, že mají volný hlas, kterým dokáží svému pánovi dát i na velkou vzdálenost vědět, co právě honí, zda jdou po stopě studené či teplé, zda zvěř ztratili nebo opět našli. Díky své velikosti, v které bohužel mnozí vidí překážku, jsou velmi vhodní do těžších terénů a tam, kde je v zimě vyšší pokrývka sněhu a menší plemena se boří a brzy odmítají pracovat, jsou švýcarští honiči ve svém živlu.
      A pro koho se vlastně tito psi hodí? Švýcarští honiči patří do rukou aktivnímu, cílevědomému, trpělivému a především důslednému člověku, který má na ně dostatek času. Ten je potřebný zejména pro dlouhé vycházky s nimi, protože jsou prostě k neutahání. Aby se vám s nimi žilo spokojeně, musíte spolu navázat velmi úzký vztah a musíte je přesvědčit, že vy jste pro ně to nejlepší na světě. Není pravdou, že by se, jak se o honičích tvrdívá, nehodili pro začátečníky. Pravda, není to pes pro někoho, kdo měl předtím pouze pejska plyšového. Ale pokud si takový zájemce ujasní co to znamená, když se o psu řekne, že je honič, proč si právě tohoto psa pořizuje, co od něj očekává a ví o sobě, že je důsledný, tak je zde jistě dobrý základ pro to, aby z nich byla ta správná dvojice. Jak jsem již psala, cvičit tyto psy není problém, jak to dokazují mnozí jedinci, kteří se i u nás zúčastňují různých psích sportů, zkoušek či dokonce tance se psem a ve většině případů s úspěchem.
      Dlouholetý chovatel švýcarských honičů pan Stelzl z Rakouska mi řekl velmi dobré přirovnání: "Ohař pracuje v prvním pádě pro pána a v druhém pro sebe. Honič pracuje v prvním pádě pro sebe a až v druhém pro pána." A to doopravdy platí a je velká výzva přesvědčit právě toho vašeho o opaku. Když se to podaří, tak získáte společníka, kterého vám bude mnohý závidět, protože jen v málokterém psu se snoubí tolik elegance, vznešenosti, živelnosti a chuti do práce jako právě ve švýcarských honičích.
vychází v 7:26 a zapadá v 18:04 vychází v 20:44 a zapadá v 12:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...