Časopis Myslivost

03 / 2006

Mechanika pohybu psa - I.

Vladimíra TICHÁ
„Výkon psa závisí od stavby ústrojí zprostředkujících pohyb těla a to jsou končetiny a do jisté míry i hřbet. Čím účelněji vzhledem ku požadované práci tato ústrojí jsou uzpůsobena, tím méně se pes namáhá a jest vytrvalejším, ba takřka neúnavným.“ MVGr. Fr. Horáček, 1925
Termín kynologie vysvětlují encyklopedické slovníky jako "nauku, která se zabývá psy, jejich zevnějškem, pracovním využitím, plemeny, výživou, nemocemi a chovem obecně". Z uvedeného vyplývá, že i v tak povšechné literatuře se hovoří o exteriéru psa. Jeho hodnocení je nedílnou součástí chovu a u většiny plemen také jednou z chovných podmínek. Názory na to, zda vůbec a jak se má exteriér psa hodnotit, se často rozcházejí. Pro někoho jsou výstavy a na nich získané tituly náplní života, někdo to považuje za nezbytnou součást chovu, ale u psa oceňuje i jiné věci než vzhled a jsou lidé, kteří hodnocení exteriéru považují za zbytečnou šikanu, protože je zajímá pouze výkon, který je pes schopen odvést. Rozumní lidé si uvědomují, že vzhled psa není otázkou samoúčelnou, ale že dané plemeno vypadá tak jak vypadá proto, aby mohlo vykonávat určitý typ práce a exteriér psa je zajímá hlavně z hlediska funkčnosti.
      Mezi nejtěžší úkoly rozhodčích pro posuzování exteriéru psů patří hodnocení mechaniky pohybu. Je také úkolem nejdůležitějším, protože právě pohyb nejvíce vypovídá o stavbě těla psa a případné nedostatky a vady se na něm okamžitě projeví. Hrubé chyby se dopouští ten, kdo posuzuje psa pouze staticky, tedy v postoji, a velkým problémem jsou malé kruhy na některých výstavách, protože je v nich, zvláště u velkých plemen, obtížné pohyb hodnotit. Mimořádně důležitá je mechanika pohybu u loveckých plemen a následující povídání by mohlo pomoci objasnit, co a proč se vlastně hodnotí.
      Pokud se vrátíme do školních let, určitě si řada z nás vzpomene, že jsme se učili, že: "pohyb je jedním ze základních projevů života." Z pohledu zvířete a nakonec i člověka má význam v řadě vzájemně propojených životních funkcí. Roli hraje při:
      - obstarávání potravy - chce-li se zvíře nasytit, musí si něco ulovit nebo alespoň si pro to dojít, chce-li se napít, musí se k vodě nějakým způsobem dostat,
      - reakci na vnější prostředí - např. na počasí,
    - útoku a obraně - bez dobře koordinovaného pohybu asi zvíře žádný boj nevyhraje a určitě bude mít problém utéci před nebezpečím,
      - reprodukci - v tomto případě hraje pohyb důležitou roli při vyhledávání partnera a samotném páření, ale také při porodu a péči o potomstvo.
      Vše by se dalo shrnout do jedné věty: "Pohyb je nezbytně nutný k zachování života zvířete i možnosti předávat své geneticky podmíněné znaky potomkům.
     
      Podle utváření končetin nebo spíše části tlapy, která se při pohybu dotýká podložky, je zhruba možné dělit savce do dvou skupin:
      1) prstochodci - došlapují na prsty nebo jejich články;
      2) ploskochodci - došlapují na celou plochu chodidla;
      Někdy bývají uváděny skupiny tři a mimo způsobu, jakým zvíře došlapuje na zem je doplňováno i to, jak si obstarává potravu:
      a) prstochodci - do této skupiny patří např. kráva, kůň, jelen, muflon, srnčí atd. Prstochodci jsou býložravci a jejich základním obranným reflexem je útěk. Výjimku v této oblasti tvoří prasata, která dokáží i zaútočit;
    b) částeční ploskochodci - tento typ pohybu má většina šelem, např. liška, kočka, pes. Jsou to masožravci, kteří na kořist číhají vestoje nebo vleže. Převážně loví skokem;
      c) úplní ploskochodci - do této kategorie patří býložravci a všežravci. Typické pro ně je, že číhají ve stoje. Představitelem ploskochodců je medvěd nebo člověk.
      Do oblasti zajímavostí patří skutečnost, že mezi prstochodce patří slon, tedy zvíře, o kterém by si většina lidí na první pohled určitě řekla, že je příkladem čistého ploskochodce.
     
      Pohyb zvířete je ve své podstatě velmi složitý děj, na kterém se podílí celé řada orgánů. Samotný pohybový aparát tvoří soustava kosterní a soustava svalová. Většinou se uvádí, že soustava kosterní tvoří pasivní - nepohyblivou část a soustava svalová aktivní - pohyblivou část aparátu. Důležitou roli hraje stavba kostí a hlavně pak kvalita jejich pohyblivého spojení, tedy kloubů. Této oblasti je v posledních letech věnována velká pozornost. U řady plemen se kontroluje výskyt dysplazie kyčelního kloubu a některé chovatelské kluby se zaměřují také na poruchy v utváření kloubů loketních nebo kolenních. Pokud si někdo chce představit, co se během pohybu v těle psa odehrává, měl by si zopakovat kostru psa a hlavně pak kosti, které se podílejí na stavbě končetin.
      Osou psího těla je z obratlů složená páteř. Podle umístění rozeznáváme obratle krční, hrudní, bederní, křížové a ocasní. Důležité je jejich vzájemné spojení. První dva krční obratle - nosič a čepovec - připojují hlavu k tělu a zabezpečují její pohyb do všech směrů. Spojení zbývajících krčních a většiny hrudních obratlů umožňuje pohyb nahoru a dolů a částečně i do stran. Ostatní obratle, s výjimkou obratlů ocasních, jsou utvářeny tak, že pohyb je možný pouze nahoru a dolů. Hrudní končetina je k tělu připojena volně, pomocí svalů a vazů. Její kostěný podklad tvoří lopatka, kloub ramenní, silná kost ramenní, kloub loketní a kosti loketní a vřetenní. Dále pokračuje hrudní končetina poměrně složitým kloubem zápěstním, na který navazuje pět kostí nadprstních a čtyři prsty. Z vnitřní strany hrudní končetiny je uložen prst pátý. Horní chrupavčitý okraj lopatky tvoří spolu se svaly kohoutek.
      Křížopánevním kloubem navazuje na páteř pánev. Je složena ze dvou sponou spojených částí a je tvořena kostmi kyčelními, sedacími a stydkými. Všechny se stýkají v jamce kloubu kyčelního, ve kterém se k pánvi připojuje kost stehenní. Na ni kloubem kolenním navazují kosti holenní a lýtková. Ve třech řadách postavené kosti zánártní tvoří hleznový kloub. Kůstky nártní a články prstů jsou uspořádány obdobně jako nadprstí a prsty na hrudní končetině. Na pánevní končetině ale není pátý prst. Pokud naroste, jedná se o tak zvaný paspárek, který je považován za rudiment (zakrnělý orgán) a který je u většiny loveckých plemen vysoce nežádoucí.
     
      Z hlediska pohybu je důležité postavení jednotlivých částí hrudní i pánevní končetiny. Pokud si představíme při pohledu z boku loketním kloubem psa spuštěnou kolmici zjistíme, že osa lopatky se od ní odklání směrem dozadu a osa kosti ramenní se naopak předklání směrem k hlavě psa. Kosti předloktí s pomyslnou kolmicí běží takřka rovnoběžně a stejné postavení má u většiny psů nadprstí. Spustíme-li podobnou kolmici z kloubu kyčelního, získáme obraz o postavení kostí končetiny pánevní. Stehenní kost bývá s kolmicí rovnoběžná nebo nepatrně vychýlená vpřed či vzad. Kost lýtková a holenní jsou odkloněny vzad a kosti nártní jsou většinou souběžné s kostí stehenní.
      Pomyslné osy jednotlivých kostí spolu svírají z hlediska pohybu důležité úhly. Na hrudní končetině je to např. úhel, který se v kloubu ramenním vytváří mezi lopatkou a kostí ramenní a další úhel tvoří loketní kloub. Na pánevní končetině je velmi důležitý úhel, který svírá kost stehenní s kostí lýtkovou, které se setkávají v kolenním kloubu a také úhel tvořený hleznovým kloubem. Uvedené úhly se mohou v rámci jednotlivých plemen lišit. V kynologických publikacích je často možné najít jejich číselné hodnoty nebo spíše stupně. Bývají odvozeny od německých ovčáků a je třeba je brát spíše jako orientační informaci než pravidlo platící pro všechna plemena.
     
      Aktivitu pohybového aparátu zabezpečují svaly. Podle tvaru a rozsahu pohybu se dělí na svaly dlouhé, ploché, krátké a kruhové. Sval je možné rozdělit na tři části - svalovou hlavu, svalové bříško a svalový ocas. Hlava je místo, kde sval na kostře začíná. Bývá označována jako svalový odstup a je nepohyblivou částí svalu. Opačnou stranu svalu tvoří tak zvaný ocas. Ke kostře se připojuje svalovým úponem a spolu s bříškem svalu tvoří jeho aktivní - pohyblivou část. Činnost svalu spočívá ve schopnosti smrštit se. Tím se sval zkrátí a při tom silou stahu působí na kost, ke které je připojen. Činnost svalu je velmi jednostranná. Dokáže se smrštit, ale sám sebe už nedokáže natáhnout. To je důvod, pro který v organizmu působí celá soustava svalů, které jsou podle toho, jaký má jejich pohyb výsledek, nazývány ohýbače, natahovače, přitahovače, odtahovače atd.
      Činnost svalů a způsob, jakým při tom působí na kosti je podobná výkonu jedno nebo dvouramenné páky. Podobné přirovnání použil MVDr. Jindřich Steinitz v publikaci "Ohaři - výcvik, exteriér a plemenitba" v kapitole věnované mechanice pohybu. Kostru psa rozděluje na dvě dvouramenné páky - přední a zadní. První část přední páky tvoří hlava a krk psa a druhou část jeho hřbet. Podpěrou je hrudní končetina, konkrétním bodem kohoutek psa. Zadní páka je tvořena bedry a pánví. Podporu jí dává pánevní končetina a podpěrným bodem je kyčelní kloub. Obě páky jsou v bedrech pohyblivě spojeny.
      V základech fyziky se učí, že pohyb je změna polohy tělesa vůči tělesu jinému. Asi není slušné hovořit o psovi jako o tělese. Lepší by bylo napsat, že v případě psa se těžiště jeho těla posouvá, podle směru, kterým se pes pohybuje, vpřed, vzad nebo vzhůru. Na to, co všechno se musí stát než se těžiště těla pohne, jakou činnost vykonávají končetiny a proč jsou tak důležité výše zmíněné úhly, bude zaměřen příští díl "mechaniky pohybu".
vychází v 7:46 a zapadá v 15:58 vychází v 14:45 a zapadá v 4:18 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...