Časopis Myslivost

03 / 2006

Psí hřbitov v Beskydech

Miroslav GORA
Když jsem byl se svým psem na veterinární klinice v Brně, dostal se mi do rukou náhledový leták, kde nějaká firma reklamovala pohřbívání a kremaci psů a jiných domácích mazlíčků. Nejvíce mě na tom zaujaly ty vysoké ceny. Doba už je taková. Dobrý nápad je okamžitě přeměněn na byznys a peníze. Bohudík jsou ale ještě i výjimky. U nás v Beskydech je psí hřbitov už od roku 1977 a pohřbení psa je zcela zdarma. Myšlenka zřídit psí hřbitov napadla pana Láďu Kropa s několika přáteli.
V dobách normalizace něco takového vymyslet a pak ještě prosadit ve všech organizacích, kde se každý ke všemu musel vyjadřovat, počínaje ROH, KSČ přes chráněnou krajinnou oblast Beskydy až po památkáře ve Frýdku-Místku, byl počin hodný obdivu. Přesto se to povedlo a psí hřbitov byl slavnostně otevřen 10. listopadu roku 1977 na horské louce zvané Volárna. Ti, kteří četli od Ládi Kropa jeho první knihu Lovy u východního průsmyku, se s tímto pojmenováním jistě setkali. Tato louka vznikla někdy koncem 16. století, kdy toto území začínali osidlovat Valaši. Louka tvoří sedlo mezi Žorem a Ostrým, je ze všech stran chráněna lesem a její mírný sklon k jihu, zvláště za východu slunce, zde vytváří překrásnou přírodní scenérii. Cestou po loveckém chodníku návštěvníka nejdříve upoutá symbolická brána vstupu na hřbitov. Jsou to hrubě opracované smrkové kmeny znázorňující lesní stromy. Po několika krocích se najednou otevře pohled na celou louku, které vévodí překrásný červený buk, pod nímž je velký bludný balvan a na něm je plastika hlavy psa - barváře. Opodál je další bludný balvan na kterém je plastika v podobě mysliveckého klobouku, úlomku a trubky, což znázorňuje úspěšné zakončení lovu. Pak už jsou jenom pomníčky se jmény psů a všude je spousta květin.
      V jedné části louky je solisko, které je často navštěvováno zvěří. Je zde i posed. Jednou v létě jsem seděl na zmíněném posedu, svého barváře jsem měl odloženého dole pod posedem. Za ranního rozbřesku přišla na psí hřbitov laň s kolouchem. Chvilku postála u soliska a pak si lehla do trávy k jednomu pomníčku a kolouch se bezstarostně popásal kolem. Byla to tak dojemná scéna, že i můj pes pod posedem to sledoval s velkým zaujetím. Takové okamžiky v přírodě vám bezděky vtlačí slzu do oka a tak i psi, kteří jsou zde pochovaní, mají i na tomto místě časté setkání se zvěří. Bohužel těch pravých hrobů zde není mnoho, většina jich jsou jen symbolické pomníčky. A proč jen symbolické? Zásady pro pochování psa jsou přísné, ne že by tam byla nějaká omezení, ale hlavní podmínkou je, že majitel psa ho musí na hřbitov donést. Nějakým terénním autem by se sem sice dojet dalo, ale přesto je tato podmínka ctěna a všemi dodržována. Psovi se tím prokazuje poslední pocta a i jeho majitel si během cesty vzpomene na vše, čím mu pes během svého života byl a co vše pro svého pána vykonal.
      O všech psech, kteří jsou zde pochovaní nebo zde mají jen symbolický pomník, je veden zápis v kronice psího hřbitova, kde je u každého psa stručně popsán jeho život.
      A tak když vás cesta někdy zavede do Beskyd vzpomeňte si, že na jedné horské louce zvané Volárna, daleko od civilizace v překrásném prostředí, je psí hřbitov, kde sní svůj věčný sen věrní pomocníci člověka-myslivce - lovečtí psi.
vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...