Časopis Myslivost

03 / 2006

Sedmdesáté výročí Českého pointer a setter klubu

Libor KUNT
Československý klub anglických ohařů byl založen 1. 1. 1936 na výzvu, v té době již významného kynologa, pana Richarda Knolla. O potřebě založit klub psal však již v roce 1934 v časopise Stráž myslivosti Koloman Slimák, který byl tehdy jedním z velkých propagátorů anglických ohařů. Klub nesl svůj původní název až do roku 1991, kdy byl přejmenován na Český pointer a setter klub. Ovšem o rok později dochází k roztržení klubu na Moravskoslezský klub anglických ohařů a Český pointer a setter klub. Ten sdružuje chovatele anglických stavěcích psů a to konkrétně plemen: pointer, anglický setr, irský setr, irský červenobílý setr a gordonsetr.
Pohled do historie anglických stavěcích psů
Jsou to bezesporu nejdéle známými a chovanými loveckými psy. V době, před vznikem palných zbraní, se zvěř lovila pomocí psů, kteří dokázali zvěř najít po stopě, tuto štvát a zastavit. Zvěř pak byla ulovena pomocí chladných zbraní. Psi, kteří hledali s vysokým nosem, byli tehdy pro chov nežádoucí. Přesto dochované italské a francouzské písemnictví z konce 12. století podává zprávy o strakatých španělských loveckých psech, velmi oblíbených při lovu pernaté zvěře. Popis těchto psů je zachován v knize řezenského biskupa Alberta Magnuse (1193 - 1280) De Animalibus.
      V 16. století se začínají objevovat palné zbraně, které umožňují lov nejen spárkaté, ale i pernaté zvěře. Objevují se tak zcela nové požadavky na lovecké psy. Cílem bylo vyšlechtit takového psa, který dokáže rychle najít pernatou zvěř a vystavit ji. Zvěř se pomocí palné zbraně lovila nebo byla přikryta sítí i s vystavujícím psem. Je třeba si uvědomit, že vyšlechtění trvalo zhruba dvě stě let a od 18. století si tito stavěcí psi drží své původní vlastnosti.

Historie anglických stavěcích psů v ČR
Na naše území byla tato plemena přivážena od osmnáctého století. Od počátku byli angličtí stavěcí psi používáni zejména na lov pernaté - koroptví. O jejich poslání nebylo v době individuálního lovu a nebo lovu v malé skupině lovců pochyb. Ovšem po roce 1948 se vznikem ,,lidové" myslivosti dochází k organizování společných lovů a potřeba psa pro individuální lov se ztrácí. Právě v tomto období se rozdělují cesty anglických a kontinentálních stavěcích psů. Určitý návrat ke kořenům původního poslání anglických stavěcích psů se začíná objevovat v sedmdesátých až osmdesátých letech. V této době je vyzdvihována především vlastnost přiznávání, která je pro tato plemena typická. V tomto duchu se také nesly všechny polní zkoušky Field Trial, které se začaly pro plemena anglických ohařů pořádat.
      V poválečných letech došlo k rapidnímu poklesu početních stavů loveckých psů, včetně anglických ohařů. Pozdější období také příliš nepřálo držení anglických plemen. Od šedesátých a sedmdesátých let se do udržení chovu a jeho propagace zapojilo několik významných osobností, kterým můžeme vděčit za kvalitu našich dnešních chovů. Kolem roku 1970 to byl MUDr. Josef Kvíz, který velice dbal na zdravotní stav chovů. Jako tehdejší poradce chovu pointerů spolu s významným chovatelem Oldřichem Tihelkou importovali několik psů, převážně pointerů, z Itálie pro oživení krve.
      Další postavou, která se podílela na renesanci původní práce anglických stavěcích psů byl MUDr. Ladislav Brunclík, který koncem sedmdesátých let neúnavě organizoval zkoušky Field Trial. Přesto u anglických ohařů dbal na všestranné využití. Také Prof. MUDr. J. Martinek, CSc., veliký propagátor především pointerů, nesl značný podíl na kvalitních chovech u nás.
      Na tyto osobnosti navázali další pokračovatelé, kteří se od osmdesátých let snažili udržovat chov na co nejvyšší úrovni a pořádali zkoušky pro plemena anglických ohařů. Jedním z nich byl Ing. Josef Sybol, který pokračoval v pořádání polních zkoušek v Třebusicích nedaleko Kladna. Vrcholem tohoto období byl mezinárodní Field Trial, který se konal v roce 1980. V této době byl předsedou klubu Josef Hejda, který se zabýval nejen problematikou chovu, ale především dbal na to, aby plemena v klubu sdružená byla všestranně vedena. Stejné požadavky na všestrannost nesl také další předseda klubu Pavel Dvořáček.
      Kolem devadesátých let minulého století se vedení klubu ujímá Josef Němec. Ten využívá možnosti pořádat mezinárodní Field Trial v honitbě MS Klapý, kde se daří pernaté zvěři, především koroptvím. Díky výborné organizaci této akce se velmi záhy ,,Klapý" dostalo do podvědomí zahraničních vůdců, kteří zde tyto zkoušky zcela ovládli. Český pointer a setter klub nezaváhal a reagoval tím, že začal pořádat výcvikové kursy pro začátečníky i pokročilé cvičitele v Dobronicích. Zde získal hodně nadšenců, kteří se postupně začali angažovat ve výcviku. Výsledkem je růst výkonů našich anglických stavěcích psů na mezinárodních kolbištích. Důkazem je druhé místo družstev na mistrovství světa na Slovensku v roce 2004 a v Dánsku v roce 2005 a také úspěchy v jednotlivcích reprezentované paní Dvořákovou a paní Strakovou. Zanedbatelné nejsou ani účasti na všestranných zkouškách a vrcholných akcích, což potvrzuje třetí místo na MKP pana Pavla Rathauského s pointerem, ale i další úspěšní vůdci jakými jsou František Švec s anglickým setrem nebo Alice Bílková s gordonsetrem a další zde nejmenovaní vůdci, kteří se věnují výcviku těchto ušlechtilých psů.
      V klubu je také skupina členů soustřeďující svůj zájem na výstavnictví a i tady máme své zástupce, kteří nás reprezentují na mezinárodní úrovni. Především úspěchy irských setrů jsou spjaté se jménem paní Rafalské, která se svou padesátiletou prací jako poradkyně chovu o tyto výsledky velmi zasloužila.
      V současné době Český pointer a setter klub eviduje asi čtyři sta členů. Je na každém chovateli, co bude u svého psa upřednostňovat a rozvíjet, zda se přikloní spíše k výstavním psům nebo spíše psům pracovním a v tomto případě k jakému typu výcviku se přikloní. U pracovně orientovaných psů máme tedy možnost vidět výborné specialisty "trailery", ale také jedince vynikajících všestranných kvalit. Vedení klubu ponechává na každém členovi zaměření svého psa, ovšem velmi klade důraz na podporu vlohových vlastností a zdravotní stav chovné základny, protože pouze zdravý jedinec může být dobrým a vytrvalým anglickým ohařem.

Pointer (POI)
Původní vlastí pointerů je Španělsko a ne Anglie, jak se často uvádí, a jejich jméno vzniklo ze španělského Perro de Punta, což znamená pes k zarážení, tj. k vystavování. Dnešní název pointer vznikl z výrazu ,,to point" - označit. Slovem označit je myšlena pernatá zvěř, kterou pes vyhledá. Španělé rozeznávali dva typy těchto psů. Silné, těžší, avšak s výbornými nosy a s pevným zdravím oblasti navarské, zvané ,,Navarros" a lehké, elegantní z oblasti gotské, tzv. ,,Agostcados", vyznačující se velkou rychlostí, avšak se sklonem k chorobám. Za nejlepšího potomka byl považován kříženec těchto typů, a to krytím feny typu Agostcados a psem Navarros. Pro tyto vlastnosti se těšili velké oblibě a již ve 12. století se s nimi shledáváme ve Francii a v Itálii. Zde patří angličtí ohaři dodnes k nejoblíbenějším loveckým psům. Ovšem pointeři, jsou dnes poněkud zatlačováni setry.
      Toto plemeno je považováno za největšího specialistu mezi ostatními ohaři v polní práci, s dynamickým hledáním, vytrvalostí, rychlostí a spolehlivostí vyhledat zvěř a tu pevně vystavit. Jak byli pointeři pro své vrozené vlastnosti vysoko ceněni vyplívá z toho, že již začátkem 16. století byli vynikající jedinci používáni ke křížení s ostatními loveckými plemeny tehdejší doby a až do současnosti byl pointer jako zlepšovatel připouštěn prakticky do všech plemen.
      Největší zásluhu na založení chovu pointerů nese bezesporu William Arkwright. Tento Angličan mohl díky velkému dědictví podnikat četné cesty za účelem studia původu svých oblíbených psů. Dalšími propagátory tohoto plemene byli Fred Love, Sir Robert Leighton, Sir Rawdon B. Lee, kteří se stali nadšenými chovateli těchto psů a jejich zásluhou mohl vzniknout nynější typ pointera, plnokrevníka mezi psy.
      Anglii vděčí velké množství plemen za zavedení kvalitních a čistokrevných chovů. V roce 1860 vznikl Kennel-Club a byly založeny první rodokmeny nejen plemene pointer. V témže roce byla pořádána první výstava psů. Pro lovecké psy byly zavedeny také výkonnostní zkoušky, tzv. Field Trial. Pro získání rychlejšího jedince, který by mohl na tomto typu zkoušek konkurovat, se přistoupilo ke křížení tehdejších pointerů s foxhoundy. Tím se podstatně zvýšila rychlost a vytrvalost, avšak zároveň se objevily u těchto potomků špatné vlastnosti. Zatímco dosavadní typ se vyznačoval inteligencí, učenlivostí a ovladatelností, u nového typu převládla tvrdohlavost, svéhlavost a sklon k sledování stopy. Čistý typ pointera byl však naštěstí zachován ve Skotsku, kde bylo toto plemeno využíváno především pro praktický lov.
      V České republice nebyl nikdy pointer tak početný jako například kontinentální ohaři. Jeho rozšíření je spojené zejména s rovinatými oblastmi, kde jsou vyšší stavy drobné zvěře. Zde nejlépe uplatňuje tento specialista své typické vrozené vlastnosti. Chovná základna registrovaná v ČPSK čítá asi třicet chovných psů a téměř stejný počet chovných fen. Není to "zdravý" poměr pohlaví, ale mnoho fen není registrováno z důvodu malého zájmu o štěňata. Je to škoda, protože po mnoha kvalitních jedincích nezůstává potomstvo. I přes tyto potíže si pointeři udržují své nesporné pracovní kvality, každým rokem se účastní mnoha typů loveckých zkoušek s výbornými výsledky a s těmi nejlepšími se setkáváme také na vrcholných akcích.

Setři
Historie původu setrů nesahá tak daleko jako u pointerů, ale i tato plemena pocházejí původně ze Španělska. První zmínky o loveckých psech zvaných setr přinesl roku 1570 doktor J. Caius ve svém slavném díle De Canibus Britannicis.
      Nejdříve chovatelé šlechtili tyto psy bez ohledu na zbarvení. K rozdělení setrů na jednotlivé barevné rázy dochází až v letech 1830 - 1875 a svá pojmenování získali podle krajů, ve kterých byli vyšlechtěni.
      Dlouhosrstí angličtí ohaři se označují názvem "setter", který vznikl ze slova ,,to sit" - usednout. Také se setrům říkalo ,,sitting dogs" - psi, kteří si sedají. Dnes je tato původní vlastnost zakotvená v pracovním standardu zejména u anglických a irských setrů. Tito psi se vyznačují výborným nosem, elegantním hledáním a pevným vystavením. Pouze gordonsetr působí těžkopádnějším a houpavým stylem hledání, ale velice vitálním pracovním výkonem. Tento způsob práce má své opodstatnění, protože Skotsko, země původu gordonsetra, má velice specifické terénní podmínky, kde se místní psi museli dobře orientovat a pohybovat ve vřesovištích plných křovisek.
      Plemena setrů se vyznačují neobyčejnou krásou a ušlechtilosti, vysokou elegancí a inteligencí, živým temperamentem a především vynikajícími vlastnostmi. Jejich vrozený jemný čich, vytrvalost a lovecká náruživost z nich činí ideálního pomocníka pro práci na poli, ale i v lese a ve vodě, kterou přímo milují.

Anglický setr (AS)
Původ anglického setra, dvou irských setrů a gordonsetra je odvozován od anglických loveckých španělů, zejména od anglického špringršpaněla. Jednotlivá plemena setrů od sebe nebyla prakticky ještě na konci 18. století rozlišována. Anglický autor Taplin v díle The Sportsman Cabinet soudí, že anglický setr vznikl křížením španělů používaných k vodní práci a pointera. K rozlišení plemen setrů dochází až na základě charakteristického zbarvení.
      Největší zásluhy na rozvoji anglického setra patří Edwardu Lawerackovi, který položil základ moderní samostatné linie v roce 1825, a jeho pokračovateli Purcellu Llewellinovi. Proto také některá starší literatura hovoří o setru lawerackovu.
      Poprvé byli angličtí setři vystavováni 28. 1. 1859 na výstavě v Newcastlu, kde patrně začíná jejich všeobecná obliba v Anglii a následný export do Evropy a Kanady.
      K nám se angličtí setři, jako ostatně všichni angličtí ohaři, dostali v souvislosti s dovozem anglických plnokrevných koní na dvory šlechty okolo roku 1850, kde byli používáni jako speciální stavěči na pernatou zvěř. Druhý a rozhodující příliv je datován rokem 1935, kdy se již objevují angličtí setři při praktické myslivosti v hojnějším počtu a zúčastňují se také zkoušek a výstav loveckých psů. Od roku 1950 se u nás chovaná populace co do počtu prakticky nemění, ale s potěšením sledujeme neustále kvalitnější odchovy a to po všech stránkách.
      Anglický setr díky tomu, že nikdy nepodlehl módnímu trendu si neustále zachovává své vlohové a lovecké kvality. Toto plemeno převážně chovají myslivci pro lov. Jeho kvality jsou ve vyhledávání drobné zvěře, kterou dokáže nalézt dokonce i v místě, ve kterém hledal již jiný pes. Dnešní chovy jsou ovlivněny dlouhodobým výběrem také pro všestrannou práci, která jim rozhodně není cizí. Veliké úspěchy mají také na zkouškách typu Field Trial, kde mohou plně předvádět své kvality. Chovnou základnu v České republice dnes tvoří sedmnáct chovných psů a dvacet osm chovných fen. V roce 2005 bylo odchováno čtyřicet tři štěňat.

Irský setr (IS)
Původní irští setři byli převážně červenobílí, až cílevědomým výběrem a spojováním jednobarevných jedinců byla od roku 1923 postupně vyšlechtěna a typově ustálena varianta červená, maximálně s bílým plamínkem na čele, hrudi nebo prstech.
      Původní název irského setra zněl "Modder Rhu", což v překladu znamená "červený pes". První zmínka je o něm v irském časopise Veteran Sportsman již v roce 1803 a první chovatelskou stanicí byla "French Park" Lorda De Freyna, kde Artur French vedl již od roku 1793 plemennou knihu. Je tedy vidět, že irský setr byl pro svou nebývalou ušlechtilost a eleganci, ale i pro své vynikající lovecké schopnosti, držen u významných osobností tehdejší doby. Irský chov byl vždy zaměřen především na pracovní využití červeného setra, zatímco psi přivežení do Anglie, Kanady, Ameriky a dalších zemí získali díky své nápadné kráse a lehké ovladatelnosti mnoho obdivovatelů a stali se převážně výstavním a společenským plemenem.
      Ve druhé polovině 19. století nastal velký rozmach chovu tohoto elegána a vznikalo tak mnoho vynikajících chovných stanic. Z takového - Cecila Moora v hrabství Tyrone - se roku 1866 narodil legendární celočervený pes s bílým plamínkem na čele, mnohonásobný šampión a otec mnoha vynikajících potomků Palmerston. Tento pes se zasloužil o ustálení typu "irčana" a byl až do svých čtrnácti let maximálně využíván v chovu, kde zanechal špičkové potomstvo. Dnes prakticky neexistují žádní úspěšní jedinci, kteří by neměli ve svém původu tohoto šampióna.
      Na našem území se irští setři začali objevovat koncem 19. století, a to především na dvorech šlechty. Byli používáni při lovu pernaté zvěře, zvláště se osvědčili při lovu kachen. V této době byli irští setři zastoupeni méně než gordonsetr, který nesměl chybět v žádné lesovně. V letech 1922 až 1931 bylo do plemenné knihy zapsáno celkem padesát osm anglických, sto osmdesát jedna gordon a pouze čtyřicet devět irských setrů.
      Za první republiky působilo u nás nespočet chovatelských stanic, ze kterých vzešla řada pracovně vynikajících jedinců. Byl zde dostatek chovných psů, přesto byla využívána zahraniční krytí a importováni jedinci ze zahraničí, mj. i z Anglie. Přes malou početnost se irští setři prosadili i po pracovní stránce. V roce 1937 absolvoval Boy z Modré hory v druhé ceně Memoriál Karla Podhajského (mistrovství republiky ve všestranné práci ohaře) jako vůbec první anglický ohař. Tento rok je možno označit za kulminační bod rozšíření irských setrů u nás. O tom svědčí nejen počty zápisů do plemenné knihy, ale zejména počty psů, kteří absolvovali zkoušky z výkonu.
      V poválečném období bylo u nás toto plemeno početně málo zastoupeno. V roce 1957 působilo v chovu jen třináct krycích psů a dvacet sedm chovných fen, z dnešního pohledu nevalné kvality. V této době k nám bylo importováno několik chovných psů, především díky paní Ireně Rafalské. Jeden z těchto importů byl Ruslan Stroganov z bývalého SSSR, který měl vynikající nos a ovlivnil náš chov exteriérově i pracovně. V sedmdesátých letech na náš chov působilo krytí našich fen v zahraničí. Dalším významným psem, který přinesl do našeho chovu mahagonovou barvu, ušlechtilost, typ irského setra se jmenoval Cherrybeeck gaylero.
      Postupně si irský setr začal získávat nové příznivce a chovná základna dosáhla na přelomu sedmdesátých let nebývalé výše - čtyřicet chovných psů a čtyři sta chovných fen! Tehdy přišlo toto elegantní plemeno do módy, což s sebou přináší i méně příznivé důsledky. V dalších letech početní stavy velice kolísaly, ale úrovně let předchozích již těžko kdy dosáhnou.
      Stav populace červených irských setrů se k 1. lednu 2003 skládal z padesáti tří chovných psů, včetně starších ročníků, a z šedesáti dvou chovných fen reproduktivního věku, tj. do stáří osmi let včetně. Bylo vystaveno dvacet sedm doporučení ke krytí, jehož se zúčastnilo čtrnáct českých a tři zahraniční chovní psi. Z dvaceti tří vrhů se narodilo sto čtyřicet jedna štěňat, z toho osmdesát dva psíků a padesát devět fenek.
      Vlivem cílevědomé šlechtitelské práce našich chovatelů se podařilo přeměnit původní irské setry menšího vzrůstu s rezavou srstí a těžkými hlavami na moderní typ irského setra větší kohoutkové výšky, tmavší splývavé srsti a ušlechtile modelované hlavy na pěkném delším krku. Naše chovy obstojí v mezinárodní konkurenci, což dosvědčují úspěchy na zahraničních výstavách.
      Společenská povaha irského setra z něj činí příjemného člena rodiny. Bývá pravdou, že kdo si jednou toto plemeno pořídí, zpravidla mu zůstává věrný.

Irský červenobílý setr (RWS)
Irský červenobílý setr byl vyšlechtěn, tak jako většina původních plemen, se zaměřením na využití při lovu a jeho vrozené pracovní vlohy jsou předností tohoto plemene. Výborný nos, mírnější přívětivá povaha činila vždy z tohoto psa výborného pomocníka myslivce a velmi oblíbeného společníka rodiny. Je ušlechtilý, elegantní, harmonické atletické postavy a náruživý pro lov.
      Toto původní zbarvení irských setrů bylo naprosto záměrné, protože pes v nepřehledných porostech musel být dobře vidět. Postupem času však červení irští setři zatlačili tuto barevnou variantu zcela do pozadí. Chov dokonce dosáhl kritické úrovně a po roce 1920 bylo vynaloženo velké úsilí o jeho obnovení. Kolem roku 1944 se počet psů začal opět rozšiřovat, byl založen speciální chovatelský klub a bylo dosaženo toho, že se takto zbarvení jedinci mohli prezentovat jako samostatné plemeno.
      Dnes patří irský červenobílý setr mezi světově málopočetná plemena, což potvrzují také jejich stavy na našem území. První zástupce tohoto plemene ICH Rushfield Smudge byl do Čech importován v roce 1995 ze Skotska. Dále byla dovezena z Irska fena CH Lougherne Heather a další rok fena CH Lougherne Fair Lady. Zásluhu na tom nese jejich chovatel MVDr. Čestmír Šrámek, CSc. K dalším průkopníkům tohoto plemene u nás je pan Vaňkát a poradkyně chovu paní Vaňkátová. V současnosti máme v chovu pět chovných psů, dvanáct chovných fen, odchováno bylo sto osmdesát jedna štěňat, z toho sto pět fen a sedmdesát šest psů. Toto plemeno si u nás již začíná pomalu hledat své příznivce, především díky úspěchům na výstavách.
      V České republice se objevuje irský červenobílý setr až od devadesátých let, tedy v období citelného poklesu zájmu o štěňata kteréhokoliv velkého plemene nejen anglických ohařů u nás. Podmínky pro uplatnění loveckého psa v současné myslivosti nejsou ideální, ubývá zvěře, výcvik probíhá v nepřirozených podmínkách, zvěř je často uměle nahrazována a výcvik v honitbách je stále problematičtější. O existenci a zájem o toto plemeno musíme tvrdě bojovat na výstavách i na zkouškách, aby se tento pracovitý, elegantní a přátelský pes dostal na výsluní chovu anglických ohařů, tak jak tomu bývalo kdysi.

Gordonsetr
      Největšího pokroku v chovu tohoto plemene bylo dosaženo počátkem 18. století. V tomto období byli k původním gordonsetrům přikříženi černo-červení bloodhoundi (angličtí barváři), kolie a snad i rotvajleři, kteří dali gordonům do vínku cenné stopařské vlastnosti. Další chov byl již závislý na cílevědomém výběru a vymýcení nežádoucích exteriérových znaků po jednotlivých plemenech, která se na křížení podílela. Žádoucí znaky jako například méně spaditá záď, sudovitější tvar hrudníku a další byly zachovány a právě jimi se gordonsetr od ostatních plemen setrů liší. Také povaha a některé schopnosti nesou patrné odlišnosti od ostatních anglických ohařů, což přináší gordonsetrům například větší dispozici pro všestrannou práci.
      Největší rozmach v chovu gordonsetrů byl ve světovém měřítku zaznamenán v 18. století. V té době bylo také toto plemeno přivezeno i do našich zemí. Bohužel není zachována žádná konkrétní dokumentace. Z ústního podání víme, že největší stavy tohoto plemene byly před první světovou válkou, dále pak v dvacátých a třicátých letech našeho století.
      Za druhé světové války stavy "gordonů" poklesly, rovněž i v letech poválečných byl jejich počet velmi nízký a byla dokonce i léta, kdy nebylo registrováno ani dvacet štěňat za rok. Mírný vzestup nastává v šedesátých a pak sedmdesátých letech. Stejně skromná je také dokumentace, týkající se kvality tuzemského chovu. S obdivem je popisována fena "Very Český Brod", která v roce 1930 jako první získala titul "vítěz". Nízké stavy "gordonů" a křížení bez použití zahraniční krve dovedl chov do situace vzájemné blízké příbuznosti. Mírný zvrat nastává v době, kdy byl z Norska importován do SRN slavný "Duke David Aquariusů, který prostřednictvím věhlasné chovné stanice "z Jeleního luhu" dal v našem chovu řadu vynikajících potomků a to z hlediska exteriérového, ale především pracovního. Za všechny vzpomeneme ty nejvýznamnější - Sambo, Lord, Galán, Largo, Tony - všichni "z Jeleního luhu" a jejich pokračovatelé v II. genealogické linii. Dalším velmi významným přínosem pro náš chov byl přímý import ze Skotska vynikající "Ashmedow Kaber", který dal základ IV. genealogické linii.
      V současné době je v České republice šestnáct chovných psů a šestnáct chovných fen. V loňském roce se uskutečnilo devět vrhů s celkovým počtem padesáti sedmi štěňaty, z toho třiceti třemi psíky a dvaceti čtyřmi fenkami. I takováto malá základna chovných jedinců se velice dobře prezentuje na výstavách i na zkouškách.
     
      Český pointer a setter klub pořádá každým rokem klubovou výstavu v Panenských Břežanech. V letošním roce bude tato akce pořádána k sedmdesátému výročí založení klubu a budou zde posuzovat renomovaní rozhodčí ze zahraničí. Této výstavy se tradičně zúčastní velké množství pointerů a setrů nejen z České republiky, ale i vystavovatelé z jiných států. Tímto výbor ČPSK srdečně zve všechny příznivce těchto ušlechtilých plemen dne 14. 5. 2006 na klubovou výstavu do Panenských Břežan!
vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...