Časopis Myslivost

04 / 2006

Mechanika pohybu psa 2. část

Vladimíra TICHÁ
Pohyb bývá označován jako rytmická a pravidelná činnost, na které se podílí celý organismus. Posun těla psa a pohyby končetin, kterých je k tomu třeba, by se daly do určité míry přirovnat k loďce poháněné bidlem.
Loďka je pomyslné tělo a bidlo končetina. Bidlo se opírá o dno řeky či rybníka a posunuje loďku vpřed. V okamžiku, kdy ztrácí kontakt se dnem se zvedá tak, aby se mohlo v optimální vzdálenosti zapíchnout nebo opřít do dna a loďku znovu posunout. Psí tělo nemá lodníka, který by za něj něco řešil a místo jednoho bidla má čtyři končetiny. Sladit jejich práci není nic jednoduchého a má-li být pohyb plynulý a vytrvalý a při tom být zachovaná stabilita těla, je třeba, aby činnost končetin byla vyvážená a správně na sebe navazovala.
      Během pohybu vykonává každá končetina řadu úkonů. Většinou se hovoří o fázích pohybu. Jednotliví autoři se mírně rozcházejí v jejich počtu, ale samotný popis pohybu končetiny bývá stejný. Jednotlivé fáze se označují podle činnosti, kterou končetina vykonává:
      a) fáze posuvná - končetina, většinou kolmo postavená, je v kontaktu se zemí. Postupně se podstavuje směrem dozadu - pánevní končetina za trup, hrudní končetina pod trup - a posunuje tělo psa vpřed. Slovo většinou vyjadřuje skutečnost, že pánevní končetina bývá při prvotním impulsu k pohybu postavena mírně vzad;
      b) fáze odrazu - končetina se odráží od země a ztrácí s ní kontakt. Síla odrazu do určité míry ovlivňuje rychlost pohybu a také délku kroku;
      c) fáze kmitová - odražená končetina opisuje oblouk nad zemí. Ten by se dal rozdělit do dvou částí, které půlí okamžik, kdy je končetina kolmo postavená k zemi;
      d) fáze dopadu - končetina dokončila kmitový oblouk a dopadá na podložku. Právě v tomto okamžiku zachytávají hrudní končetiny váhu těla psa;
      e) fáze podpůrná - končetina je v kontaktu se zemí a podpírá tělo psa. V souladu s posunem těla končetina mění svoji polohu. Napřed je předsunuta vpřed - hrudní končetina před tělo a pánevní končetina pod tělo psa. V určitém okamžiku je končetina postavena kolmo k zemi a začíná fáze posuvná. Pravdou je, že i v podpůrné fázi se zvláště pánevní končetiny podílejí i na posunu těla. Postavení hrudních i pánevních končetin ve fázi podpůrné má velký význam pro stabilitu těla psa během pohybu.
     
      Orientačně by se dalo říci, že každá končetina se pohybuje po určité křivce vpřed a vzad a přitom mění nejen své postavení vůči tělu psa, ale také vůči podložce, se kterou je v polovině své činnosti v přímém kontaktu a v druhé polovině se pohybuje nad ní. Jedno opsání křivky je vlastně jedním krokem. Jeho výška je určena nejvyšším bodem, ve kterém se daná končetina v kmitové fázi nachází a jeho délku vymezují bod dopadu a bod odrazu končetiny. Výška i délka křivky se v rámci jednotlivých plemen a samozřejmě i jednotlivých psů liší. Nižší oblouk mají např. velká plemena (ohaři), naopak vysoký plemena, která se pohybují podobně jako kůň v drezurní soutěži (pudlové). Délku kroku ovlivňuje zaúhlení končetin a také typ pohybu nebo spíše rozsah zaúhlení, který pes momentálně využívá.
      V okamžiku odrazu i v okamžiku dopadu jsou klouby končetin, tedy úhly, které na končetině vidíme, rozevřené. Právě toto rozevření nejvíce určuje, jak daleko vpřed i vzad končetina, pokud k tomu má dostatek prostoru, dosáhne. Zhruba by se dalo říci, že maximální délka kroku psa je přímo úměrná rozdílu mezi úhly svíranými při natažené a nenatažené končetině. Vrátíme-li se do školních let vzpomeneme si, jak obtížné pro nás bylo pochopit, že přímka je vlastně také úhel a to úhel 180 stupňů. Pokud to trochu přeženeme a řekneme si, že natažená končetina psa je vlastně přímka a tedy úhel 180 stupňů, můžeme celkem dobře porovnat nebo spíše odhadnout délku kroku dvou vymyšlených psů. U psa A tvoří ramenní kloub úhel 135 stupňů a u psa B 160 stupňů. Prosté počty nám řeknou, že u psa A tvoří rozdíl mezi nataženou a nenataženou končetinou 45 stupňů a u psa B 20 stupňů. Pes A tedy bude pravděpodobně mít delší krok hrudní končetiny než pes B. Uvedené počty jsou jen příkladem pro objasnění. Pes je živý tvor, kterého nejde spočítat nebo úhloměrem změřit.
      Při vysvětlování mechaniky pohybu se často hovoří o tak zvaném "pohybovém oblouku". Tvoří jej:
      a) pánevní končetiny, které bývají označovány za hnací motor pohybu. Z nich vychází prvotní impuls, jehož výsledkem je posun těžiště těla vpřed. Vydá-li nervové centrum příkaz k pohybu, rozevřou se klouby pánevních končetin a v postoji většinou mírně pokrčené a dozadu lehce postavené končetiny se narovnávají. Tím se změní úhel, který svírá pánevní končetina s trupem a celé tělo je posouváno vpřed;
      b) bedra a část hrudní páteře jsou středovou částí pohybového oblouku a sílu pohybu vycházející z pánevních končetin přenášejí na přední část těla;
      c) hrudní končetiny se do určité míry také podílejí na posunu těla vpřed, ale jejich nejdůležitějším úkolem je zachycení jeho váhy. Pánevní končetiny v podstatě tělo vymrští kupředu. Pokud by ho hrudní končetiny nezachytily a nepodepřely, pes by upadl. Z praxe je známo, že například s amputací pánevní končetiny se pes vyrovná snáz než se stejným postižením končetiny hrudní.
     
      Podle toho, jak rychle a v jakém sledu se jednotlivé končetiny střídají, lze rozeznat několik typů pohybu. Starší literatura pro ně používá krásný výraz - chody.
      a) Krok - nejpomalejší pohyb psa. Končetiny se střídají v pravidelném rytmu a na zem dopadají postupně. Pokud by pes byl vybaven kovovými plíšky jako stepující tanečník, slyšeli bychom v jednom pohybovém intervalu čtyři údery (čtyřtaktní pohyb). Intervalem je v této souvislosti myšlen časový úsek, ve kterém všechny končetiny absolvují výše uvedené fáze.
      b) Klus - rychlejší pohyb, při kterém jsou vždy dvě úhlopříčné končetiny ve stejné fázi a na zem dopadají současně. Pokud bychom klus vnímali sluchem, byly by slyšet dva údery (dvoutaktní pohyb). Větší rychlost ovlivňují dva momenty. Odraz pánevních končetin je veden daleko větší silou a všechny čtyři končetiny se rychleji střídají. Pohybuje-li se pes prostorným pravidelným klusem, bývá vzdálenost mezi místem dopadu a odrazu končetiny delší, než v případě kroku. Klus je považován za přirozený pohyb psa. Pomalým vytrvalým klusem dokáže překonat značné vzdálenosti aniž by se příliš unavil. V každém případě je to typ pohybu, při kterém se nejlépe hodnotí jeho mechanika a je to také typ pohybu, pří kterém se nejsnáze pozná, na kterou končetinu pes kulhá.
      c) Cval - je rychlý skákavý pohyb, při kterém pánevní končetiny "vystřelí" tělo vpřed, kde jej zachytí hrudní končetiny. Pokud bychom stejně jako u předchozích typů pohybu hledali zvukové vyjádření, slyšeli bychom údery tři. Pro cval je typické, že na zem dopadá jedna pánevní končetina, pak společně hrudní končetina s druhou končetinou pánevní a pak druhá hrudní končetina. Velkou roli při cvalu hraje bederní část páteře. Právě ona svým prohnutím umožňuje psům podsunout pánevní končetiny pod tělo a pohybovat se pak typickým prostorným cvalem. U některých plemen je to zvláště výrazné. Jako příklad poslouží typická "top" linie chrtů nebo bedlington teriéra.
      d) Trysk - je rychlý pohyb, při kterém dopadají takřka společně obě hrudní a pak obě pánevní končetiny. V tomto případě se jedná o dvoutaktní pohyb.
      e) Skok - bývá označován jako pohyb cvalového typu určený k překonávání překážek.
      f) Mimochod - je různě rychlý pohyb, při kterém se ve stejné fázi nachází vždy hrudní a pánevní končetina na jedné straně těla (levá + levá, pravá + pravá). Výsledkem je houpavý chod, který je u řady plemen zcela nežádoucí a u jiných naopak standardem požadovaným typem pohybu. Rozhodnout, zdali je pes mimochodník či ne, není vůbec jednoduché. Mimo vrozené vlohy dokáže tento pohyb vyvolat únava nebo špatně zvolená, pro vystavovaného jedince nepřirozená, rychlost. To, že pes jde v určitém okamžiku mimochodem neznamená, že se tak musí pohybovat vždy. Typickým mimochodníkem je například velbloud.
     
      Mechaniku pohybu ovlivňuje celá řada faktorů. Patří mezi ně konstituční typ psa, stavba jeho těla, kondice, osvalení a výše probírané zaúhlení končetin. Velmi důležitou oblastí je i postavení končetin. Právě na ně bude zaměřeno příští povídání.
vychází v 7:46 a zapadá v 15:58 vychází v 14:45 a zapadá v 4:18 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...