Časopis Myslivost

04 / 2006

Profesionálové vážou

Text i snímek Lenka RATAJOVÁ
Tato věta mě bude provázet snad do konce mého života. Od svého muže jsem ji totiž slyšela snad stokrát po návratu z barvářských zkoušek se svou hrubosrstou jezevčicí Frech. Samozřejmě jsme neuspěly. A proč se tak stalo? No proto, že prostě „profesionálové vážou“.
Poté, co má Frešinka úspěšně složila zkoušky vloh v první ceně a na zkouškách z norování získala plný počet bodů, jsem se rozhodla, že neskončíme jen u těchto zkoušek z výkonu. Začaly jsme tedy pilně nacvičovat na barvářské zkoušky. Následování, pobarvená stopa, odložení, vodění na řemeni (to už jsme uměly, takže se jen opakovalo), šlo to docela dobře. Následování jsme sice natrénovaly volně, ale po výstřelu mi moje čubinka vždy o pár metrů poskočila a čekala, co kde trefeného spadne. Po delším opakování této disciplíny jsem se rozhodla pro předvedení následování na zkouškách raději na řemeni. Jistota je jistota. Pobarvená stopa mé feně nedělala naprosto žádné potíže, je to skvělý barvář. Párkrát mi manžel nakapal barvu a Freška za chvíli pochopila, o co jde. Postupně jsme prodlužovaly stáří stopy až na 24 hodin, neboť po zkušenosti s mým prvním "drsňákem" na těchto zkouškách, které jsem složila ve druhé ceně, jsem ctila zásadu "těžko na cvičišti, lehko na bojišti". I odložení jsem nepovažovala za nějaký neřešitelný problém. Realita však byla docela jiná. Moje Frešinka zpočátku odmítala chápat, co se to po ní vlastně žádá. Po usilovném přemlouvání se konečně podařilo fenku volně odložit. Zdálo se, že vše půjde jako na drátkách. Ale chybička se vloudila.
      Jednu říjnovou sobotu jsme společně s kolegou z našeho mysliveckého sdružení, který vedl svého labradora Haxe, vyrazili na barvářské zkoušky malých plemen na okrese Benešov. Bylo překrásné, ba téměř letní počasí, slunce svítilo celý den. To sice nebylo pro naše "čtyřnožce" moc pozitivní, zvláště pak pro pobarvenou stopu. Počasí si však nevybírá, museli jsme bojovat. Sraz všech účastníků byl v krásné myslivecké chatě v nedalekém sdružení Maršovice, v jehož lesích se každoročně tyto zkoušky pořádají. Po slavnostním zahájení, rozlosování do skupin jsme se odebrali se sborem rozhodčích na místo určení. Při losování jsem neměla šťastnou ruku, Freška startovala jako poslední. Smůla, den blbec, řekla jsem si, co naděláme. Následování jsme zvládly bez chyby, i když raději na řemeni. Pak přišla na řadu pobarvená stopa. Frešinka nezklamala, z úst rozhodčích po úspěšném dokončení znělo jen: "Nádherná práce, to jsme si nakonec vylepšili oko." Měla jsem ukrutnou radost. Bohužel jen malou chvíli. Po vodění na řemeni přišla poslední disciplína - odložení. Jaké bylo mé překvapení, když tato disciplína probíhala zcela odlišně než tenkrát v Ondřejově s mým prvním psem. Než jsem se stihla vzpamatovat, zareagovat, bylo pozdě. Fenku jsem odvedla spolu s jedním rozhodčím na určené místo, kde byl schován jeho druhý kolega. Tam jsem Frešku odložila volně a spolu s rozhodčím, který mě doprovázel, jsme odešli za šípkový keř. Chvilku se nic nedělo. Po dvou minutách asi začalo být mé fence divné, proč jsem s tím cizím chlapem tak dlouho pryč a jí tam nechám samotnou. Vydala se tedy obhlídnou situaci. Jaké bylo mé překvapení, když se po krátkém šustotu ve zbytkách sklizené kukuřice za mými patami provinile připlížila moje Fešanda. Hurá, panička je na světě, je celá, živá a zdravá, vyčetla jsem z jejího výrazu "v obličeji" a urputného vrtění prutem. Myslela jsem, že jí roztrhnu jako hada. Ale neroztrhla. Bylo dobojováno. Měla jsem hrozný vztek, chtělo se mi brečet. Z korony ke mně jen doléhalo: "Proboha, proč ji neuvázala?" Pozdě "bycha" honit, jak se říká. Domů jsme jeli zklamaní, otrávení, bez nálady. A k tomu ještě nezapomenutelná věta mého muže o tom, že zkrátka profesionálové prostě vážou.
      Když se "vyčistil" vzduch, probrali jsme s mužem celou situaci několikrát. Verdikt zněl: "Příští rok se to opraví." Opravilo. Dnes už vím, že cvičit odložení sám je poněkud odvážné, neboť každá nová situace může psíka vyvést z míry. Neriskuji, na zkouškách vždy při odložení vážu a při výcviku se snažím pokud možno navodit všechny pravděpodobné i nepravděpodobné situace, aby mého čtyřnohého kamaráda nikdy nic nepřekvapilo.

Fotogalerie

vychází v 7:47 a zapadá v 15:58 vychází v 15:10 a zapadá v 5:27 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...