Časopis Myslivost

04 / 2006

Rozprávka s jezevčíkem pod Helfenburkem

Prof. MVDr. Václav DYK, DrSc.
Rozprávka s jezevčíkem pod Helfenburkem
„Zas se vrací s prázdnou“ – přimhuřuješ oči proti nízkému rannímu slunci, zíváš a tváříš se shovívavě. Vidíš snad, že vyjíždíme z Vodňan ještě za úplné tmy, abychom byli včas u Čepřovic, než se probudí Bavorov a Dub.
Vždyť jsem celé ráno obcházel nejlepší místa kolem jetelišť, do nichž včera k večeru vyšlo několik srnců! Zatáhli však ještě za rozednívání před komáry a ještě bolestivěji štípajícími ovády, kteří dovedou zabořit sosák až do hlubších vrstev kůže. I na tebe se dobývali pootevřeným oknem v autě, když jsi "na půl oka" dospával s nastraženými slechy, kdy padne rána ukončující lov.
      Parný žňový den se zvolna rodil na rozpadlých zdech starého hradu, z něhož původní majitel zcela nerytířsky přepadal se svojí čeledí celé okolí. Ani myš neproklouzla "lapkům", když od solné stezky přicházely unavené karavany s nákladem lákavého zboží.
      Než naposled zahoukal výr z ruiny, působící dodnes chmurně, byla zvěř v krytech. Dovede i nyní v okrajích lesa a rozlehlých lánech žita zmizet tak tiše, že jen otisky spárků na hlinité cestě prozrazují, že tu ještě žije.
      Ale je období říje a tak by klid neměl trvat po celý den! "Víš co, Pajdo, vyjedeme polní cestou k pruhu olší pod svažitým polem, jehož polehliny před setměním přecházel starý srnec při kontrole, zda se do jeho teritoria nevetřel některý mladší konkurent. Ještě máme k snídani kousek chleba, ale nespouštěj s očí spodní okraj pole! Myslíš, že nejsem také uběhaný a ukoukaný po třech dnech nezdaru?"
      Víčka chvílemi sama padají, ale je třeba vydržet hlídat až se starý srnec půjde dopoledne projít po blízké loučce. V dáli se postupně rozhučely kombajny, ale naše stráň s později dozrávajícím obilím zůstává tichá, takže je stále ještě naděje na úlovek, když pěkné večery i svěžejší rána selhaly.
      Již po deváté hodině se chvěl teplý vzduch, v němž jenom ťuhýk uchvacuje většího brouka. V mokřině občas zavrže chřástal, který se umí tak dobře krýt. Podél mlazin přetáhla straka slídící po hnízdech drobných pěvců, jejichž vajíčka dychtivě vyklovává.
      Je to pojednou jen barevný přelud, nebo se opravdu začervenala nápadná skvrna mezi řidšími okrajovými klasy žita? "Pajdo, koukej čelním oknem, ať nic nepropaseme!" Pomalu se vysunuje silný krk srnce se zpátečním parožím a kus zvolna mizí v hlubokém stínu olšiny. Přece se mu zachtělo šťavnatějšího sousta, když žitniště nabízí jen odkvetlý plevel. Na osluněnou louku zřejmě již nepůjde, tak žádné dychtivé vyjeknutí až budu vystupovat z auta! Vítr je výborný, travnatá cesta tlumí kroky a za převislou větví jívy se na šedesát kroků objevuje průběrný srnec.
      "Asi to s tebou mocně škubnulo, když zaduněla kozlice, ale už jsem tady zpátky, aby ses mohl zhluboka nadechnout ostré vůně barvy a zopakovat si ji pro příště, až některý kus nezůstane v ohni." Když se srnci stala osudnou loučka s olšemi, dostane jako poslední poctu tento úlomek.
      "A nemotej se, Pajdo, tak nadšeně pod nohama, byl jsi při lovu, ten má své správné finále, kousek jater za vytrvalost dostaneš a nyní si za rostoucího vedra musíme pospíšit s vyvrhováním, než se slétnou roje masařek, které by znehodnotily zvěřinu".
      Omšelá ruina Helfenburku viděla již nesčetněkrát, že trpělivost a vytrvalost může zvítězit nad smysly krásné srnčí zvěře, jež jsou citlivější než naše. Myslivecký hospodář Král bude také spokojen, že byl uloven pro chov nevhodný, k soukmenovcům nesnášenlivý zpáteční srnec.
      "Tak i tobě, Pajdo, Lovcův dík, když se ti tak slavnostně lesknou oči a když jsi se mnou zřejmě opět spokojen!"
vychází v 7:48 a zapadá v 15:58 vychází v 15:42 a zapadá v 6:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...