Časopis Myslivost

05 / 2006

Hodnocení mechaniky pohybu psa 3.

Vladimíra TICHÁ
Ve výstavních posudcích se poměrně často objevuje termín „postoj nebo postavení končetin“. Skrývá se pod ním celá řada z hlediska pohybu psa důležitých údajů, které ve své podstatě hovoří o tom, jak vypadá průběh končetin při pohledu zepředu či zezadu a to jak z pohledu končetin samotných, tak z hlediska jejich návaznosti na zbytek psího těla.
Něco podobného známe i u lidí, jen s tím rozdílem, že tam o postavení končetin hovoří ortopédové či rehabilitační pracovníci a ta méně odborná část lidské populace spíše mluví o krásných nebo ošklivých nohách určité dámy či pána. Někdo má nohy stále široce rozkročené, někdo je naopak těsně tiskne k sobě, někdo má nohy dlouhé a rovné a jiný, jak říká nezapomenutelný Čochtan pana Wericha "má nohy jako písmeno". Asi nejvíce je v této pomyslné abecedě využíváno písmeno X nebo písmeno O. Asi si většina z nás bez problémů uvědomí, že průběh lidských nohou hodnotíme od kyčelního kloubu k patě a špičce nohy a že nás nezajímá končetina jedna, ale i jejich vzájemný vztah, který bývá podkladem pro výše uvedená písmena.
      Pes má končetiny čtyři, takže je to trochu složitější. I v jeho případě ale existují body, které průběh končetin vymezují. U hrudní končetiny to je ramenní kloub, loket, zápěstí a tlapka. U pánevní končetiny je možné za orientační body považovat kyčelní kloub, sedací hrbol, koleno, hlezenní kloub nebo chcete-li patu a opět tlapku. Důležitým a na představivost toho, kdo postavení končetin hodnotí někdy náročným prvkem jsou pomyslné spojnice mezi uvedenými body, protože jejich části mohou být před našimi zraky skryté (například silným osvalením stehna). Hodnotí se průběh spojnice, tedy zda se jedná o přímku nebo jiný tvar a hodnotí se vzájemné postavení spojnic na hrudních končetinách a vzájemné postavení spojnic na pánevních končetinách. Hodnotí se, jak bylo výše uvedeno, i vztah končetin k ostatním částem psího těla. Posuzování postavení končetin má svou vlastní terminologii. Používá se u končetin hrudních i pánevních a většinou jasně vyjadřuje, oč se jedná. Na místě je asi upozornit na skutečnost, že postavení končetin se může v rámci jednotlivých plemen velmi lišit a že to, co je u jednoho plemene považováno za vadu, může být v jiném případě velmi žádoucím znakem.
     
      Hrudní končetiny - v jejich případě postavení velmi ovlivňuje tvar hrudníku psa a jedním ze základních bodů, ze kterých vychází hodnocení, jsou loketní klouby. Velmi často se pro tuto oblast používá označení přední fronta.
      Normální postoj - obě hrudní končetiny jsou postaveny paralelně, tedy v horní i spodní části jsou stejně daleko od sebe. Linie od kohoutku k předloktí je plynulá a pokud by po ní člověk přejel rukou, nezarazí se o loket. Lokty jsou uloženy rovnoběžně s podélnou linií těla, těsně k němu přiléhají, ale přitom není narušena možnost jejich volného pohybu.
      Široký postoj - v podstatě by se pro něj dala využít stejná formulace jako pro normální postavení, pouze vzdálenost mezi končetinami je daleko větší, dokonce někdy vzniká dojem, že končetiny stojí několik cm od těla. Široké postavení končetin bývá typické pro psa hrubého konstitučního typu a vyskytuje se u plemen a jedinců se spíše kulatým nebo sudovitým a mohutným hrudníkem. Typickým představitelem plemene se standardní širokou přední frontou je například bulteriér. U jiných plemen ale mohou být požadavky jiné. Široké postavení hrudních končetin by bylo u německého krátkosrstého ohaře nebo irského setra znakem jistě nežádoucím.
      Úzký postoj - asi je zbytečné vysvětlovat, že je to opak postoje širokého. I v tomto případě jsou lokty uloženy rovnoběžně s podélnou osou těla a končetiny postaveny v horní i spodní části stejně daleko od sebe. Prostor mezi nimi je však minimální. Tento typ přední fronty dost často navazuje na neúměrně úzký hrudník a v praxi znamená, že životně důležité orgány (srdce, plíce) nemají pro svoji činnost dostatek prostoru. Z hlediska psů obecně a pracovních psů zvláště je to tedy postoj zcela nežádoucí.
      Sbíhavý postoj končetin - je většinou spojen s vybočeným loktem, ale není možné to považovat za stoprocentně platné pravidlo. Vzdálenost mezi loketními klouby je větší než vzdálenost mezi tlapkami. Jsou ale případy, kdy je úměrně sbíhavé postavení končetin standardní vlastností. Představitelem takových plemen je například bedlington teriér.
      Rozbíhavý postoj - v tomto případě bývá loket vtlačen pod tělo a vzdálenost mezi lokty je menší než vzdálenost mezi spodními částmi hrudních končetin.
      Zatím byla řeč o různých typech postojů hrudních končetin, při kterých je průběh končetiny přímý, srozumitelně řečeno je končetina v rámci možností rovná. Existuje celá řada nepravidelných postojů způsobených tím, že končetina jako celek nebo některá její část z rozmanitých důvodů požadovanou přímočarost ztrácí. Může se jednat o vychýlení v některém kloubu nebo o zakřivení některé z dlouhých kostí. Do této kategorie například patří:
      francouzský postoj - je poměrně častou chybou a vzniká v případě, kdy jinak paralelně postavené končetiny se od zápěstí vytáčejí ven. Někdy je možné při francouzském postoji hrudních končetin najít i ven vytočený loket;
      sudovitý postoj - stručně, ale nepříliš odborně řečeno, má pes se sudovitým postojem končetiny do O;
      houslový postoj - méně častá, ale zajímavá vada, při které jsou končetiny od lokte k zápěstí poměrně široce postavené a od zápěstí k tlapce naopak postavené úzce, takže to vypadá, jako by opisovaly tvar houslí nebo tenisové rakety.
     
      Podobné postoje jako u hrudních končetin je možné najít i u končetin pánevních. Roli, kterou v případě hrudních končetin hraje hrudník, u pánevních končetin zastává stavba pánve. I pánevní končetiny mohou mít postoj normální, široký a úzký, přičemž se hodnotí vzdálenost mezi pomyslnými kolmicemi spuštěnými na každé končetině mezi sedacím hrbolem, hleznem a tlapkou. Samozřejmě i v případě pánevních končetin je možné najít celou řadu různých nepravidelných postojů. Mezi nejčastější patří:
      postoj sudovitý - který je možné charakterizovat stejně u pánevních i hrudních končetin; postoj kravský - při kterém hlezna neprobíhají rovnoběžně, ale ve svých vrcholech směřují k sobě, ve zvláště závažných případech se takřka dotýkají. Řadě lidí vadí hovořit ve vztahu ke psovi v termínech, týkajících se velkého přežvýkavce a proto se častěji než kravský postoj používá označení "sbíhavá hlezna".
     
      Velkou roli při hodnocení postavení předních i zadních končetin hraje tlapka. Její utváření a také směrování mají velkou vypovídací schopnost. Stačí si představit, že středem tlapky vede rovnoběžně s podélnou linií těla šipka a uvědomit si, že její hrot v normálním případě ukazuje dopředu. Je-li tlapka vtočená ukazuje hrot do prostoru mezi končetinami, je-li vytočená ukazuje směrem ven. Například ven vybočený loket a sbíhavé postavení hrudní končetiny bývají velmi často doplněny o vtočenou tlapu. Naopak důsledkem francouzského postoje hrudních končetin nebo kravského postoje pánevních končetin bývá tlapka vytočená ven. Samozřejmě i tady platí, že existují plemena, jejichž standardy vyžadují jiné než přímé postavení tlapky. Jedná se například o staffordšírského bulteriéra, u kterého je mírné vytočení tlapy povoleno.
      Zajímavé nejsou jen nestandardní postoje, ale také důvody, proč k nim došlo. Ty mohou být různé. Určitě je zajímavé, že nedostatky v postavení končetin nemusí mít původ v končetinách samotných, ale ve stavbě těla psa jako celku nebo ve stavbě jeho některých částí. Jak již bylo řečeno hraje u hrudních končetin velkou roli utváření hrudníku a u pánevních končetin má stejný význam stavba pánve. Zajímavá je i skutečnost, která říká, že odchylky růstu některých kostí mohou být podloženy dědičnou vlohou, mohou ale mít původ i ve špatné výživě nebo v nepřiměřené zátěži. Dříve se psi potýkali s rachitidou a nedostatečným osvalením, tedy s problémy, jejichž příčinu je možné hledat ve špatné výživě a v nedostatku pohybu. Dnešní populace psů má potíže zcela opačné. Chovatelé se snaží krmit své psy co nejlépe. Nadbytečný přísun bílkovin živočišného původu se projeví rychlým nárůstem svaloviny a tím i váhy psího těla. Vývoj kostry ale stejně pokračuje svým pomalým tempem. Výsledkem pak je pes, jehož vlastní kosti nejsou natolik pevné, aby unesly jeho váhu a protože jsou pružné, tak se prostě někde prohnou. Podobný efekt může mít i přehnaná zátěž rostoucích psů. Něco jiného je dopřát štěněti pravidelný pohyb a něco jiného je ve snaze o co nejlepší kondici ho honit denně několik hodin vedle kola.
      Postoje končetin se sice objevují ve výstavních posudcích, hodně lidí si ale říká, že vlastně není důvod se něčím takovým zabývat. Řada lidí si také myslí, že postoj, to je vlastně oblast statická a s pohybem tedy nemá co do činění. Skutečnost je trochu jiná. Sbíhavý postoj končetin, který vidíme u stojícího psa většinou nezmizí, když se pes rozběhne. Jen se pak spíše než o postoji hovoří o způsobu jakým pes končetiny klade nebo staví, tedy o postavení končetin. To je záležitost pro pohyb velmi důležitá. Vadné postavení končetin v praxi znamená, že je pes klade trochu jinak, než je normální a výsledkem je nepřirozený tlak nebo možná spíše zátěž v jednotlivých kloubech. Klouby fungují jako dobře promazaná ložiska a zatížení, které na ně působí se normálně rozkládá po větší ploše. Jednostranné zatížení může mít dopad v rychlém opotřebování kloubu a hlavně pak jeho výstelky a v následných v lepším případě bolestivých v horším pak chorobných stavech. Pokud by si někdo dal tu práci a zkusil chodit po hraně chodidla místo po jeho celé ploše zjistil by, že ho pěkně bolí nejen ona hrana, ale například i kotník.
      Postavení končetin má velký význam pro udržení rovnováhy psa. Například úzké postavení v praxi znamená menší stabilitu a tedy nutnost vynaložit větší energii na to, aby se tělo udrželo v přirozené poloze. Úzký postoj končetin dost často způsobuje, že psovi chybí prostor pro kladení tlapek a místo vedle sebe je pokládá za sebou. Široké postavení končetin zajišťuje stabilitu dobrou, proto se také vyskytuje u těžších plemen, ale může do určité míry ovlivnit pohyblivost celého těla. Určitě není možné říci, že by bulteriér nebyl pohyblivý, ale například změna směru v jeho případě asi spotřebuje více energie než změna směru u anglického setra. Je to trochu jako s auty. Vysoké auto s úzkým rozchodem kol se snadněji převrátí. Široké auto je stabilnější, manipulace s ním ale vyžaduje více prostoru.
      Třetí a asi nejdůležitější oblastí, které se postavení končetin týká, je přenášení síly odrazu a možnost jejího využití. Pohyb by se dal přirovnat k tekoucí vodě a fáze pohybu končetin k mlýnskému kolu. Je-li koryto rovné, voda běží rychle a má značnou sílu. Pokud má koryto celou řadu zákrutů, vodní tok se zpomaluje a síla ubývá. Každý rozumný mlynář také stavěl náhon k mlýnskému kolu co nejrovnější. Podobné to je s pohybem. Pokud jde síla odrazu pánevních končetin rovnou a přímou cestou přes hlezna, kolena a kyčle do pohybového oblouku, jde pes rychle a nedochází ke zbytečným ztrátám. Pes se pohybuje lehce a bez nadbytečné námahy, tedy i v rámci možností vytrvale. Pokud ale síla odrazu putuje přes vytočenou tlapku, zatáčí do sbíhavých hlezen, vrací se zpět ke koleni a pak teprve postupuje dál, dochází ke zdržení a ztrátě síly impulzu. Pohyb je namáhavý, spotřebuje více energie a pes se snadněji unaví. A to je dostatečný důvod k tomu, aby se zvláště u pracovně využívaných psů věnovala celé této oblasti velká pozornost.
vychází v 5:17 a zapadá v 20:56 vychází v 23:59 a zapadá v 11:47 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...