Časopis Myslivost

05 / 2006

Zajimavosti ze světa myslivecké kynologie

Slovenský hrubosrstý ohař  Vladimíra TICHÁ Vladimíra TICHÁladimíra TICHÁ
V roce 1983 byl FCI uznán slovenský hrubosrstý ohař. Jedná se tedy o poměrně mladé plemeno, ale také o plemeno, které si i za tak krátkou dobu dokázalo získat celou řadu nadšených příznivců.

Nejvíce jich samozřejmě je v zemi původu na Slovensku, slovenští ohaři se ale dnes chovají po celém světě od Austrálie až po Švédsko. Není na tom nic divného, protože se jedná o plemeno s výbornými loveckými vlohami, které se díky své hrubé srsti hodí i do náročnějšího terénu, a které je právem řazeno mezi ohaře všestranné.
      Historie chovu slovenského hrubosrstého ohaře je zajímavá a pokud by se měla detailně probrat, určitě by na to nestačil jeden malý sloupek. Za "otce" plemene je považován pan Koloman Slimák, kynolog, který psům zasvětil celý svůj život a jehož chovatelská stanice z Považia byla a je synonymem pro kvalitu a to především kvalitu pracovní. Podkladem pro chov slovenských hrubosrstých ohařů byli stříbřitě zbarvení psi, kteří se vyskytovali ve vrzích českých fousků a německých drátosrstých ohařů. Barva srsti velmi připomínala zbarvení výmarského ohaře, srst byla ale hrubá a tak byli plášťově zbarvení jedinci zapisováni jako hrubosrstí výmarané. Standard výmarského ohaře ale takový typ srsti neuvádí a německý klub došel k závěru, že stačí výmarský ohař krátkosrstý a dlouhosrstý a že není důvod plemeno o hrubosrsté psy rozšiřovat. Sivý pes, jak zbarvení na Slovensku označují, ale tady byl a byla by škoda jej přestat chovat.
      Na našich výstavách nejčastěji vídáme právě plášťově zbarvené psy a řadě z nás uniká, že i slovenský hrubosrstý ohař může mít různě velké plotny nebo stříkání, tedy že i toto plemeno může mít v průkaze původu jako zbarvení uvedeno "bělouš".

Fotogalerie

vychází v 7:21 a zapadá v 18:10 vychází v 19:15 a zapadá v 8:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...