Časopis Myslivost

06 / 2006

Mechanika pohybu 4. část

Vladimíra TICHÁ
Mechanika pohybu končetin je pravidelná jak v kroku, tak také v klusu. Pohyb musí být přímý, vydatný, veselý, vyjadřující ušlechtilost a živý temperament. Standard českého fouska
O tom, že mechanika pohybu je záležitostí zajímavou a také velmi důležitou asi není třeba nikoho přesvědčovat. Řadoví zájemci o psa nebo majitelé, kteří hledají pro svoji fenu optimální spojení, se asi v tomto okamžiku ptají: "Kde zjistím, jaký je pohyb určitého psa nebo feny?" Odpověď je jednoduchá i složitá. Nejvíce bychom se dozvěděli, pokud bychom mohli sledovat psa v dlouhodobé pracovní zátěži, ale k tomu asi většina z nás nemá příležitost. Můžeme se dívat na psa, když si hraje nebo volně pobíhá, můžeme si jej nechat od majitele předvést, ale je otázkou, co jsme schopni odhalit. Existuje ještě jeden zdroj informací a tím jsou výstavy psů obecně a výstavní posudek určitého jedince zvlášť. Mechanika pohybu je součástí hodnocení exteriéru psa a to součástí poměrně náročnou. Pohyb je proměnlivý, nelze jej změřit jako kohoutkovou výšku, spočítat jako zuby nebo ověřit hmatem jako sílu kostry. Standardy jednotlivých plemen většinou popisují výsledný dojem a jen v některých případech jsou uvedeny přesnější podrobnosti. Podkladem pro korektní posouzení je pak znalost stavby těla příslušného plemene a fyziologie pohybu. Velkou roli hraje i určitý "cit" rozhodčího, podmíněný osobní zkušeností a nezbytnou dávkou estetického cítění. Samotné posouzení pohybu lze rozdělit na několik částí:
      a) Zaúhlení končetin - vztahuje se samozřejmě na končetiny hrudní i pánevní a požadavky na něj mohou být v rámci jednotlivých plemen odlišné. O zaúhlení již byla řeč, neuškodí ale zopakovat, že v případě hrudních končetin se jedná o úhel svíraný kostí ramenní a lopatkou a o loketní kloub. U pánevních končetin jsou nejdůležitějšími úhly dva klouby - kolenní a hleznový. Číselné hodnoty vyjadřující stupně jednotlivých úhlů jsou čistě teoretickou pomůckou. Těžko asi bude někdo běhat s úhloměrem po výstavním kruhu a měřit v podstatě nezměřitelné. Někteří rozhodčí zastávají názor, že zaúhlení se nejlépe posoudí na stojícím jedinci. Zkušený vystavovatel ale umí psa výborně postavit. Srovná mu hrudní končetiny a postaví je kolmo k podložce, pánevní končetiny lehce natáhne dozadu a požadovanou krční a hřbetní linii docílí správně zvednutou hlavou. Všechny klouby svírají požadované úhly a pes je elegance sama. Ovšem dojem může klamat. Řada psů a fen v postoji zdánlivě ideálně zaúhlených teprve v pohybu ukáže, že nejsou zdaleka tak bezchybní, jak se na první pohled zdálo. Občas se při posuzování objevuje celkem nepříjemný nešvar. Rozhodčí naráz zastaví pohybujícího se psa, nedá mu možnost, aby se srovnal do přirozeného postoje a aniž by respektoval to, že končetiny během jednotlivých fází pohybu musí zákonitě měnit zaúhlení, prohlásí: "Vidíte? Levý zadní běh je špatně zaúhlen!" A je velmi pyšný na to, jak chytře odhalil podstatnou vadu. Zaúhlení by se mělo posuzovat v postoji i v pohybu. Na stojícím psovi má zkušený rozhodčí možnost si, zvláště u dlouhosrstých plemen, všechny klouby pečlivě osahat. Rozhodující by ale mělo být hodnocení v pohybu a konkrétně pak při pohledu z boku. Nehledá se určitý úhel, ale vše se odvozuje od kvality pohybu a zvláště od délky kroku. Odpovídají-li pro plemeno typickým požadavkům, odpovídá jim s největší pravděpodobností i zaúhlení končetin.
      b) Délka kroku - v souladu se standardem příslušného plemene se hodnotí prostor, jaký pes při pohybu zabírá. V podstatě se jedná o vzdálenost, kterou jednotlivé končetiny obsáhnou ve fázi podpůrné a posuvné. Délka kroku se samozřejmě hodnotí v pohybu a to při pohledu z boku. Ovlivnit ji může řada faktorů většinou souvisejících se stavbou těla psa, ale i s jeho momentální fyzickou a psychickou kondicí a také se způsobem předvedení.
      c) Postavení končetin - má velký vliv na kvalitu pohybu, vytrvalost i na umístění těžiště těla a tím i na stabilitu psa. I postavení končetin by se mělo posuzovat v postoji i v pohybu. Není nic mimořádného, když má pes v postoji postavení končetin v pořádku a v pohybu vykazuje vadu.
      d) Pravidelnost a plynulost pohybu - končetiny by se měly střídat pravidelně, plynule, lehce a ve stejném rytmu. Většina standardů požaduje, aby pohyb působil volným nenásilným dojmem. Někdy se zdá, že se posuzovaný jedinec pohybuje trhavě. Jsou i takové případy, kdy pes jakýmsi mezikrokem připomínajícím dvojici z filmu "Vesničko má středisková" řeší svoje pohybové nesrovnalosti. Problémy tohoto typu jsou zaviněny vadným a hlavně nesourodým zaúhlením hrudních a pánevních končetin a z toho vyplývající rozdílnou délkou jejich kroku. Občas se ukazuje tak zvaný "chod ve dvou stopách". U štěňat je celkem normální, u dospělého psa působí dojmem, že zadní část těla jde jinam než přední a je zcela nežádoucí. U řady psů se vyskytuje tak zvaný "vázaný pohyb", při kterém se zdá, že pes musí na každý krok vynaložit velké úsilí. Vázaný pohyb trochu připomíná drhnoucí kolo. Sice se točí, ale jde to ztěžka a styčné plochy se brzy opotřebují. Důvodů pro vázaný pohyb může být celá řada od nekorektního zaúhlení, přes vadné osvalení až po různá onemocnění, například dysplazii některého kloubu.
      Dala by se vybrat ještě řada kriterií, která by měl rozhodčí vzít v úvahu než prohlásí pohyb za v souladu se standardem výborný, velmi dobrý, dobrý nebo více či méně vadný. Není vždy jednoduché vynesený verdikt odůvodnit. Je nutné hledat souvislosti, vědět kdy a z jakého důvodu určitá vada vzniká. Pro všechna plemena platí, že pohyb je nutno posuzovat při pohledu z boku, zepředu a zezadu. Rozhodčí by měl citlivě spolupracovat s vystavovateli tak, aby zvolená rychlost pohybu umožnila posuzovaným jedincům se co nejlépe ukázat.
      Velkou roli hraje přístup vystavovatele. Ten stylem předvedení psa může hodně pomoci a ještě více pokazit. Vystavovatel by měl přemýšlet nad:
      § typem pohybu - za ideální se z hlediska výstavního hodnocení považuje klus, protože umožňuje psovi střídat končetiny v pravidelném přirozeném rytmu. Méně vhodný se jeví krok, ve kterém pes většinou postrádá potřebný švih a nevhodný je i cval, při kterém není v malém výstavním kruhu takřka možné sledovat zaúhlení a postavení končetin nebo pravidelnost pohybu;
      § rychlostí - správně zvolená rychlost je velmi důležitá. Pokud psa nutíme k příliš rychlému pohybu, poměrně často přejde z plynulého klusu do skákavého cvalu a lehkost a pravidelnost pohybu se ztrácí. Příliš pomalý pohyb může vyústit v dříve zmiňovaný mimochod;
      § výstavním kruhem - velkou roli při hodnocení mechaniky pohybu samozřejmě hraje velikost výstavního kruhu i prostředí, ve kterém je kruh umístěn. Jinak se bude pohybovat pes ve velkém prostoru na trávě a jinak v malém kruhu v hale s kluzkou podlahou. Velikost kruhu vystavovatel ovlivnit nemůže, v jeho silách ale je předvádění psa trénovat a ověřit si, co nejlépe psovi vyhovuje a to i v méně příjemném prostředí;
      § příprava na výstavu - výstava psů je ve většině případů místem, na kterém se shromáždí velké množství psů a fen různých povah a pachů. Je také místem s velkým množstvím lidí. Pes, který zcela nepřipraven přichází do pro něj neznámého a stresujícího prostředí, se zcela určitě nebude prezentovat s elegancí, která je mu jinak vlastní. Psychika prostě hraje své. Platí to u psů, platí to i u lidí. Lovecká plemena mají určitou nevýhodu v tom, že je na výstavách častěji předvádí pánové. Pro normálního chlapa, zvyklého se pohybovat po lese nebo poli, je výstavní kruh často stejným utrpením, jako pro jeho psa. Pánové si většinou připadají trapně a určitě mají pocit, že se všichni dívají jen na ně. Výsledkem je kymácivý a pomalý pohyb lidí i psů, pohyb, který určitě nedovolí ani kvalitnímu jedinci, aby se prezentoval v celé své kráse. Vůdce by si měl uvědomit, že v daném okamžiku je pro všechny okolo zajímavým objektem pes a že je škoda, pokud mu člověk jeho exhibici kazí. Někdy by asi bylo rozumnější úkoly ve vztahu ke psovi rozdělit. Muž bude cvičit a vodit na zkouškách, žena využije svého smyslu pro estetiku a bude předvádět psa na výstavě. Pravdou ale je, že existuje celá řada vystavovatelů schopných předvést psa lépe, než leckterá mladá slečna.
      Posuzovat mechaniku pohybu patří k nejtěžším a zároveň také nejkrásnějším úkolům rozhodčích. Je velká škoda, že u některých plemen se tato oblast stává nepodstatnou. Přednost dostává kvalita srsti, barva oka a další pro život psa nepříliš důležité exteriérové znaky. Pokud nás přestává zajímat zda vůbec a jak se může náš pes pohybovat, přestává nás zajímat i on sám. Na pohybu je vidět daleko víc než to, jakým způsobem posuzovaný jedinec klade končetiny. Vyjma vad ve stavbě těla se hodně dozvíme o temperamentu psa, jeho kondici, zdravotním stavu, výživě i o vztahu k člověku.
vychází v 7:49 a zapadá v 15:58 vychází v 16:21 a zapadá v 7:49 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...