Časopis Myslivost

01 / 2008

Otazníky kolem reprodukce 7.

Lovecký pes 01/2008, str. 8  Vladimíra TICHÁ, foto Jan Tichý
„Tři zásady správného odchovu jsou: péče o psa, výživa a pohyb.“ MVDr. Jindřich Steinitz – Ohaři (kapitola Výběr a výchova štěněte)
Zdravá fenka, které dobře fungují mateřské instinkty, většinou zvládá v prvních čtrnácti dnech po vrhu péči o potomstvo zcela bez problémů. Pomoc ze strany majitele je spíše nežádoucí. Praktická zkušenost učí, že klid je tím nejlepším, co můžeme fence a jejím štěňatům dopřát. Relativně nenáročné období ale poměrně rychle uteče a chovateli nezbude nic jiného, než se do péče o štěňata zapojit. Obecně je tuto péči možné rozdělit do tří oblastí zaměřených na výživu, fyzický a psychický vývoj a prevenci. Určitě není nutné zdůrazňovat, že všechny tři uvedené oblasti jsou vzájemně propojeny a že rozumný chovatel žádnou z nich neopomíjí. V prvních dnech a týdnech života štěňat zabezpečuje jejich výživu fena. Chovatel by s tím měl počítat a přiměřeně upravovat její krmnou dávku. Má v podstatě dvě možnosti. Může sáhnout po komerčním krmivu určeném pro kojící feny nebo může krmit tradičně, tedy sestavovat krmnou dávku z běžně dostupných surovin. Obojí má své výhody i nevýhody. Komerční krmivo je upravené přesně podle potřeb dané kategorie, je vyvážené a není třeba k němu, mimo tekutin, cokoliv dodávat. Snadno se s ním manipuluje a technická příprava krmné dávky je zcela nenáročná. Jsou ovšem fenky, které sebelépe vymyšlené a připravené granule odmítají nebo špatně snášejí a je třeba přiznat, že takové kompletní krmivo bývá i finančně náročnější. Chovatel samozřejmě může připravovat krmnou dávku sám. Pokud se chce s náročným úkolem v rozumné míře vyrovnat, měl by mít alespoň základní představu o tom, co "čtyřnohá továrna" na mléko ke své produkci potřebuje. V souvislosti s výživou se používá termín základní nebo spíše záchovná krmná dávka. To je krmivo v takovém množství a složení, které stačí pokrýt základní potřeby organizmu. Nároky na krmivo se samozřejmě v různých životních situacích mění a musí se tedy měnit i v případě laktace. Zhruba lze říci, že krmná dávka pro fenu s šesti štěňaty v době největší tvorby mléka je zhruba 4x větší, než krmná dávka záchovná. Literatura hovoří o "výživné hodnotě krmiva". Pro snazší orientaci ji lze vyjádřit v jednotkách energie. Stejným způsobem lze vyčíslit i nároky na krmení, tedy na energii, kterou v určitém životním období potřebuje organizmus potravou získat. Paní Susan Donoghue, Pembroke, Virginia, například uvádí následující nároky fen na výživu: Je třeba připomenout, že v tabulce je uváděna potřeba feny v kilokaloriích, tedy starých, i když stále často používaných, jednotkách. Dnes by správně měla být používána jednotka nazvaná joul (1 kalorie = 4,1868 joulu). Pravdou je, že není nijak jednoduché krmnou dávku pro určitou fenu vypočítat. Celou záležitost ovlivňuje velký počet faktorů. Mezi ně např. patří váha feny, počet štěňat, den či týden laktace, plemenná příslušnost feny, určité individuální odchylky v potřebách jednotlivce a také způsob ustájení. Řadě lidí uniká, že fena, která je v méně zatepleném kotci, vydává velké množství energie na udržení potřebného tepla a tuto energii opět bere z potravy. Chovatelé většinou nechtějí sedět s tabulkami a počítat, kolik že kalorií nebo joulů jejich fena potřebuje, když třetí týden kojí pět štěňat. Pokud se ale nad celým problémem zamyslíme, zjistíme, že k zatěžujícímu počítání vlastně není moc důvodů a že nejlépe je použít "zdravý selský rozum". Běžný chovatel určitě ví, jak krmí svoji fenu mimo reprodukční období, co fena dobře snáší, co dobře a ochotně přijímá a po čem je ve výborné kondici. Požadavky na množství vyprodukovaného mléka takřka rovnoměrně stoupají od počátku laktace přibližně až do čtyř týdnů po porodu. Nejpozději v tomto období by chovatel měl začít s přikrmováním štěňat, které v optimálním případě znamená i určitou úlevu pro fenu. Chovatel také ví, že se stoupající tvorbou mléka musí stoupat i přísun stavebního materiálu na něj a to až do výše uváděného čtyřnásobného množství. Tento materiál by měl obsahovat vše potřebné. Tedy bílkoviny, tuky, cukry, makro i mikroprvky, vitaminy, vlákninu a dostatek tekutin. Důležitá je kvalita bílkovin, nepříliš žádoucí je vysoký obsah tuků nebo cukrů. Jako nejvhodnější zdroj základních živin se jeví maso a mléčné výrobky, v rozumném množství i vajíčka. Rozdílné názory panují v případě příloh. Někdo doporučuje rýži nebo těstoviny, jiní autoři hovoří o ovesných vločkách či pečivu a občas jsou zmiňovány i brambory. Tolik oblíbená zelenina velký význam nemá, ale neměla by ani ublížit. Přílohy zabezpečují přísun vlákniny a některých živin. Zhruba lze říci, že poměr bílkovin živočišného původu a příloh by měl v krmné dávce kojící feny být 3-4:1. Asi není nutné připomínat, že vše, co je zařazováno do krmné dávky, musí mít odpovídající kvalitu. Dobrou kontrolou krmení je kondice feny i štěňat. Pokud fenka nehubne ani netloustne a má formovaný trus a pokud štěňata přibývají na váze, mají lesklou srst a netrpí průjmy, je pravděpodobně vše v pořádku. Zhruba okolo tří až čtyř týdnů věku je třeba začít s přikrmováním štěňat. Před chovatelem stojí důležité otázky: "Kdy?" "Čím?" a "Jak?" Rozhodnutí o tom, kdy začít s přikrmováním, ovlivňuje celá řada faktorů. Mezi ně patří hlavně počet štěňat ve vrhu a zdravotní stav a průběh laktace feny. Je pochopitelné, že pokud jsou ve vrhu dvě štěňata, stačí pro ně mléko feny déle než pro vrh, v kterém je šest nebo osm štěňat. A je pochopitelné, že potomstvo feny, která má málo mléka, je třeba začít přikrmovat dříve, než potomstvo feny zdravé a vysoce mléčné. Existuje jednoduché ověření, zda přikrmovat či ne. Stačí nabídnout štěňatům naškrabané nebo nadrobno nakrájené syrové maso. Pokud se na něj vrhnou, je čas převést zátěž výživy vrhu částečně na chovatele, pokud jej odmítají, není důvod přikrmovat. Někdy určí správný čas sama fena, která usoudí, že již není schopna výživu dětí zabezpečit a zvrací jim část své potravy. Stejně jako při výživě feny i u štěňat musí chovatel přemýšlet nad tím, čím bude štěňata živit, tedy zda sáhne po kompletním komerčním, pro odstavovaná štěňata určeném, krmivu, či zda zvolí tradiční přístup. Pokud se chovatel rozhodne pro krmivo tradiční, musí nad jeho přípravou a skladbou trochu přemýšlet. Metabolizmus našich psů se od doby, kdy teprve hledali cestu k člověku a člověk k nim, příliš nezměnil. Těžko budeme předpokládat, že taková divoce žijící matka předkládala svým hladovým potomkům řídké mléko nebo krupičnou kaši. Přesto řada chovatelů právě po něčem takovém sáhne a pak se diví, že vrh neprospívá. Daleko rozumnější je nabídnout štěňatům kvalitní svalovinu. Většinou nejlépe vyhovuje syrové hovězí nebo drůbeží maso, které by ale před použitím mělo být, z preventivních důvodů, uloženo minimálně tři dny v mrazničce. Teplota - 25°C je tím nejlepším dezinfekčním prostředkem. Pokud štěňata dobře, s chutí a bez následků v podobě průjmu maso přijímají, lze postupně přidávat další suroviny. Do jídelníčku je možné mimo syrového i vařeného masa zařadit rýži, těstoviny, nepříliš tučný tvaroh, sýry, mléko, dětské piškoty, strouhanou mrkev a v omezeném množství i vajíčka. Poměr bílkovin živočišného původu a příloh by měl být zhruba 2-3:1. Veškeré použité suroviny musí být kvalitní a zcela nezávadné. Potrava by měla mít pokojovou teplotu. Platí důležitá zásada: "Jeden den pouze jednu novou potravinu!" Může se totiž stát, že některá z použitých surovin štěňatům nevyhovuje a vyvolá zažívací potíže, nejčastěji ve formě průjmu. Chovatel by měl vědět, co nežádoucí reakci vyvolalo a co tedy má z jídelníčku vyškrtnout. Velkou roli hraje i oblast, která by se dala označit jako technika krmení. Určitě není rozumné nechat štěňata pít od feny, a když unavená a s plným bříškem odpadnou od struků, jim nutit další stravu. Důležitý je také způsob, kterým je potrava předkládána. Chovatel může, zvolit počet misek odpovídají počtu štěňat nebo krmit více štěňat najednou. V takovém případě je ale nutné odhadnout velikost misky tak, aby všechna štěňata měla dostatek prostoru a chovatel mohl alespoň orientačně kontrolovat, zda vůbec a přibližně kolik, jednotlivé štěně krmiva spotřebuje. Misky by měly být pro štěňata dobře přístupné, tedy spíše s nižšími okraji a přitom těžké tak, aby je štěňata nemohla posunovat. Důležitá je i forma, v které je potrava nabízena. Řada chovatelů má snahu předkládat krmivo v co nejvíce tekuté formě. Oblíbené jsou různé polévky, kaše či potrava mixovaná. Tento přístup je možná pochopitelný tam, kde chovatel přikrmuje třítýdenní štěňata. U starších vrhů by již měla být potrava spíše kusovitá. Velikost jednotlivých kousků musí samozřejmě odpovídat velikosti štěňat. Jinak si s centimetrovou kostkou masa poradí ohař a jinak králičí jezevčík. Krmivo je možné přirovnat ke stavebnímu materiálu. Těžko můžeme očekávat, že z řídké a vodnaté potravy si psí organismus postaví silnou kostru a pevnou svalovinu. Začínající chovatelé se často ptají, kolikrát denně je třeba štěňata krmit. Velmi záleží na tom, jak stará byla štěňata v době, kdy se začalo s přikrmováním, jak je na tom fena s mlékem a zda je vůbec ještě ochotná své potomstvo kojit. Štěňata poměrně brzo přikrmovaná (ve třech týdnech) lze na pevnou potravu navykat pomaleji. Štěňata, která byla ochotná brát jinou potravu než mateřské mléko později, jsou vyspělejší a lze je převést na normální krmení rychleji. Pokud se jedná o normální vrh se zdravou fenou, navykají se štěňata na pevnou potravu postupně. První dva až tři dny se krmí pouze jednou denně. Zbytek výživy stále leží na matce. Postupně se četnost krmení zvyšuje a zhruba týden po začátku přikrmování by štěňata měla dostávat potravu alespoň 2x denně. Od pátého, nejpozději šestého týdne věku by měla být potrava předkládána štěňatům alespoň 4x denně. Šestitýdenní štěňata většinou ještě mají zájem o mateřské mléko, není však pro ně základní potravou, ale spíše jakýmsi dezertem. Z hlediska vývoje štěňat je výživa jedním z nejdůležitějších faktorů. Přemýšlet je ale třeba i nad "fyzičkou". Štěňata prostě ke zdárnému vývoji potřebují pohyb a tomu musí být uzpůsobeno jejich ustájení. Z v pokojové kleci nebo malé přenosce žijícího štěněte dobře osvalený a vytrvalý pes asi nevyroste. Zhruba od pěti týdnů věku by tedy štěňata měla mít k dispozici odpovídající výběh, v kterém by měla mít možnost překonávat terénní nerovnosti. Tím není myšleno obrovské cvičiště s překážkami, ale např. obyčejná travnatá plocha v kotci. Současně s fyzickým vývojem probíhá i vývoj psychický. Štěňata vstupují do tak zvaného období ranné socializace a začínají objevovat svět. Daleko jednodušší situaci bude mít v budoucnosti vrh, kterému chovatel mimo kvalitního krmení a prostoru poskytne i nějaké hračky a který má možnost se seznámit s lidmi různých věkových kategorií. Velmi důležitou roli v chovu psů hraje prevence. V případě štěňat je možné tuto oblast rozdělit do dvou částí, na odčervení a očkování. I začínající chovatelé asi mají určitou představu o tom, že ze všech možných cizopasníků nejvíce štěňata ohrožují škrkavky, které štěně může přes placentu získat od matky a že se z tohoto důvodu mohou objevit u úplně malých štěňat. Proto bývá odčervení prvním preventivním zákrokem, který se u štěňat provádí. Na trhu je k dispozici celá řada přípravků ve formě tablet, past nebo kapek. Většinou bývá doporučováno poprvé odčervit štěňata ve věku tří týdnů. Vyžaduje-li to ale situace, dá se provést i dříve. Odčervení by se mělo zhruba s odstupem 3-4 týdnů opakovat a je třeba si vypracovat časový harmonogram tak, aby se nekřížilo s dalším preventivním opatřením, kterým je očkování. Velkým problémem chovu psů obecně a štěňat zvlášť bývaly dříve infekční choroby, jmenovitě pak psinka a parvoviróza. Velká vlna psinky proběhla okolo roku 1970 a po té, co se díky očkování nebezpečí trochu zmírnilo, začala štěňata v osmdesátých letech, tentokrát na parvovirózu, hynout znovu. Dnes tak velké nebezpečí nehrozí, protože můžeme naše psy před psinkou, parvovirózou a dalšími chorobami chránit. K dispozici je celá řada různých vakcín a je jen na majitelích psů, jak je využijí. Dříve se první očkování provádělo zhruba ve třech měsících věku štěněte a spadalo tedy do věcí, které má na starost nový majitel. Dnes se doporučuje očkovat daleko dříve. Běžné očkovací schéma uvádí první vakcinaci v sedmi týdnech věku, druhou cca v deseti a třetí po šestnáctém týdnu. Očkuje se napřed proti psince, parvoviróze a infekčnímu zánětu jater, následuje přeočkování, v kterém je mimo uvedených chorobob přidána ještě leptospiróza a poslední očkování již může obsahovat i vzteklinu. V ohrožených chovech se doporučuje štěňata očkovat i proti dalšímu průjmovému onemocnění - coronaviróze. Je třeba říci, že vakcín i vhodných schémat je celá řada a že je rozumné se řídit doporučením veterinárního lékaře. On zná nákazovou situaci, má praktické zkušenosti a ví, proč co dělá. Je známo, že dostatečnou hladinu protilátek si dokáže vytvořit pouze zdravý pes v dobré kondici a bez mimořádné zátěže. Proto nemá smysl očkovat nemocná štěňata nebo štěňata ve špatné kondici a proto by mezi odčervením a očkováním měl být rozestup nejméně deseti dnů. Chybou také je očkovat štěně a ještě tentýž den je předávat novému majiteli. Mimo péče o štěňata čeká chovatele také celá řada dalších úkolů. Do této kategorie patří např. hlášení vrhu klubu a plemenné knize a také majiteli krycího psa. Administrativní postup se v rámci jednotlivých klubů může lišit a rozumný chovatel si vše zjistí ještě před krytím feny. Všechny chovatele v České republice spojuje povinné identifikační označení štěňat. K dispozici jsou dvě metody - tetování a čipování. Tetování je běžné kynologické i nekynologické veřejnosti termín daleko srozumitelnější než čipování. Je to činnost, při které se do kůže tenkou jehlou vpravuje barva. Správně provedené tetování je ve většině případů trvalé a jeho pomocí se dají "malovat" různé symboly od jmen až po jednotlivá písmena a čísla. U loveckých plemen se tetuje číslo zápisu daného jedince, které chovatel obdrží od plemenné knihy po té, co jí vrh nahlásil. Tetuje se do levého slecha nebo do levé slabiny a v případě, že se do zvoleného místa celé číslo nevejde, může se jeho část, většinou první tři čísla, umístit na pravou stranu. Štěňata se tetují mezi sedmým a osmým týdnem věku a tetování by měla, vzhledem ke znění zákonů, provádět osoba odborně způsobilá, tedy veterinární lékař nebo veterinární technik. Čipování je moderní způsob označení použitelný nejen u psů, ale i u jiných druhů zvířat. Jedná se vlastně o záležitost frekvenční a počítačové techniky. Čip je malý, několik milimetrů dlouhý váleček. Je z nedráždivého a pro živý organismus dobře snášenlivého materiálu a obsahuje několikamístný kód. Čip je vpravován pod kůži označovaného zvířete pomocí speciální injekční jehly. Čip se aplikuje na levou stranu krku a toto místo platí u všech psů. Celá záležitost není příliš bolestivá a je proveditelná i u těch nejmenších plemen. Jdou-li čipovat ještěrky, proč by nešlo označit např. štěně jezevčíka. Manipulace s čipem patří výhradně do rukou veterinárních lékařů. Přílohou každého čipu jsou samolepky s příslušným kódem. Ty se vlepují do přihlášky vrhu, průkazu původu štěněte, očkovacího průkazu nebo do pasu a slouží jako administrativní podklad pro tolik potřebnou evidenci. Čipem označené zvíře do určité míry připomíná zboží v dobře vybavené samoobsluze. Pokladní přiloží čtečku k čárkovému kódu na zboží a na pokladně jí naskočí příslušný obnos. V případě psa se na obrazovce čtecího zařízení objeví použitému čipu příslušející kód, který se může skládat z čísel, jsou ale i kódy obsahující písmena. Čipování má určitě velkou budoucnost, přesto má i své odpůrce. Roli zde hraje strach z nového, lidé se bojí reakce psího těla na cizí předmět, občas se ozve hlas, který říká, že ani čip není 100% identifikace a že i s ním si nepoctivci dokáží poradit. Trochu větší nároky než tetování klade čipování na oblast technickou nebo spíše na nezbytně nutné zázemí. Čip určitě nelze jako tetování přečíst kdykoliv a kdekoliv prostým lidským okem, k jeho identifikaci je potřebné vybavení, obecně nazývané čtečka. Právě tato skutečnost je problémem v případě loveckých plemen. Pořadatelé zkoušek zatím běžně nejsou čtečkami vybaveni. Mimo to chovatele od čipování odrazují i v porovnání s tetováním větší finanční náklady. Existují tedy dvě možnosti identifikačního značení psů. O tom, které se používá právě u našeho plemene, rozhodují předpisy příslušného chovatelského klubu. Českomoravská kynologická unie zaujímá tolerantní stanovisko a říká že: "Je právem chovatele rozhodnout, zda vrh označí tetováním nebo čipem. Celý vrh ale musí být označen jedním způsobem." Jsou chovatelské kluby, které striktně požadují čipování, jsou kluby, které naopak vyžadují tetování a jsou kluby, které to nechávají v souladu s ustanovením ČMKU na chovateli. Někteří chovatelé nechávají štěňata tetovat i čipovat. Tento přístup používají zvláště v případě, kdy štěně má být vyvezeno do zahraničí. Štěňata jsou odčervená, očkovaná a identifikačně označená. Všechny potřebné dokumenty jsou na plemenné knize a matka fena došla k závěru, že potomstvo je dostatečně vyspělé a že s ním nechce mít nic společného. Vrh je prostě připraven "jít do světa". Noví majitelé jsou, více či méně, nedočkaví a chovatel musí rozhodnout, kdy jim štěně předá. Předpis ČMKU v tomto případě říká, že štěně je možná odebrat nejdříve ve věku 50 dní. Některé chovatelské kluby si tento termín ještě prodlužují. O tom, kdy štěně z domu půjde, by ale neměly rozhodovat jen administrativní požadavky, ale také vyspělost daného jedince. Rozumný chovatel štěně do určité míry "vybaví". Vhodné je dát novým majitelům jakýsi "návod k použití". Jeho součástí by měly být informace o datu vrhu (pokud již není k dispozici průkaz původu), o způsobu krmení, o odčervení a očkování a výhodné jsou i kontakty na příslušný chovatelský klub. Mezilidské vztahy nejsou v současné době nijak ideální a počet lidí, kteří se soudí i kvůli kynologickým věcem, stoupá. Z tohoto pohledu se jeví nutností smlouva mezi prodávajícím a nabyvatelem štěněte neb platí, že co je psáno, to je dáno. Dlouhodobé snažení končí. Štěňata opustila rodný kotec, boudu či pelíšek a začínají si hledat své místo ve společnosti. Pokud je chovatel chovatelem, nikoliv množitelem, životní cestu štěňat sleduje. Chce přece vědět, jak se dané spojení vydařilo, jaké jsou jeho odchovy po stránce exteriéru i povahy a kolik pracovních úspěchů oslavila.

Fotogalerie

vychází v 7:48 a zapadá v 15:58 vychází v 15:42 a zapadá v 6:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...