Časopis Myslivost

02 / 2008

Zajímavosti ze světa myslivecké kynologie

Lovecký pes 2/2008, str. 16  Vladimíra TICHÁ, foto Jan Tichý
Seznam v České republice chovaných plemen se neustále rozšiřuje. Některé skupiny FCI, např. teriéři a samozřejmě jezevčíci, jsou u nás již kompletní, v jiných případech je stále k dispozici celá řada možností. Do druhé kategorie patří FCI skupina č. VI., tedy barváři, honiči a příbuzná plemena. Je to skupina velmi početná a plemena v ní jsou zajímavá z pohledu povahy i exteriéru. Dříve jsme znali honiče pocházející z okolních států nebo z Velké Británie a Francie. V poslední době se k nám dostávají také plemena ze států severských. Patří mezi ně i půvabný pes, který se ve své zemi nazývá Suomenajakoira a kterého můžeme v českých materiálech najít pod jménem finský honič.
Finský honič svým vzhledem připomíná z anglických parforsních honů známého foxhounda. Obě plemena jsou pravděpodobně příbuzná, protože finský honič údajně vznikl křížením místních psů s anglickými a francouzskými honiči. Plemeno bylo původně šlechtěno pro lov zajíců. Velmi zajímavý je styl jeho práce. Na rozdíl od celé řady jiných plemen udržuje Suomenajakoira pravidelný kontakt s lovcem. Do srozumitelné řeči převedeno to znamená, že se nevzdaluje na dobu delší než několik minut a pravidelně se ke svému pánovi vrací. Má vynikající nos a schopnost si pamatovat, kudy vede stopa a pokud ji ztratí, bez problémů ji znovu najde. Má vysloveně "volný hlas" a pokud se dostane na stopu, hlasitě to oznamuje. Podle intenzity nebo síly hlášení je pak možné odhadnout, jak je stopa stará. Finský honič je dobře ovladatelný a vůči lidem přátelský. Pokud by v něm někdo hledal dobrého hlídače, neuspěl by. Člověk je prostě tvor, kterého má rád a příliš nerozlišuje, zda je to člověk domácí či cizí. Je to odolný pes, kterému nevadí sníh, ale který je do té míry rozumný, že v zimě dává přednost teplu rodinného krbu před venkovním kotcem. Vzhled plemene asi nejlépe vyjadřuje německý výraz "tüchtig", který je možné přeložit jako zdatný a pěkný. Finský honič je středně velký, ale nikoliv těžký, takže se neboří do sněhu. Kohoutková výška psů se pohybuje v rozmezí 57 - 59 cm a u fen od 54 - 56 cm. Našim podmínkám nebo spíše platnému Zákonu o myslivosti by spíše vyhovovala výška o něco menší. Plemeno má středně dlouhou, pevnou, hrubou a před zimou dobře chránící srst. Požadované je tricolorní zbarvení, přičemž platí, že jednotlivé barvy mají být jasně ohraničeny. Obecně je uznáván za jednoho z nejkrásnějších honičů. Ve Finsku je plemeno velmi oblíbené a počty zápisů jsou celkem vysoké. V ostatních státech svoji popularitu teprve hledá. V letošním roce byla první zástupkyně finského honiče dovezena do České republiky. Je opravdu tak pěkná a přátelská, jak se o plemeni píše. Čas ukáže, zda finský honič najde další příznivce a zda má vůbec možnost se u nás uplatnit při výkonu práva myslivosti.

Fotogalerie

vychází v 7:51 a zapadá v 15:58 vychází v 18:13 a zapadá v 9:53 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...