Časopis Myslivost

02 / 2008

Zralé štěně aned Kdy jej máme odebrat?

Lovecký pes 2/2008, str. 10  Vladimíra TICHÁ, foto Jan Tichý
Lidé, kteří si pořizují psa, většinou přemýšlejí nad plemenem a nad rodiči, od kterých štěně pochází. Zaměřují se i na praktické věci, jako je ustájení psa a jeho výživa. Leckdo také bere v úvahu období, v kterém si štěně bude brát, tedy zda na jaře, v létě, na podzim či v zimě. Méně pozornosti bývá věnováno vyspělosti štěněte v době odběru od chovatele. Je to škoda, protože přechod od chovatele k novému majiteli je z hlediska budoucího života psa velmi důležitým a složitým obdobím. Má-li je štěně překonat bez problémů a bez toho, aby byl narušen jeho fyzický a psychický vývoj, je třeba pečlivě zvažovat termín, kdy k uvedenému přechodu může dojít. Faktem je, že odborná literatura se touto oblastí, až na drobné výjimky, nezabývá a že stranou zájmu zůstává záležitost z pohledu zdravého vývoje a pohody psa velmi důležitá.
ŘÁD OCHRANY ZVÍŘAT PŘI CHOVU PSŮ, který platí v rámci Českomoravské kynologické unie pro všechna u nás chovaná plemena psů, tedy i pro plemena lovecká, stanovuje 50 dní jako minimální věk, v kterém je možné odebrat štěně od chovatele. Je rozumné, že existuje spodní věková hranice, přes kterou by žádný chovatel neměl jít. Je ale otázkou, zda tato hranice vyhovuje ve všech případech. Zkušenosti a někdy zkušenosti velmi smutné učí, že chovatelským předpisem je možné řešit problém jen orientačně a v praxi že je třeba vycházet z potřeb jednotlivých plemen, vrhů i jedinců. Přesto, že se jedná stále o jeden živočišný druh, mohou být rozdíly ve vývinu štěňat nečekaně velké. Je třeba připomenout, že přechod od chovatele k novému majiteli je pro štěně velmi náročným obdobím. Pokud není dostatečně vyspělé a je odebráno příliš brzy, může dojít k řadě souvisejících a vzájemně se ovlivňujících problémů. Do této oblasti např. patří: a) zpomalení fyzického vývoje, které způsobuje neúměrná zátěž. Veškerou energii štěně využívá k tomu, aby se vyrovnalo s novým prostředím, a na normální vývoj organizmu mu již nestačí síly. Výsledkem bývá podtržené, opožděné štěně, které svůj "skluz" dohání velmi obtížně. b) horší obranyschopnost vůči infekčním onemocněním. Přechod od chovatele k majiteli znamená pro štěně vždy určitý stres. Pokud není štěně dostatečně vyspělé, může přesáhnout tento stres únosnou míru a ovlivnit celou řadu životních pochodů v organizmu. Mezi ně patří i neschopnost vyrovnat se s jinak běžným zdravotním problémem. Dobrým příkladem jsou některé parazitární infekce, např. střevních prvoků, které by normální štěně bez zvláštních problémů překonalo, které ale u oslabeného štěněte mohou vyústit v závažné onemocnění. Nevyspělé štěně bývá také vnímavější vůči různým infekcím, s kterými se v novém prostředí potkává. c) horší odezva na případnou vakcinaci - tento bod úzce souvisí s výše uvedenou narušenou obranyschopností. Pravdou je, že se těsně před nebo těsně po odběru nedoporučuje očkovat ani dobře vyspělé štěně. Organizmus prostě potřebuje k tomu, aby byl chopen vytvářet protilátky, sílu a klid. Zhruba s týdenním až desetidenním odstupem po odběru je již ale možné normálně vyspělé štěně očkovat. Jedná-li se ale o štěně stále oslabené, nebude mít očkování očekávanou odezvu. V dobách minulých, kdy byly používané živé vakcíny, docházelo v případě očkování oslabených štěňat k opačné reakci, než chovatel očekával. Místo aby získala schopnost se bránit, onemocněla. d) horší příjem potravy - oslabené a i po psychické stránce narušené štěně může hůře přijímat a také hůře využívat potravu. Výsledkem je další oslabení organizmu e) narušení důležitého období ranné socializace a z něj vyplývající možné problémy v budoucím chování psa. Právě v tomto případě je vidět, jak úzce souvisí fyzická a psychická kondice. Zhruba řečeno stejně špatně, jako zpracovává živiny v potravě, zpracovává štěně i nové informace. Obtížně si zvyká na nové prostředí, neúměrně teskní po matce a sourozencích a výsledkem je horší navazování kontaktu s novou smečkou, kterou pro něj rodina nového majitele představuje a hlavně pak s jejím vůdcem. Někdy je možné až sem vystopovat budoucí bázlivost psa. S určitými věcmi se štěně nedokáže vyrovnat nebo spíše na ně odpovídajícím způsobem reagovat a řeší to klasickou únikovou formou, z které si udělá model i pro chování v dospělosti. Chovatelé se při stanovení termínu odběru štěňat řídí chovatelskými předpisy a také možnostmi vlastními i možnostmi budoucích majitelů. Jak již bylo řečeno, trochu stranou zůstává štěně samotné nebo spíše jeho fyzická a psychická vyspělost. Ta bývá označována jako "zralost štěněte" a není úplně jednoduché ji určit. Existuje ale deset ukazatelů, podle kterých je možné se do určité míry orientovat. "Zralé štěně": 1) je po fyzické a psychické stránce úměrně vyvinuté. Tuto oblast je asi schopen posoudit ten, kdo dané plemeno dobře zná. 2) je zdravé. To je pro změnu hodnocení, které přísluší nejspíše veterináři. I běžný člověk ale vidí, zda má štěně lesklou srst, nenafouklé bříško, oči a uši bez výtoku a partii kolem konečníku neznečištěnou stopami průjmu. 3) dobře se pohybuje, mimo kroku využívá klus i cval. Lidem někdy přijde roztomilá neohrabanost malého štěněte a za úsměvný považují nedostatek stability. Mají určitě pravdu, ale musí si při tom uvědomit, že tohle neohrabané psí miminko ještě patří do péče matky a na přechod k novému majiteli si musí počkat. 4) hlavu drží pevně a proutkem dokáže vyjadřovat své pocity, aniž by došlo k narušení rovnováhy. Tady platí stejné vysvětlení jako pro předcházející bod. Hlavička klimbající se jako u opilce a neschopnost vrtět proutkem a při tom se pohybovat, patří k určitému období vývoje štěněte, a to období, které by mělo probíhat u matky a chovatele. 5) prořezány jsou špičáky i řezáky. Tato informace je dobře zjistitelná, protože většina lidí stejně kontroluje, jaký má štěně skus a zda má plný počet řezáků. 6) je odstavené od feny a dobře přijímá i kusovou potravu. Tohle dobře může posoudit snad jen chovatel. On ví, zda si štěňata jdou "cucnout" od matky proto, že jim mléko stále chutná nebo proto, že zatím jiný typ potravy nejsou schopná nebo zvyklá přijímat. 7) s matkou fenou si hraje, ale není na ni zcela závislé. Dobře vyspělé štěně se drží v blízkosti matky, ale neobává se odběhnout a zkontrolovat, co je kde zajímavého k vidění či ochutnání. 8) je zvídavé, v kontaktu s neznámými věcmi opatrné, nikoliv však bázlivé. Nezralé štěně často reaguje způsobem jako by se obávalo útoku dravce. Prostě se přitiskne k zemi, rozklepe se a o zájmu o okolí se nedá vůbec mluvit. 9) vyhledává společnost člověka a reaguje na lidskou řeč. Tenhle bod se někdy těžko posuzuje. Neochota navazovat kontakt s cizím člověkem může být způsobena jak nezralostí štěněte, tak ve způsobu odchovu. I zralé štěně, které s lidmi do kontaktu nepřichází, nemusí na cizího člověka reagovat vstřícně. 10) bylo podle doporučení ošetřujícího veterináře odčervené a eventuálně i očkované. Tento bod nehovoří ani tak o vyspělosti štěněte, jako spíše o úrovni péče ze strany chovatele. Pravdou je, že odčervené štěně je na tom z hlediska přechodu k novému majiteli daleko lépe. Může si zvykat na nové prostředí a nemusí se při tom potýkat ani se začervením ani s aplikací léku, který sám o sobě určitě není nebezpečný, ale určitou zátěž přece jen představuje. Zralost štěněte ovlivňuje celá řada faktorů. Patří mezi ně např.: a) věk štěněte - většina štěňat popsané zralosti opravdu dosahuje ve věku okolo 7 - 8 týdnů. b) průběh březosti, porodu a následného vývoje štěňat - je pochopitelné, že štěňata, která přišla na svět císařským řezem a postrádala v prvních dnech života péči matky, mohou být ve vývoji opožděná. Stejně na tom budou štěňata, která postihl nějaký zdravotní problém. Nemusí se jednat jen o infekční onemocnění, ale např. i o zdánlivě banální dietetickou chybu c) plemenná příslušnost - štěňata československých vlčáků jsou zralá ve věku okolo pěti týdnů, malá plemena typu boloňský psík nebo malé rázy jezevčíků mohou být dostatečně vyspělá mnohem později d) počet štěňat ve vrhu - štěňata z vícečetného vrhu bývají rychleji samostatná, než jedináčci e) termín vrhu - štěňata z jarních vrhů vyspívají rychleji než např. štěňata z vrhů podzimních f) péče chovatele. Např. kusovou potravu asi bude lépe přijímat štěně, které s ní přišlo do styku než pejsek, kterému byly, mimo mateřského mléka předkládány jen kaše, pohybovat se cvalem asi nedokáže štěně z vrhu, který byl po celou dobu svého života umístěn v malé přenosce a přátelsky reagovat na lidskou přítomnost nebude štěně, které chovatele vidí s bídou jednou denně Jak bylo výše uvedeno, stanovují obecně platné předpisy minimální věk pro odběr štěňat. Faktem je, že řada chovatelských klubů si stanovený termín podle potřeb svého plemene prodlužuje a že to dělá i většina slušných chovatelů. Někdo to možná považuje za zbytečnost, protože s každým dnem a týdnem navíc narůstají náklady na výživu štěňat a zátěž, kterou péče o štěňata představuje. Je ale třeba si uvědomit, že správně zvolený a ze zralosti štěněte vyplývající termín odběru má řadu výhod pro všechny zúčastněné. Chovatel nemusí mít obavy z potíží vyplývajících z prodaného a následně z hlediska zdravotního problematického štěněte, nový majitel si bere psa, který dobře přijímá potravu i nové informace a štěně samotné je dobře připraveno snášet stres, který přechod od chovatele k novému majiteli představuje a jeho zdravý vývoj je v rámci možností zajištěn. Mohlo by se zdát, že čím později štěně "jde do světa", tím lépe pro něj a že řešení je tedy jednoduché. Posuneme požadovaný věk pro odběr o několik týdnů a problém nezralých štěňat zmizí. Skutečnost je trochu jiná, protože i příliš pozdní odběr může být problémem a to zvláště z pohledu psychického vývoje psa. Prostě v určitém okamžiku štěně potřebuje nové impulsy, nové informace a potřebuje i navazovat kontakt s tím, kdo jej bude vychovávat.

Fotogalerie

vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...