Časopis Myslivost

03 / 2008

Gordon setter v hlavní roli aneb malé ohlédnutí za klubovou výstavou a loveckými zkouškami v Německu

Lovecký pes 3/2008, str. 14  Libor KUNT
Německo – země úrodných nížin, velkoměst, bramborových knedlíků „klösse“, hrázděných domů, pověstné německé přesnosti, ale i země úspěšného chovu nejvšestrannějšího z britských ohařů – gordonsetra. Právě díky naposled zmíněnému jsem se rozhodl napsat tento článek a podělit se s čtenáři o dojmy z loveckých zkoušek britských stavěcích psů, pořádaného právě německým Gordonsetter klubem. Tato akce, spojená i s klubovou výstavou, se uskutečnila v polovině září minulého roku ve spolkové zemi Sasko, konkrétně poblíž vesničky Mark Zwuschen.
Ale má-li to být vyprávění, začněme od začátku. Na naši německou výpravu jsme vyjížděli za krásného pátečního rána v tomto složení: Josef Němec ve funkci mezinárodního rozhodčího pro exteriér a moje maličkost, jakožto rozhodčí pro výkon. Díky nově otevřené dálnici z Ústí nad Labem do Drážďan se nám cesta nejen značně zkrátila, ale hlavně zrychlila a bez nějakých větších komplikací jsme ještě před polednem klepali na dveře našich hostitelů - pana Wielageho a jeho manželky, aktivních chovatelů krásných a ušlechtilých gordonů, majitelů chovné stanice "von Catenhorn". Pátek byl dnem věnovaným klubové výstavě a tudíž i dnem pana Němce, který zde měl za úkol, ve funkci hlavního rozhodčího, posoudit celkem 13 psů a 10 fen v těchto třídách: mladých, pracovní, otevřená a vítězů. Překvapilo nás pojetí celé výstavy, která měla vyloženě rodinný charakter. Majitelé psů se začali sjíždět, když ne v poměrně luxusních autech, tak v karavanech, ve kterých měli několik psů (kteří se účastnili výstavy i zkoušek) a veškeré zázemí a komfort pro příjemně strávený víkend jak na výstavě, tak při samotných zkouškách. Většinou se této události účastnily celé rodiny, včetně malých dětí, které alespoň své psí kamarády mohutně povzbuzovaly a ve chvílích odpočinku o ně pečovaly. Předváděcí kruh byl vytyčen pouze jeden, dalo by se říci na zahradě u domu, byly přineseny lavičky pro přihlížející a posuzování mohlo začít. Jako organizační zázemí, kde se konalo zahájení i vyhodnocení, kde bylo podáváno občerstvení, i se později konal společenský večer, sloužil bývalý noční podnik "Modrá myš", který, i přes svůj název a minulost, poskytl milé, příjemné a důstojné prostředí pro celou akci. Po skončení výstavy a vyhlášení výsledků jsme se s panem Němcem vydali na cestu do asi 60 kilometrů vzdáleného Lipska, kde se o víkendu konala Mezinárodní výstava psů všech plemen a pan Němec zde byl delegován jako jeden z rozhodčích, připadla mu i čest vybírat nejkrásnějšího psa celé výstavy. Já jsem se ještě ten den musel vrátit zpět do Mark Zwuschenu, kde mě čekalo dvoudenní posuzování zkoušek. Jdouc s dobou, pořídil jsem si nedávno satelitní navigaci GPS do auta a ta nás bravurně a bez, jinak běžného bloudění, zavedla přímo do centra Lipska před výstavní halu. Protože jsme zvolili nejkratší cestu, navigace nás chvílemi vedla malebnými zákoutími tamní krajiny, dokonce jsme překonávali řeku Labe na malém motorovém přívozu. V Lipsku jsem se rozloučil s panem Němcem a vydal se na cestu zpět, po stejné trase. Už byla tma a já jsem se těšil na společenský večer, pořádaný pro účastníky výstavy a zkoušek. Cesta ubíhala poklidně a já jsem věděl, že jakmile překonám na přívozu řeku, bude trvat jen pár minut než dorazím do cíle. Jaké bylo moje překvapení, když jsem dorazil k řece, silnice tam končila a přívoz nikde! Jen jsem zíral na velkou tabuli s nápisem in Betrieb von 7.00 bis 18.00. Podotýkám, že bylo půl osmé a i se svou pochybnou znalostí německého jazyka jsem pochopil, že tudy cesta opravdu nepovede a že moje jinak úžasná navigace poněkud opominula upozornit mě na provozní dobu přívozu. Dostat se přes řeku znamenalo zajet si 30 kilometrů po jejím toku do nejbližšího města, kde byl most. Vzhledem k tomu, že řeka se zdála být hluboká, studená a poměrně široká a i přestože jsem jinak výborný plavec, jsem se rozhodl najít onen most. Jako skalní uživatel GPS jsem už pomalu upustil od používání mapy (na co taková zastaralá nepotřebnost!), ale ten den mi stará, dobrá a někdy zatracovaná mapa přišla víc než vhod a díky ní jsem našel název nejbližšího přechodu přes řeku. Na společenský večer jsem přijel o hodinu později, ale jakkoliv jsem měl špatnou náladu, kolegové kynologové mi ji okamžitě zvedli. Rozhodli se pojmout zábavu opravdu stylově, a aby dostáli tradici bývalého nočního podniku Modrá myš, zorganizovali pro účastníky ukázku travesti show. Všichni jsme se výborně bavili a historky, jak jinak, o psech a jejich pánech nebraly konce. I když se sem tam vyskytl malý jazykový problém, nakonec jsme ho vyřešili, spojovalo nás totiž stejné nadšení a zápal pro práci s krásnými a ušlechtilými britskými ohaři. Víkendové dny proběhly ve znamení samotných zkoušek. Do pošmourného a upršeného sobotního rána se začali sjíždět účastníci zkoušek a případně ti, kteří nocovali v karavanu na přilehlé zahradě, opouštěli svůj dočasný domov. Ve vzduchu byla hmatatelně cítit napjatá atmosféra, plná očekávání a zároveň těšení se. I psi věděli, co je čeká, nervózně kňučeli a pobíhali, připraveni na povel vyrazit. Jako hlavní bylo zastoupeno plemeno gordonsetr, účastnilo se ale i pár jedinců plemen anglický setr, pointer a irský setr. Celkem bylo přihlášeno asi 20 psů. Po nezbytném zahajovacím ceremoniálu, rozdělení psů do skupin a vylosování párů, se účastníci přemístili do vybraných honiteb. Nutno podotknout, že zvláštností celého zkouškového víkendu bylo to, že se současně konalo několik druhů zkoušek najednou. Mimo mezinárodní FT a derby, které jsem já, jakožto zahraniční rozhodčí, posuzoval, probíhaly i podzimní zkoušky vloh (Herbstanlageprüfung), podzimní zkoušky (Herbstprüfung) a "Lovecké hledání", jak zní v doslovném překladu Jagdsuche. Podle disciplín, které měli psi v rámci té které zkoušky vykonat, byly vytvořeny skupiny. Byly prověřovány následující vlastnosti psů: Herbstprüfung Herbstanlageprüfung 1. Nos 1. Nos 2. Vystavování a postupování 2. Vystavování a postupování 3. Hledání 3. Hledání 4. Vodní práce 4. Přinášení kachny z hluboké vody 5. Dohledávka pernaté a srstnaté zvěře 5. Vedení 6. Přinášení kachny, pernaté a srstnaté zvěře 7. Vedení a poslušnost Jagdsuche Internationales Derby 1. Nos 1. Nos 2. Vystavování a postupování 2. Vystavování a postupování 3. Hledání 3. Hledání 4. Přiznávání 4. Přiznávání 5. Dohledávka pernaté zvěře 5. Vedení a poslušnost 6. Přinášení pernaté zvěře 7. Vedení a poslušnost Při posuzovaní výkonu psů, byl kladen maximální důraz na vrozené vlohy psa, to znamená jeho schopnost vyhledat zvěř vysokým nosem, pevně a přesvědčivě ji vystavit, postoupit a umožnit vůdci její ulovení. Pes musel zůstat klidný jak před výstřelem na letící zvěř, tak i po výstřelu. Penalizován, nebo dokonce důvodem k vyloučení byl každý pohyb, stejně tak i vystavování dýchánků, vystavování bez prokázání zvěře nebo naopak nevystavení zvěře, která se prokazatelně v terénu vyskytovala. Celá honitba byla bohatě zazvěřená koroptvemi a poměrně nízký počet úspěšných běhů neukazoval na nepřipravenost psů, ale na obtížnost podmínek, ve kterých zkoušky probíhaly. Při sólo běhu jsem měl možnost vidět krásnou vlohovou práci irského setra, i můj německý kolega tento výkon obdivoval a shodli jsme se, že dnes je téměř vzácnost podobnou práci vidět. Byl předveden mladý pes, ne ještě zcela "v ruce" a jeho výkon poukazoval na jeho výjimečnou chovnou hodnotu a předpoklady pro výbornou práci v budoucnosti. Po skončení každého běhu následovala porada rozhodčích a každému vůdci bylo pak předneseno krátké zhodnocení výkonu jeho psa. Nutno podotknout, že všichni zúčastnění přijímali, i v případě neúspěchu, verdikt rozhodčích s díky a bez jakýchkoliv připomínek. Jak jsem již zmínil, hlavní důraz byl kladen na vrozené vlohy, které jsou tímto zcela správně upřednostňovány před, podle mého názoru někdy přehnanou, drezérskou prací. Na závěr hledání v poli, kdy pes, který uspěl, získal takzvaný bod na pernaté (vystavení), se prověřovalo přinášení pernaté zvěře. Současně s výstřelem se psovi pohodila koroptev a ten ji musel uchopit a přinést k vůdci. Nedá se mluvit o parforsním přinášení, ale pouze o vrozeném chuťovém aportu, při kterém se příliš nehledělo na způsob odevzdání zvěře. Stejná situace byla v případě vodní práce, kterou měli v předmětu zkoušky psi skládající podzimní zkoušky a zkoušky vloh; na volnou hladinu byla pohozena kachna, a když byl pes v polovině cesty k ní, vůdce vystřelil z brokovnice na hladinu. Opět šlo jen o to kachnu přinést z vody k vůdci, byly k vidění i situace, kdy se zoufalý vůdce snažil dostat psa do vody pomocí kamínků, které před něj házel, nebo vynesení kachny psem na břeh bez jakéhokoliv náznaku předání vůdci. Samozřejmě, většina psů předvedla jak chuťově, tak drezérsky kvalitní práci. Na úplný závěr se všichni účastníci shromáždili u Modré myši, byly vyhlášeny výsledky, zhodnoceny výkony jednotlivých psů a jejich vůdců a předány ceny. Byla přítomna početná korona v podobě rodin vůdců, všichni využili příležitosti se sejít, posedět a povyprávět si o svých psích svěřencích a dojmech ze zkoušek. To už jsem ale bohužel musel oželet, čekala mě cesta zpět domů a musel jsem se také zastavit pro pana Němce v Lipsku. Jen nerad jsem opouštěl příjemné a přátelské prostředí a své milé a vstřícné hostitele. Ač se jednalo o třídenní akci, poměrně náročnou na organizaci, vše se obešlo bez jakýchkoliv problémů a všichni si celý víkend náležitě užili. Cesta nám utekla poměrně rychle, celou jsme jí vyplnili vyprávěním svých zážitků, kterých jsme ani jeden neměli málo. Co dodat za závěr. Musím konstatovat, že jsem měl možnost vidět zde pracovat nádherné psy vyloženě pracovního typu s obrovskou chutí k práci, ne jedince, kteří se bezcílně pohybovali po terénu bez jakéhokoliv náznaku chuti k vyhledání zvěře. Spojení velmi dobrého exteriéru a výborných pracovních vlastností u těchto zvířat tvoří velice kvalitní chovatelskou základnu v této zemi. Já sám, ač chovatel anglických a irských setrů, jsem byl kvalitou zdejších psů natolik nadšen, že jsem si u pana Wielageho zamluvil štěně a nyní se pyšním fenkou Xosa von Catenhorn. Již v raném věku se projevuje její temperament a chuť k práci, tomuto plemeni vlastní. Už teď se těším na práci s ní, i když je před námi ještě hodně tréninku a času, než z ní bude lovecky využitelný pes. Z dvoudenního zkouškového maratónu i klubové výstavy jsem si přivezl spoustu krásných vzpomínek i užitečných postřehů a zkušeností a v příští sezóně se budu mezi své německé přátele a kolegy rád vracet.

Fotogalerie

vychází v 7:41 a zapadá v 15:59 vychází v 13:29 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...