Časopis Myslivost

03 / 2008

O čem se mluví?

Lovecký pes 3/2008, str. 10  Vladimíra TICHÁ
Kynologové hovoří o celé řadě věcí. Ti, kdo se zabývají loveckými psy, v současné době asi nejvíce diskutují o nových zkušebních řádech a asi také o nepříliš rozumné snaze zvýšit startovní poplatky na zkouškách. Stranou nezůstávají ani další předpisy, které někdy usnadňují, častěji ale svojí nesrozumitelností komplikují život těm, kdo se jimi mají řídit.
Pokud se hovoří o normativech souvisejících s kynologií, představí si většina lidí standardy plemen, zmiňovaný zkušební řád, výstavní řád, podmínky pro zařazení do chovu nebo stanovy chovatelských klubů. Kynologů a jejich činnosti se ale týká celá řada dalších předpisů a samozřejmě i zákonů, které je třeba dodržovat a u kterých platí, že neznalost zákona není omluvou. Některé z nich jsou v poslední době často zdrojem dotazů majitelů, chovatelů a držitelů psů. Určitě to platí o Zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (Živnostenský zákon). Mohlo by se zdát, že s chovem psů nesouvisí, ale skutečnost je trochu jiná. Zmíněný zákon v § 2 říká, že: "Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem." Otevírá se tedy otázka, zda ten, kdo odchovává štěňata, musí či nemusí mít na svoji činnost živnostenský list. Odpověď není nijak jednoduchá a patří spíše do pravomoci daňových poradců nebo živnostenských úřadů. Většina chovatelů asi nenaplňuje požadavek na soustavnou činnost a sporná je i otázka dosažení zisku. Pravdou ale je, že ten, kdo chová na více fenách, pravděpodobně požadavky dané zákonem splňuje a živnostenský list by asi měl mít. Jedná se pak o tak zvanou živnost volnou, tedy takovou, která nepožaduje odbornou kvalifikaci a kterou je možné na seznamu živností najít pod názvem Chov domácích a zoologických zvířat a poskytování souvisejících služeb - chov psů, koček a jiných drobných domácích zvířat. Řada chovatelů různých plemen živnostenský list na chov psů má. Vede je k tomu nejen požadavek Živnostenského zákona, ale i fakt, že i z chovu psů jsme povinni platit daň z příjmu a živnost může někdy znamenat výhodnější uplatňování nákladů. Kynologie se dotýká celá řada dalších zákonů a zdálo by se, že vše, co je třeba, je v nich podchyceno. Problematika chovu psů je ale záležitost, která je za určitých okolností velmi zajímavá pro média. Možná proto se občas objeví snaha vytvořit zákon, který by se přímo chovem psů zabýval. V současné době hovoří o přípravě takového zákona poslanec JUDr. Jeroným Tejc. Má se jednat o zákon upravující chov nebezpečných psů a stejně jako v předchozích návrzích se opět jedná o přístup postavený na příslušnosti psů k určitému plemeni. Konkrétně se jedná o plemena americký stafordšírský teriér, stafordšírský bulteriér, bulteriér, argentinská doga, brazilská fila, dobrman, rhodéský ridgeback, rotvajler a pitbulteriér. Stručně řečeno chce JUDr. Tejc vyčlenit skupinu nebezpečných plemen a pro ně dát speciální pravidla chovu, do kterých mimo jiné např. patří: *věk majitele nad 18 let; *souhlas příslušného místního či městského úřadu, který by se vyjadřoval k tomu, zda určitý člověk může či nemůže psa daného plemene mít; *beztrestnost a bezúhonnost; *psychologické testy, které by měl absolvovat zájemce o plemeno a na jejichž podkladě by byl či nebyl vysloven souhlas k držení psa; *kontrola ovladatelnosti psa asi v 1 roce věku. Na první pohled se může zdát náplň zákona docela rozumná. Slušný chovatel by přece neprodal štěně neplnoletému člověku a snaha, aby pes byl ovladatelný, také není nic špatného. Přesto je asi na místě se jakéhokoliv zákona o chovu psů obávat, a to zvláště zákona, který se opírá o určitá plemena. Člověku jen trochu s kynologií obeznámenému nejspíš nemusí nikdo vysvětlovat, že stafordšírský bulteriér je povaha holubičí a že lidi může ohrozit snad jen razantním způsobem, kterým dává najevo své přátelství. Zlá a krvelačná bestie není ani bulteriér a majitelé a přátelé ridgebacků budou také pravděpodobně upřímně udiveni, kde že se mezi nebezpečnými plemeny vzalo právě to jejich. Dost hrozná je představa, že jakýsi anonymní úředník bude rozhodovat o tom, zda si od slušného chovatele slušných psů někdo může či nemůže koupit štěně. Proč si pořizovat psa, když je otázkou, zda nemusím, dostanu nebo nedostanu souhlas s jeho držením? Všichni asi víme, že jsou plemena a psi snáze i hůře ovladatelní. Zkušenost nás také učí, že jsou lidé, kteří by ku prospěchu sebe samých, psů i svého okolí, psa prostě neměli mít. Otázkou ale je, zda podobné problémy vyřeší zákon. Otázkou také je, zda by podobný zákon vůbec šlo uvést do praxe a zda by jeho ustanovení byla kontrolovatelná. Ze zahraničních zkušeností víme, že největší problémy dělá průkaz příslušnosti psa k určitému plemeni. V případě kříženců je často nemožné zjistit, kdo byli jejich předkové. Zákon by tedy zase postihoval jen psy s PP a ti ostatní, kterých je opravdu hodně, by zůstávali stranou. Velké riziko podobných zákonů spočívá ve skutečnosti, že předem nevíme, kdo bude mít konečnou pravomoc rozhodovat o tom, které plemeno bude označeno jako nebezpečné. Může se stát, že někdo s rozhodující pravomocí udělá špatnou zkušenost se psem jinak nadmíru přátelského plemene nebo že mu ohař nebo teriér zadáví oblíbenou kočku a rázem se z jinak bezproblémových psů stanou psi nebezpeční či bojoví. Měnit zákon není nic jednoduchého. Nakonec máme zkušenost se Zákonem o myslivosti a patterdaly. Negativní roli mohou sehrát i média. Většinou je velmi obtížné vysvětlit, že doga může být německá, argentinská či bordeauxská nebo že jméno teriér automaticky neznamená rvavého šílence. Je třeba si přiznat, že problémy vyplývající ze vztahů lidí se psy existují. Některé jsou mediálně zajímavé, protože poraněné dítě nebo zadávená kočka na televizní obrazovce určitě vyvolají emoce a tedy i zvýší sledovatelnost. Některé mediálně zajímavé nejsou, ale stejně averzi proti psům vyvolávají. Stačí připomenout znečistěné chodníky a parky ve městech, uňafané psy v paneláku nebo na sousedově zahradě, na dlouhém samonavíjecím vodítku se cloumající nevychovance nebo psa, který pod obdivným a laskavým dohledem majitele běhá po lese a ruší vše, co potká. Bylo by chybou říkat, že problémy nejsou, bylo by ale chybou očekávat, že je vyřeší zákon a k tomu ještě zákon postavený na plemenech psů. Stále určitě platí, že důležitá je prevence a že důležitý je postih majitelů nekorektně se chovajících psů. Další oblastí, o které se mezi kynology diskutuje, jsou změny v předpisech Českomoravské kynologické unie. Od začátku roku 2008 došlo k několika dost podstatným změnám. Tou první je nový Řád pro jmenování rozhodčích pro posuzování exteriéru psů. Pravdou je, že se změny v něm dotkly jen některých oblastí, ale přesto jsou velmi důležité. Řád dává poměrně velkou pravomoc chovatelským klubům, a to jak v návrhu nových čekatelů a rozhodčích rozšiřujících si aprobaci, tak v na ně kladených požadavcích. Chovatelský klub má právo určit rozhodčí, u kterých daný čekatel může hospitovat a také výstavy a bonitace, na kterých je možné hospitace provádět. Můžeme si tedy vybírat, kdo a kde bude novým rozhodčím vysvětlovat, jak má právě toto plemeno vypadat a jakou známkou by se měly ocenit klady či nedostatky určitého psa. K situacím, kdy rozhodčí s čerstvě získanou aprobací a malou praxí v plemeni bude učit dalšího kolegu, by nemělo docházet. Pravdou ale je, že jsou kladeny větší nároky a zároveň i větší zodpovědnost na chovatelské kluby. K poměrně podstatné změně došlo v oblasti vydávání exportních průkazů původu. Jen pro vysvětlení. Podle předpisů FCI, má-li být jedinec z jiného státu zapsán do plemenné knihy, nestačí na to normální průkaz původu, ale musí být vystaven tak zvaný "vývozní průkaz původu" (export pedigree). Doposud platilo ustanovení, podle kterého chovatel nebo majitel z České republiky, který chtěl svého psa vyvézt do zahraničí, musel o exportní PP žádat Českomoravskou kynologickou unii. Postup to byl poněkud zdlouhavý. Například chovatel border teriéra vyvážel štěně na Slovensko. Nejdříve požádal Plemennou knihu ČMKJ o vystavení průkazu původu a pak se obrátil na ČMKU a žádal o exportní průkaz původu. Od 1. ledna 2008 mají právo vystavovat exportní průkazy původu všechna pracoviště plemenných knih. Pokud tedy někdo z chovatelů loveckých plemen vyváží štěně do zahraničí, bude mu vývozní PP vystavovat plemenná kniha ČMKJ. Stačí tedy jedna žádost a nic se nemusí nikam posílat. Další změna nebo novinka se týká titulů nebo spíše jednoho nového titulu, který mohou psi získat. Stejně jako v řadě jiných států i v České republice bude přiznáván GRAND ŠAMPION. Je určený psům, kteří již mají přiznaný titul Šampión ČR a je podmíněný dalším získáním čekatelství CAC. Přesné podmínky jsou uvedeny v příslušném řádu. Poslední novinka se týká Zápisního řádu ČMKU, do kterého byl v čl. IX. doplněn bod, který říká že: "V případě opakovaného nebo závažného porušení chovatelských předpisů ČMKU nebo FCI ze strany chovatele může Předsednictvo ČMKU rozhodnout, že nebudou prováděny zápisy vrhů na registrovaný název chovatelské stanice příslušného chovatele, a to po dobu předem určenou nebo až do odvolání." Není příjemné konstatovat, že i v chovu psů existují lidé, jejichž činnost není možné označit za korektní, slušnou či požadavkům odpovídající. Doplnění Zápisního řádu je určitým podkladem pro jejich postih.

Fotogalerie

vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...