Časopis Myslivost

04 / 2008

Jak jsem v náručí mačkal hannoverského Barona

Lovecký pes 4/2008, str. 5  Oldřich KOUDELKA
Všemu tomu předcházel dopis ve schránce, ale i osobní pozvání. Poslankyně Parlamentu České republiky Zuzka Bebarová- Rujbrová a její manžel Jirka nás s manželkou pozvali na psí křtiny. Po pravdě řečeno, k našim hostitelům vždy do Nectavského údolí jezdíme moc rádi, vždy si s nimi totiž máme co povídat o myslivosti, o lese, o myslivecké literatuře, ale třeba i jen tak, o každodenních radostech i starostech. Tudíž jsme nemohli pozvánku na křest štěňat jejich hannoverské barvářky Ariadny z Malého Sněžníku, té, která nás vždy vítá hlasitým štěkotem, odmítnout.
Před cestou do života Den byl jako vystřižený z katalogů cestovních kanceláří, když jsme zastavili před "hájenkou" Bebarových. A nebyli jsme sami. Z mnoha dalších aut se ven soukali slavnostně a současně pracovně ustrojení myslivci a členové jejich rodin, všichni v rozechvělém očekávání křtu a všeho s ním spojeného. Vonělo to tu zvěřinovým gulášem, slivovičkou a nedočkavostí z přírůstku nových členů nových rodin. Ano, nastal čas, aby Arinčini potomci, kteří úspěšně absolvovali stádium "hemžílků" a postoupili do kategorie "štěkatelů", tedy umí se dorozumívat psí řečí, byli coby štěňata předáni svým novým vůdcům. Baron, Bojar, Bonifác, Blondie, Bora, Brandy a Brita z chovné stanice Z Plankenberka, to však v tu chvíli nijak dramaticky neprožívali, neboť spokojeně spali v košíku kryti rákosem před dotírajícími slunečními paprsky. Čumáček v šampaňském Podle Jirky Bebara, kterého mám rád pro mimořádně silnou kombinaci odborných vědomostí a emotivního vztahu k lesu, myslivosti a kynologii, všichni pejsci procházejí několika stádii vývoje. Z něžných, slepých a hluchých kuliček, připomínajících plyšové hračky, se zakrátko stanou pořádní raubíři. Každý pes má jinou povahu. Má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských chyb. A tak Jirka na základě několikatýdenního pozorování štěňat rozdával všem novým rodinám instrukce, jaký že zrovna je ten jejich "čertík". Zuzka Bebarová měla sice plné ruce práce s organizačním zajištěním chodu křtu, aby byly plné talířky a skleničky, aby byli všichni spokojení, ale i tak si mi stačila postesknout, že nejtěžší na odchování štěňat je rozloučit se s nimi. Proto nápad uspořádat křtiny, v tomto případě již podruhé, se zdá být z tohoto pohledu nejrozumnějším řešením. Prostě v jeden den si všechna štěňata odvezou jejich noví majitelé do různých koutů republiky. Kmotrů nás bylo tolik, co bylo malých Hannoveráků. Já jsem si z košíku sáhnul pro sametového Barona. Spal a chystal se mne počůrat. Nakonec jsme to zvládli a nic nenamítal ani proti symbolickému omočení čumáčku v šampaňském. Moje žena Táňa jím byla nadšená, a když se s ním při loučení "muchlovala", tak mu přála hodně radosti a pracovního elánu v Orlických horách, kam se po dohovoru s jeho novou rodinou za ním pojedeme časem podívat. Jen do dobrých rukou Samozřejmě kmotři nemohli chybět ani u čipování, veterináři jim na cestu vystavili i mezinárodní pas. Slavnostní ráz křtu byl završen podpisem kupních smluv a jak mi právnička Zuzka Bebarová prozradila, jejich text je formulován tak, aby byla záruka, že se štěňata dostanou do skutečně dobrých rukou. Což je možné i kontrolovat. Kupující se totiž mimo jiné zavázali, že umožní prodávajícímu na jeho žádost přesvědčit se do stáří dvou let věku psa o podmínkách jeho chovu. Psa nemohou dostat ani tzv. bílí koně. Pojistkou je totiž ustanovení, že pokud by do jednoho roku chtěl nový majitel pejska prodat, mají Bebarovi předkupní právo. A při porušení závazků, mezi něž mimochodem patří řádná péče o štěňata, účast na jarním svodu apod., mají právo zpětné koupě. Ostatně už při projevení zájmu o štěně hannoverského barváře, byli noví vůdci podrobováni určité formě "výslechu". Snad i ta slza... Nával událostí štěňata hannoverských barvářů nejprve zvědavě rozdováděl, kousala kytky, sebe navzájem či nás některé tahala za nohavice. Potom však v parném počasí přišla únava a spánek. Poněkud nervózní Arinka si ještě jednou přišla svoje druhé potomstvo obhlédnout, snad aby psíkům a fenečkám ještě jednou pohledem vyslovila mateřské požehnání. Možná si přitom vzpomněla, jak i ona se před lety vydala na svoji pouť do světa, jak se stala novým členem rodiny Zuzky a Jirky Bebarových. Ale takový už je život, i ten psí. ... když se auta po křtu rozjížděla a skončila jedna moc krásná kynologická akce, bylo najednou v Nectavském údolí trošičku smutno. Snad i ta slza se v slunečním jasu zatřpytila...

Fotogalerie

vychází v 7:46 a zapadá v 15:58 vychází v 14:45 a zapadá v 4:18 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...