Časopis Myslivost

04 / 2008

Pes na cestách

Lovecký pes 4/2008, str. 10  Vladimíra TICHÁ
Je doba dovolených a blíží se čas lovů. V praxi to znamená, že cestujeme my a velmi často s námi cestuje i náš pes. Možná tedy stojí za připomenutí, že existují určitá pravidla a zásady, která bychom měli, pokud nás na větší vzdálenost nebo dokonce do zahraničí provází náš pes, dodržovat. Problematika se dá rozdělit do dvou oblastí. Ta první se týká psa, jeho pohodlí a potřeb a ta druhá veterinárních předpisů. Bývaly doby, kdy pes měl při cestování jasně vymezené místo, kterým byl kufr auta. Celá řada lidí tak převáží psa i dnes a celá řada lidí lituje, že to někdy udělali. Kufr auta totiž nebývá zrovna dobře větraným prostorem a poměrně často dojde, zvláště v letních měsících, k přehřátí a někdy i k následnému úhynu psa. Určitě teď zaznívají argumenty říkající, že pes je v kufru chráněn, že je tam zvyklý a že je tam v bezpečí. Pravdou ale je, že kufr auta není pro psa tím nejlepším prostorem a že pokud jej tam přece jen dáváme, můžeme být popotahováni za týrání zvířete. Pes ale s námi cestuje. Otevírá se tedy takřka Nerudovská otázka: „Kam s ním?“. Problémem se dokonce zabývá Silniční zákon, který ukládá v §5 řidiči povinnost „zabezpečit přepravované zvíře tak, aby neohrozilo řidiče a přepravované osoby“. Trochu smutné je, že způsob zmíněného zabezpečení není nikde přesně popsán a je tedy na rozhodnutí policisty, zda bude či nebude právě náš přístup považovat za správný. Příjemné je to, že za špatnou přepravu psa nám nemohou být odebrány body, naopak nepříjemná je výše případné pokuty, která může činit až 2 000 Kč.
Kde bychom tedy měli psa v autě převážet? Ideální je přenoska nebo přepravní klec, která by měla být tak velká, aby si v ní pes mohl pohodlně lehnout. Přenosky jsou z různých materiálů od jakési umělohmotné bedýnky až po pevnou drátěnou klec. Jejich umístění v autě v podstatě určuje velikost psa a auta. Malého jezevčíka v malé přenosce můžeme mít na zadním sedadle, velkému plemeni asi bude vyhovovat zadní plošina kombíku. Nemáme-li přenosku, je doporučováno, aby pes byl v autě uvázán. Dokonce existují speciální psí pásy. Leckomu možná přijde celé povídání o umístění psa v autě zbytečné. Jiný názor ale bude mít řidič, kterému v plné rychlosti na dálnici pes nečekaně skočil na klín nebo se zaklínil pod pedál brzdy. Čeká-li nás delší cesta, je třeba dodržovat některé zásady. Mezi ně např. patří: *pravidelné větrání a časté zastávky (po 2 hodinách) a to zvláště pokud cestujeme v horku, *po dobu jízdy pes většinou nepotřebuje krmení, čistá a čerstvá voda je však nutností, *pokud jedeme do teplých krajin a platí to i o Balatonu nebo deltě Dunaje, je třeba počítat s tím, že pes potká parazity, které u nás neznáme (plicní nebo srdeční červi). Je rozumné se tedy poradit s veterinářem, čím psa chránit. Existuje celá řada preventivních přípravků. Prevence je důležitá i při pobytu v Čechách nebo na Slovensku. Blechy, klíšťata nebo muchničky nepotěší ani psa ani jeho majitele. *rozumné je sebou brát psovi krmení. Snazší situaci mají majitelé, jejichž psi jsou zvyklí na granule. *pes by sebou měl mít vlastní deku a eventuálně další věci nutné k běžné údržbě (hřeben, kartáč), *vhodný je rezervní obojek i s vodítkem a zapomenout bychom neměli ani na náhubek. Možná jej nebudeme potřebovat, ale je lepší se pojistit. *za úvahu stojí i psí lékárnička (je stejná, jako ta lidská), *rozumné je brát psí misku na žrádlo a na vodu. Nemusí mít každý kemp nebo hotel radost z toho, že náš pes večeří z jejich talířů. *cestovat by neměli: - na delší vzdálenosti štěňata a staří psi, - psi nemocní, - háravé nebo březí feny, - psi, kteří se neumějí chovat (perou se, štěkají, vyjí atd.). Velmi důležitou oblast tvoří veterinární podmínky. To, že jsme členy Evropské unie, celkem zjednodušilo situaci majitelů psů. Pro většinu států v EU (mimo Velkou Británii, Maltu, Irsko a Švédsko) platí úplně jednoduchá pravidla: *pes musí mít vystavený mezinárodní průkaz pro malá zvířata - tak zvaný pas, *pes musí být identifikačně označen (tetování, čipování), *pes musí mít platné očkování proti vzteklině, *štěňata mladší 3 měsíců, která nejsou očkována, mohou cestovat, pokud mají vystavený pas a od narození pobývala na stejném místě a nepřišla do kontaktu s volně žijícími zvířaty nebo jsou provázena matkou, na které jsou závislá. Podobné požadavky platí u tak zvaných "třetích států", tedy států, které nejsou členem EU, ale mají s EU uzavřenou dohodu. Některé státy mají trochu rozdílné požadavky. Např. Británie a Irsko uznávají jako identifikační označení pouze čip a spolu se Švédskem k tomu ještě vyžadují stanovení hladiny protilátek proti vzteklině. Jedná se o vyšetření krve, které v České republice provádí pouze jediné pracoviště a tím je Státní veterinární ústav Praha. Problém je, že požadavky na uvedené vyšetření nebo spíše na termín jeho provedení se u jednotlivých států rozcházejí. Velká Británie požaduje, aby odběr krve byl dělán nejdříve 1 měsíc a nejpozději 1 rok po vakcinaci a na její území je se psem možné vstoupit ½ roku po té, co byla krev odebrána. Švédsko naopak chce, aby odběr krve byl proveden nejdříve 120 dní a nejpozději 1 rok po vakcinaci a pes na jeho území může vstoupit okamžitě. Vyšetření na stanovení hladiny protilátek proti vzteklině je také požadováno pokud se jedná o dovoz nebo zpětný návrat psa z tak zvaných "ostatních třetích států". To jsou státy, s kterými nemá EU dohodu, a právě při návratu z nich nastávají problémy, protože pes, který nemá provedeno požadované vyšetření, by neměl být na území EU vpuštěn. Výše uvedené požadavky se leckomu zdají být nadnesené. Je třeba si uvědomit, že podmínky pro vstup se zvířetem na svoje území si stanovuje v rámci společných dohod příslušný stát. Není to tedy výmysl českých úředníků a není v jejich moci předpisy změnit či dávat z nich výjimky. Pravdou je, že podmínky se občas mění. Podrobné informace je možné najít na stránkách Státní veterinární správy (www.svscr.cz), a samozřejmě na příslušných úřadech v zemi, kam cestujeme. Potřebné informace by měly podávat i zastupitelské úřady jednotlivých států a také je podávají. Jen je třeba vědět, zda tazatel hovoří s osobou, která ví, oč jde. Celá problematika má i kladnou stránku. V rámci EU je zastáván názor, že za zdraví psa si ručí každý majitel sám a že díky uvedeným požadavkům není třeba žádat potvrzení o nákazové situaci. V praxi to znamená, že má-li Váš pes pas, platné očkování a vyšetření hladiny protilátek na vzteklinu s dodržením všech časových požadavků a je-li čipován, můžete se v sobotu večer rozhodnout, že v neděli ráno s ním pojedete do Norska na ryby a nemusí Vás trápit, zda má příslušná veterinární správa otevřeno. Žádné razítko nepotřebujete.

Fotogalerie

vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 19:24 a zapadá v 10:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...