Časopis Myslivost

03 / 2009

Psi španělských revírů 13 BURGOSKÝ PERDIGERO

Lovecký pes 3/2009, str. 8  Ladislav ŠABATKA
Burgoský perdigero je v registru FCI veden ve skupině V. (původní plemena) pod číslem 90. Není to rasa v Evropě rozšířená, ale pro svou užitečnost má ve španělských revírech stále svoje místo. Burgoský perdigero je ideální pes pro lov drobné zvěře ve Španělsku a jeden z nejlepších k lovu křepelek. Někteří mu vytýkají jeho pomalost. To, co je některými myslivci považováno za nevýhodu, pro jiné je předností. Křepelky je třeba lovit pomalu a klidně. Klid musí mít pes, stejně jako člověk. Před dvěma lety jsme v Myslivosti už stručnou charakteristiku burgoského perdigera měli. Dnes se na něj podívejme očima španělského chovatele.
Manuel Vidueiros je venkovský člověk tělem i duší. Rozený Galícijec. Žije v Cogollosu, malé vesnici v provincii Burgos, která dala jméno jeho zájmu. Je mu 46 let. Jeho vztah k myslivosti se započal už od dětských let formovat v honitbách Carvía v oblasti Pontevedra, díky jeho otci. Když mu bylo osm let, vzal všech svých naspořených 200 peset a koupil si prvního loveckého psa. Dnes všechny jeho chovatelské kroky jsou doprovázeny jeho "pravou rukou" - synem Oscarem, kterého stejná náklonnost k myslivosti a k lovu potkala už v pěti letech. Oskar, mimochodem, také aktivně spolupracuje se Španělským klubem přátel psů burgoského perdigera. Burgoský perdigero Jestliže se Manuela zeptáte na jeho názor na chovatele loveckých psů, řekne vám jednoznačně, že chovatel se "nedělá", chovatel se rodí! Této vrozené zálibě je třeba dát mnoho chuti, odříkání, věnovat jí mnoho hodin v revíru a mnoho péče. I když se to zdá velmi jednoduché, není to procházka růžovým sadem. Ale jak už to chodí i v ostatním životě, psi tě někdy "dodělají", aby ti nakonec dali mnoho radosti. Když se ho zeptáte, proč je chovatelem rasy jakou je zrovna burgoský perdigero, tak vám Manuel, stejně jako Oscar řeknou, že pro ně je tohle plemeno lovecky mnohostranně hodnotné a energické ve všech typech španělských terénů a honiteb. Oba si myslí, že burgoský perdigero byla rasa diskriminovaná a pokažená určitou skupinou lidí, kteří si zakládali po dlouhou dobu na psech, kteří sloužili výhradně k předvádění na výstavách a salonech krásy a při tom zapomínali podporovat a rozvíjet psy s nejlepšími loveckými vlohami a instinkty. Obrana kvalit burgoského perdigera Burgoský perdigero je jedno z původních španělských plemen, které vystavuje pernatou a je zároveň schopno pracovat při lovu kterýchkoliv ostatních druhů zvěře. Je to pes pěkného vzrůstu, silný, ušlechtilý., dalo by se říci klusák na polích Kastílie, s pokleslými až smutnými rysy krásného obličeje na výrazné hlavě. Je schopen se přizpůsobit jakémukoliv typu klimatu a terénu, nevadí mu silný vítr. Díky velkému a silnému hrudníku je fyzicky velmi odolný a dobře se prosazuje v suchých terénech. Ale Oskar, jako obdivovatel vrozených vlastností perdigera jde v hodnocení plemene ještě dále. Zdůrazňuje jeho výkonnost a prostotu, jeho excelentní schopnost zvěř navětřit, jeho obdivuhodný klid, jistotu, sebevědomí a vyrovnanost při hledání a vystavování, jeho schopnost aportovat a tvárnost při výcviku. Na druhé straně je jasné, že situace této rasy ve Španělsku není stále podle jeho představ ať už co do úrovně chovatelů, nebo psů. Očekává a pevně věří, že při větším úsilí to nebude dlouho trvat a španělský perdigero se protlačí mezi ostatní kontinentální plemena, kam bezpochyby patří. Výběr předků Manuel stejně jako Oscar soudí, že při výběru psů i fen (ať už to byli perdigerové, pointeři, ohaři, setři, bretoňáci, nebo kterákoliv jiná plemena), na kterých ve své chovné stanici chovali, nemohli plně spoléhat na jméno jakkoliv renomovaného chovatele, ale na charakteristiku a práci vybraných jedinců ověřenou v poli, kteří měli standardní anatomickou stavbu, byli rozhodní při hledání a měli dobrý aport. To je, podle jejich názoru, nejlepší způsob jak vyhledávat vysoce kvalitní aspiranty chovu se schopností pracovat při jakémkoliv způsobu lovu. Vedle toho ujišťují, že není dobré realizovat křížení přehnaně pokrevní, neboli křížit jedince pocházející ze stejné krevní linie. To, podle jejich názoru, bylo hlavním důvodem, proč se plemeno, jako na příklad perdiguero de Burgos, octlo na pokraji vymizení. Je také samozřejmé, že je nutno se přesvědčit o tom, že předkové netrpěli některou dědičnou nemocí, jakou je na příklad displasie. Chceme-li vychovat dobré jedince, je třeba postupovat pomalu, krok za krokem a vyhnout se maximalizaci. V tom je základ chovu elitních psů. Chov musí být selektivní, výchova štěňat striktní, příprava jedinců konstantní a zavedení do lovu rychlé a zásadové. Je třeba dodržovat hlavní zásadu - neprodávat pro prodej, ani nechovat jenom abychom chovali, ale je třeba zaručit dobrá štěňata, ať už jsou jakéhokoliv plemene. Jen tak bude myslivec stále spokojen. Úmysly, záměry, rady Hlavním smyslem počínání obou nadšenců je dát si maximálně záležet na chovu, na solidnosti a kvalitě plemen, která chovají. Jejich politikou je dávat záruky na všechna svá štěňata. Jdou tak daleko, že jestliže jedinec není tak "graduovaný" jak deklarují, to znamená, nemá dostatečnou kvalifikaci, aby lovil, pak ho klientovi vymění. Při této solidnosti je logické, že vlastníci psů pocházejících z jejich chovu se na ně obracejí s jedinou záležitostí - s vyjádřením spokojenosti se získanými štěňaty. Myslivci mají ze psů potěšení. A už je jich více než 2000, kteří jim důvěřují.

Fotogalerie

vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...