Časopis Myslivost

03 / 2009

Rakouský hladkosrstý brakýř aneb „brandlbraka“ se představuje

Lovecký pes 3/2009, str. 3  Ing. Hana SCHEJBALOVÁ
Perex: Potkali jste někdy brandlbraku? Možná někteří z vás ano, ale řekli jste si někde v koutku, copak je to za zvláštního kopova… Kdepak, ač jsou si exteriérově tato plemena podobná, je to úplně jiné plemeno s odlišnými vlastnostmi a charakterem.
Historie plemene Rakouský hladkosrstý brakýř je považován za autentického potomka keltských honičů. Dříve byl také nazýván "Kärntner Brandl", v jižním Německu "Wildbodenhund", nebo "Vieräugler". K lovu vysoké zvěře byl využíván již od dob císaře Maxmiliána I. (1493-1519). Plemeno se od těch dob téměř nezměnilo. Vlastní čistokrevný chov započal ale až v roce 1883 s prvním vydáním standardu rakouským spolkem pro chov psů. V roce 1884 byla v Rakousku otevřena první plemenná kniha a zapsáno bylo 55 psů 35 loveckých plemen. Prvním psem, zapsaným do plemenné knihy byla brandlbraka. Současný platný standard č. 63 byl zveřejněn 10. 10. 1995. Podle FCI je plemeno zařazeno do skupiny č. 6 - honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.2 střední honiči s pracovní zkouškou (loveckou a barvářskou). V Rakousku zaštiťuje chov brandlbraky spolek Östereichischer Brackenverein. Dále je plemeno chováno v Německu (Deutscher Brackenverein), Slovinsku (Društvo ljubiteljev goničev Slovenije) a od roku 2006 i v České Republice (Klub chovatelů honičů). Exteriér a fyziognomie Rakouský hladkosrstý brakýř je postavou středně velký pes. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 48-56 cm; feny 48-54 cm, psi 50-56 cm. Charakteristické zbarvení je černé s nevelkými znaky pálení, jehož odstín je od světle plavé, medové, až po tmavě hnědou. Dva znaky pálení nad očima ale musí být zřetelné v každém případě. Hlava je široká, týlní hrbol málo výrazný. Nos je černý, oči jasné, tmavě hnědé. Uši jsou středně dlouhé, nepříliš široké, vysoko zavěšené, visí podél lící. Krk je středně dlouhý, značně silný. Tělesná konstrukce je pevná, obdélníkového rámce, pohyb prostorný, pružný a elegantní. Hrudník je široký a hluboký, kohoutek výrazný, záď mírně spáditá. Ocas dlouhý, mírně zatočený, pozvolna zeslabující směrem ke špičce, v klidu spuštěný k zemi. Končetiny korektně postavené, silné a správně zaúhlené. Tlapky velké, kulaté, klenuté se sevřenými prsty a silnými černými drápy. Hovoříme li o srsti, má ji brandlbraka hladkou, přiléhavou a hustou, s hedvábným, až kovovým leskem. Srst je dlouhá okolo dvou centimetrů. Pracovní vlohy Brandlbraka je v zemi původu díky svým výjimečným schopnostem pro práci v obtížném vysokohorském terénu, ale rovněž i v nížinách, využívána jako honič, barvář a také k brakýrování. Na stopě i na viděnou vyniká zvučným hlasem. Je to velmi bystrý pes, hlasitý honič, jako barvář vyniká jemným nosem. Výcvik tohoto plemene není obtížný. Brandlbraky jsou učenliví, inteligentní psi s dobrými vlohami k práci a vynikajícími předpoklady pro lovecký výcvik. Orientace v terénu i jejich schopnost se vracet a hlídat si vůdce je velmi dobrá. Loví v leči spolu s vůdcem, nikoli v celém revíru. Z vlastních zkušeností s tímto plemenem mohu říci, že v našich podmínkách je to ideální plemeno využitelné při naháňkách na černou a vysokou zvěř a při dosledech spárkaté zvěře. Pokud se v honitbách vyskytuje i jiná zvěř spárkatá (mufloní, daňčí, sika) je také hlasitě pronásledována. Srnčí zvěř honí také, ale pouze krátce (není předmětem jejich hlavního zájmu). Několikrát se mi potvrdilo i hlasité pronásledování lišky. Černou zvěř pronásleduje náruživě s rozumnou dávkou ostrosti. Při zvedání černé zvěře nebo stavění na místě hlásí hlubokým hlasem, při pronásledování poněkud vyšším. Nepřeceňuje svoje síly a možnosti a velké, nebezpečné kusy pronásleduje z bezpečné vzdálenosti a poměrně kratší dobu než ostatní černou. Brakýrování je u nás zakázáno, ale moje fena zaječí stopu velmi přesně a náležitě hlasitě vždy vypracuje. Je radost pozorovat jak sleduje každou zaječí kličku a úskok. Jemnost nosu, bystrost psa a obratnost při práci pak samozřejmě využívám při dosledech spárkaté. Pes a rodina Brandlbraka má milou povahu a mezi lidmi se chová nekonfliktně. Zaujme také svým výrazným a chytrým výrazem očí. K cizím lidem se chová nedůvěřivě a má vlastní tempo pro seznamování. Do navazování vztahů se nenechá nutit, vybírá si dle vlastního vkusu. K dětem se chová obezřetně. V bytě, domě i na zahradě je ostražitým hlídačem. Chov v České republice Do České republiky byl první jedinec (fena) dovezen v červenci 2006. Plemeni byl na zasedání Rady plemenných knih ČMKU dne 25.6.2007 přiznán český název Rakouský hladkosrstý brakýř a zkratka do průkaz původu RHB. Následně byla dovezená fena Hanta vom Oberbichl zapsána do české plemenné knihy pod číslem ČLP/RHB/1. Chov plemene zaštítil Klub chovatelů honičů, sekce 4. Koncem dubna 2009 je očekáván první vrh tohoto plemene v České republice. Bližší informace naleznete na www.brandlbraka.cz

Fotogalerie

vychází v 7:41 a zapadá v 15:59 vychází v 13:29 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...