Časopis Myslivost

03 / 2009

Za jagdteriéry do Baskicka

Lovecký pes 3/2009, str. 6  Miroslav TROST
Vše začalo ve středu 18. 6. 2008 telefonátem Josefa Soukupa, předsedy klubu chovatelů jagdteriérů v Čechách. Ten jako obvykle zněl: „Co děláš o tomhle víkendu 21. a 22. června?“ Dostal obvyklou odpověď: „Nevím, ale ty mi to řekneš.“ „Potřebuju, abys jel, či spíše letěl posoudit první klubovou výstavu jagdteriérů do Španělska.“ Moje odpověď byla dosti fádní s odkazem na to, že ve Španělsku, Německu, nebo ve Francii je dost rozhodčích, kteří si tuto čest nenechají ujít a rádi výstavu posoudí. Bylo mi odpovězeno, že tam došlo k odtržení chovatelů jagdteriérů od klubu teriérů a tím k určitému bojkotu jejich vrcholných kynologických akcí. Na poslední chvíli, týden před výstavou, nedovolili jejich španělským rozhodčím výstavu posuzovat. A taky se samozřejmě nepodařilo na poslední chvíli do země z okolí rozhodčí zajistit. „Dobře, nemáš-li jiného, poletím, nenecháme je přeci ve štychu!“ Nebudu vám líčit, cestu do Baskicka, jen podotknu, že jsme cestou do Prahy vyzvedli ve Voticích Láďu Šabatku, aby tlumočil. A aby toho nebylo málo, téměř jsme zmeškali letadlo. Kontrola na letišti totiž nechtěla pochopit, že ta věc, co mi kouká z batohu, není zbraň, ale měrka na měření psů. Verdikt zněl: „Je to ostré, do letadla to nesmí!“ A tak po peripetiích zůstala měrka v Praze. My jsme naštěstí doslova v poslední vteřině nakonec do Madridu odletěli. Tam jsme čekali 4 hodiny na letadlo do Bilbaa v Baskicku. Čas jsme využili ke koordinaci postupu při posuzování exteriéru a překladu našich termínů do španělštiny. Po příletu do Bilbaa nastal malý organizační šum než nás pořadatelé našli a na krátkém přátelském posezení se zástupci vedení jsme se dověděli i program následujícího dne.
Začal přednáškou o standardu jagdteriéra, kterou měl mezinárodní rozhodčí a člen jejich federace pan Carlos Guinea za přítomnosti dvou španělských mezinárodních rozhodčích, kteří měli odpoledne dělat vedoucí kruhu, když nebyli k posuzování federací schváleni. Přednáška měla trvat jednu hodinu, ale když trvala i tu druhou bylo mi jasné, že na nás moc času nezbude. Zkrátka určitá nervozita byla ze všech těch okolností, provázejících přípravu výstavy, patrná. A tak jsme museli notně improvizovat, připravenou přednášku upravit s tím, že časovou tíseň doženeme odpovídáním dotazů na výstavě. S tím ale prezident klubu pan Alberto Silvosa nesouhlasil i za cenu, že se celý program posune. Nechal jsem si přeložit v krátkosti co bylo prosloveno a navázal jsem na to, jaké zásadní vady se u tohoto plemene vyskytují u nás a které by měly být z hlediska chovu sledovány a případně jejich nositelé nebyli využíváni k chovu (ve Španělsku je chov volný). Výklad se setkal s podstatným zájmem a dá se říci, že i s Alberta spadla nervozita z toho, jak se s celou situací vyrovnáváme. Je faktem, že i předřečník uznal, že o tom u nás taky něco víme a přišel se omluvit za časovou prodlevu. Přednášky i výstava se konala v rámci oslav města Medina de Pomar. Průvody střídala oslavná střelba. Náměstí, kde se vlastní výstava konala, bylo z části vyklizeno a kruh upraven dle našich požadavků, takže se mohlo začít. Byly zastoupeny všechny třídy. Nebudu vám říkat jejich počty, ale soustředím se na úroveň předvedeného materiálu. Psi byli, jak jsem se po výstavě dověděl, provenience slovinské, německé, francouzské a české. V kategorii psů se vyskytly dosti zásadní vady, a to hlavně v linii hřbetu, nasazení prutu, postavení a zaúhlení běhů, ale i v mechanice pohybu. U části jedinců pak byl zřetelný výrazný stop a otevřená srst. U chrupu nebyly výraznější problémy co do počtu zubů, ale někdy byl opotřebován už v mladším věku. Psi jsou to pracovití, ale exteriérově v porovnání s našimi o dvě třídy horší. U každého psíka byly řečeny vady a předpoklad pro další chov. Některým chovatelům bylo doporučeno, aby své psy k chovu nevyužívali. Tak bylo postupováno i u fen. Bylo s podivem, že tato doporučení přijímali s porozuměním a bez zjevných protestů. Budou-li se tím řídit, bude záležet na nich a vedení klubu. U fen byla kvalita očividně lepší. Dá se říci, že převážná část pocházela z našich a německých chovů. Dají se vytknout menší hlavy a užší čelisti s nevýraznou bradou, ale to se začíná objevovat i u nás. Kvalitnější byla úroveň srsti převážně černého zbarvení s dobrým pálením i velice dobré linie hřbetu a korektní pohyb. Dá se říci, že takových 10 - 12 fen by obstálo i na našich výstavách. Je to opravdu dobrý základ pro další chov. Na dotaz pana Alberta Silvosy (vznesený na společné večeři) co bych jim poradil dál, jsem jim doporučil, aby získali lepší materiál ve psech a důsledně se drželi zásady: do chovu to nejlepší. Bylo ovšem podotknuto, že snaha získat dobrý materiál v Čechách a na Moravě nese velké náklady, neboť někteří chovatelé požadují za štěně v přepočtu 15 až 17 tisíc korun. Tiše jsem se zastyděl za ty kolegy, ale to bylo tak vše, co jsem mohl v té chvíli udělat s výjimkou toho, že jsem jim přislíbil psíka zadarmo. Co lze na této výstavě vyzdvihnout? Překvapilo a uchvátilo mě místo konání - náměstí města Medina de Pomar při jejich oficiálních slavnostech. Nedovedu si představit, že by například Český Krumlov při Krumlovských slavnostech souhlasil s takovou alternativou! Neobyčejný byl zájem obyvatel o tuto akci. Příkladný a obětavý byl zájem a přístup organizátorů, kteří se do této akce vrhli navzdory malým zkušenostem a nepřízni svých vrcholných kynologických orgánů, či snad právě proto. V té souvislosti byla vysoce ceněna naše operativnost celou akci zachránit v hodině dvanácté doslova před krachem. To by byl pro začínající klub pěkný záraz. Co lze vytknout? Bylo sice známo, kolik bude asi zúčastněných psů, ale to se stále měnilo s příchodem dalších, kteří ještě stihli právě posuzovanou třídu absolvovat. Celkově se výstavy zúčastnilo 32 psů. Nebyly psány písemné posudky jak pro majitele, tak i pro další přehled, jak pracovat v chovu s tím kterým jedincem. Ocenil jsem, že oba španělští mezinárodní rozhodčí nakonec uznali, že práce byla odvedena zodpovědně na vysoké úrovni a že tudíž asi nebude u nás lehké prosadit do chovu nekvalitní materiál. Jak se mi jevilo, neudělali jsme naší kynologii ani oběma klubům ve Španělsku ostudu. A pro ty, které to zajímá a aby nevznikly fámy, jsme to dělali zadarmo. Byla to pěkná akce a lze jen popřát španělským přátelům hodně kynologických úspěch, a aby vytrvali. Jak jim v tom můžeme pomoci my? Jednoduše, chtít jim pomoci a ne na nich vydělat.

Fotogalerie

vychází v 7:48 a zapadá v 15:58 vychází v 15:42 a zapadá v 6:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...