Časopis Myslivost

04 / 2009

Elektrický výcvikový obojek: Fenomén dnešní doby

Lovecký pes 4/2009, srt. 4  L. KUNT, F. ŠVEC
V tomto příspěvku bychom chtěli reagovat na současný fenomén ve výcviku loveckých psů: výcvik za pomoci elektrického obojku. Reklamní kampaň doprovázející tento výrobek je pouze a jen masáží spotřebitele s cílem co nejvyššího prodeje. Slogany typu: „Potřebujete mít vašeho psa pod kontrolou? Chcete jej vycvičit a vychovávat snadno?“ a mnoho dalších sice znějí na první pohled úžasně, až zázračně, ale v žádném případě se neopírají o přirozenou etologii psa. My osobně při výcviku psů obojek nepoužíváme buď vůbec, nebo skutečně jen v krajních případech a po důkladném uvážení, protože výcvik psa je záležitostí dlouhodobou a vyžadující trpělivost, důslednost a hlavně neustálé opakování a vštipování návyků. Bohužel v dnešní době si každý myslí, že si zakoupí obojek a pes bude pracovat během několika chvil tak, jak on si představuje. Proces výcviku a výuky psa je velice složitý mechanismus, kdy musí dojít k pochopení požadovaného úkonu a následně jeho důslednému vštípení, což z převážné části závisí na povaze psa. Už z tohoto by mělo být jasné, že pouze použitím elektrického obojku nedosáhneme ničeho, naopak můžeme jeho neuváženým použitím napáchat nenávratné škody a psa si takzvaně „zradit“. Využití takového obojku je sice v některých případech opodstatněné, ale jen v rukou zkušeného cvičitele.
Je nutné začít pracovat se psem už od štěněte, postupně ho vychovávat a upevňovat nově nabyté návyky. Mnoho lidí se ke svému psímu svěřenci chová lépe než ke svým vlastním dětem. Zlobí-li potomek, dostane na zadek a pokud zlobí pes tak mu majitel jen vynadá, nebo s ním přestane mluvit. Pes ovšem není člověk a takzvaný trest v podobě nekomunikace mu neřekne vůbec nic a příště udělá stejnou chybu znovu. V dospělosti už pouhé plácnutí nestačí, dospělý pes už také páchá mnohem vážnější škody, než štěňátko a je třeba použít důraznějšího nátlaku. Mnoho lidí tak sahá k elektrickému obojku, aniž by psovi předtím v podstatě "vysvětlili", co po něm chtějí, případně nechtějí. Počátkem měsíce dubna pořádal Český pointer-setter klub kynologický kurz, kterého jsme se účastnili jako lektoři, na kterém bylo mnoho začínajících pejskařů. Při diskuzích jsme s údivem naslouchali metodám výcviku těchto začátečníků, kteří vyprávěli, jak své svěřence cvičí za pomoci elektrického obojku. Za všechny mluví příklad "drezéra", který trénuje ohaře v hledání v poli. Pokud pes při hledání dává hlavu moc dolů, pověsí mu tento člověk obojek na krk zdrojem dolů a sníží-li pes hlavu, dostane ránu zespoda. Naopak, když drží pes hlavu moc vysoko, dostane obojek zdrojem nahoru a i ránu shora. Teď si představte, že jste ten pes. Vaší přirozeností je hledat zvěř, nejste ovšem ještě příliš zkušený a pořádně nevíte, jak se v terénu pohybovat a ještě nevíte, jak držet hlavu, aby vám uniklo co nejméně pachu. Pustí vás s obojkem na krku, snažíte se hledat, ale neustále dostáváte rány. Proč? Co dělám špatně? Je to proto, že běhám? Takhle nějak podobně "uvažuje" (dá-li se to tak říct) pes. Není pro něj podstatné, zda dostane ránu shora, zespoda nebo z boku; pro něj je podstatná rána samotná. Jako kdybyste rozlišovali, zda ho švihnete proutkem přes kýtu, nebo přes záda. Pokud tedy psovi takovýmto použitím obojku vlastně sdělíte, že běhání je špatné, čeho tím dosáhnete? Pes nehledá, ale běhá jen tam, kam ho vůdce pošle, většinou jen na krátkou vzdálenost, bojí se vzdálit, často se zastavuje a čeká na pokyny vůdce z obavy z další rány. Jeho přirozená touha - jeho vlohová vlastnost - je tím tedy zcela potlačena. Z pohledu chovatelského má toto zcela zásadní dopad; pes, který by za normálních okolností prokázal své vrozené vlohy a mohl být uchovněn, je tak z chovu vyřazen právě "díky" osudovým chybám ve výcviku. Populace daného plemene tak může přijít o jinak kvalitní genetický materiál pro tvorbu dalších generací. Proto platí - pokud použít elektrický obojek, tak opravdu jen v krajních případech, z rukou zkušeného vůdce, který zná dobře psa a ví, co si může dovolit a hlavně kdy ho má použít. V žádném případě nelze psa poprvé vzít do zvěře, okamžitě mu dát na krk obojek a čekat, že když vyběhne zajíc, tak jedním elektrickým impulsem vyřeším klid před zvěří. V takovém případě se opět v mozku psa spojí asociace: zajíc = trest. Co z toho plyne, si každý vyvoďte sám. Opodstatnění bychom viděli jen u psů, kteří potřebují utvrdit v poslušnosti, např. při utíkání, ale opět pouze jen v případě, že pes již bezpečně ví, co má dělat a hlavně za co bude trestán a jeho povaha se slučuje s použitím takového nátlakového prostředku. Mnohokrát stačí pouze jedno použití ve správný okamžik, aby bylo dosaženo kýženého výsledku. Přejeme všem kynologům mnoho úspěchů ve výcviku svých psích kamarádů, a zároveň mnoho trpělivosti, dobré vůle a hlavně zdravého rozumu. Vždyť pes je "jen" zvíře a při práci s ním musíme respektovat jeho přirozenost.

Fotogalerie

vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...