Časopis Myslivost

04 / 2009

Psi španělských revírů 14 SMEČKY I. Od historie k současnosti

Lovecký pes 4/2009, str. 8  Ladislav ŠABATKA
Počátky lovu jsou téměř tak staré jako sama existence člověka. Má se za to, že první lidské populace používaly systém lovu zvěře, ryb a sběru plodů, který byl tak vydatný, že umožňoval osídlování planety člověkem. Odhaduje se, že více než 80% skupin lidské populace v současnosti jsou dědici tohoto způsobu obživy, založeného na rozvoji počátečních technologií a na primitivních technikách sběru a lovu. Člověk začal lovit, aby se uživil, a tak je tomu v mnohých částech světa doposud.
Montería je španělský výraz pro praktický lov velké zvěře, při kterém se používaly smečky udatných psů, kteří měli za úkol se zvířetem bojovat tělo na tělo a na lovci pak bylo, aby mu dal tesákem záraz. Smečky psů se u nás užívaly při lovech zvaných parforsní a štvanice. Tento způsob lovu se udržel dodnes a je víceméně záležitostí sportovní, je praktikován od dávnověku. Byl to tradiční způsob užívaný panovníky ve středověku. Pro tento účel byli v různých zemích Evropy šlechtěni psi, kteří umí držet chvatem, nazývaní ve Španělsku molosové. Je to skupina psů charakteristická silným osvalením, silnými čelistmi, velkou hlavou a krátkým nosem. Takovým typickým psem je španělský alano (viz Lovecký pes 3/2008 - pozn. překl.). Vlastní lov - montería, například na černou, probíhá následovně: Za rozbřesku je třeba se zkušeným stopařem projít revír a vyhledat tlupu. Loví se na koních za zvuku loveckých trumpet a pokřiku, se smečkou psů. Ta, podle zákona provincie Castilla y León čítá oficiálně od dvaceti do třiceti psů. Stačí, aby ve smečce bylo ne více, než pět alanů. Po obeznámení zvěře se vypustí všichni psi, kteří neprodleně černou staví, aby ji následovně alani chvatem zadrželi. Jeden z lovců pak vše dokončí tak, že dává záraz zezadu pod lopatku, kde je rána smrtelná. V praxi to však nebývá tak jednoduché. Když se alano dostane mezi černou, nastává nejnebezpečnější moment. Nestane se pokaždé, aby se chvat podařil napoprvé. Zvíře se obyčejně psům postaví výhrůžně ryjem a promění se v jedno velké nebezpečí, v zuřivce, který je navíc vybaven hroznými zbraněmi a silnou škárou. Často se stává, že méně zkušeného psa, přiběhne-li jako první, srazí na zem. Největší ztráty bývají mezi alany mladými, kteří se vrhají na kus se slepou odvahou. Starší pes je obezřetnější, ale nepovolí. Jde do dalších pokusů znova a nic ho neodradí. Vývoj, nebo estetika? Pes do smečky patří k typům loveckého psa psychologicky velmi původním. Zatím co ohaři mají motorické vrozené předlohy velmi upevněné, smečkoví psi rozvíjejí chování, které takové vzory v konkrétních rasách nemají. Avšak prostředí, ve kterém žili a žijí, je rozvijí v umění lovu ve smečce. To dovoluje, aby tam byli zařazeni psi všech typů, včetně psů domácích a druhově neurčitých, kterým člověk říká "chuchos" - hafani. Podíváme-li se pozorně do španělských smeček, poznáme tam podenky, kteří vystavují, mastiny, mající různé lehké přezdívky - jeden křížený s pasteveckým psem, druhý s ohařem, poznáme tam křížence boxera s náznakem ploského nosu, různé psy chvatové, křížené s argentinskou dogou, alany výrazu kanárského a další. Identifikace rasová se stává obvykle normou. Smečkoví psi jsou bezpochyby prvním případem, nebo příkladem užitečnosti. Už v neolitu - mladší době kamenné (3. - 5. tisíciletí př.n.l. - pozn. překl.) byli prvními, kteří pomáhali člověku lovit. Nebyli však ještě lovecky vyhraněnými. Teprve později přijdou barváři, sabuesové pro stopu a další. Zatím co se tyto smečky psů přesně nedefinovaných udržují, a je jich, dá se říci, stále většina, zájmem chovatelů je odlišovat své psy podle typu. Nesmíme se však nechat vtáhnout do pocitů estetických, jakkoliv bychom jimi byli obklopeni. Člověka svádí, jakmile uvidí skupinu bílých podenků stejné velikosti a srsti ozdobenou stejně barevným obojkem, že je potřeba učinit něco pěkného a záslužného. To je případ diferenciace od ostatních smeček. Je-li to špatné či dobré, rozumné či nerozumné nevíme, ale lovecký pes ve Španělsku jde dál mimo jasnou diferenciaci typologickou, uvnitř parametrů, kterým zoologie rozumí a nazývá je rasou. Země, která je kulturně vyspělá nemůže pohrdat takovým etnickým bohatstvím, které si velmi hlasitě žádá pozornost a studium.

Fotogalerie

vychází v 7:46 a zapadá v 15:58 vychází v 14:45 a zapadá v 4:18 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...