Výstavní okénko
2
Vladimíra TICHÁ
Podzim má většina majitelů loveckých psů, a to zvláště těch, kteří jsou opravdu používáni při výkonu práva myslivosti, spojen víc s výkonem než s hodnocením exteriéru. Přesto je účast loveckých plemen na podzimních výstavách velmi slušná. Důvodů může být celá řada - od snahy před „jarním reprodukčním obdobím“ splnit podmínky pro zařazení do chovu až po přání dodělat šampionáty, ke kterým byly základy položeny v roce minulém.
Letos samozřejmě přitahovala mimořádný zájem vystavovatelů, chovatelů, držitelů a příznivců jednotlivých plemen Světová výstava psů, kterou pořádali naši slovenští kolegové na začátku října v Bratislavě. Samotná „světovka“ a zároveň s ní pořádané různé výstavy chovatelských klubů, přilákaly do Bratislavy okolo 30 000 psů. Potěšitelné je, že se naše odchovy a naši vystavovatelé v celosvětové konkurenci neztratili a že se leckdo chlubí tím, že má v průkazu původu svého psa uveden titul Světový vítěz.
Bratislavská výstava byla velká, neovlivnila ale příliš zájem vystavovatelů o výstavy pořádané v České republice, a to zvláště o ty, které je možné nazvat výstavami tradičními. Do této kategorie určitě patří Mezinárodní výstavy psů všech plemen v Českých Budějovicích.
Ta poslední se konala ve dnech 24. - 25. října a nesla pořadové číslo 30. Přesto, že se v Budějovicích konají každoročně mezinárodní výstavy dvě, je „třicítka“ číslo velké a stejně velký je počet na nich posouzených psů. Vzhledem k tomu, že v katalogu bývá uvedeno asi 3000 jmen zástupců různých plemen, lze odhadovat, že na českobudějovických výstavách bylo posouzeno asi 90 000 psů a fen.
Budějovické „mezinárodky“ patří k výstavám s velkým zastoupením psů plemen loveckých a jsou tradičně přehlídkou toho nejlepšího, co se v jižních Čechách a nejen tam, odchovalo. Zde získaná ocenění nebo tituly také mají velkou váhu. Důvodem je velká konkurence, která spočívá nejen v kvalitě, ale i v počtu v rámci jednotlivých plemen vystavených psů. Není moc mezinárodních výstav, na které se přihlásí například 70 standardních drsnosrstých jezevčíků. FCI sk. IV, která je zatím jezevčíkům určená a všichni si určitě přejí, aby snahy převést jezevčíky mezi honiče nebyly úspěšné, měla vůbec vynikající úroveň. Titul BIG, tedy nejlepší ze skupiny, si odnesl trpasličí drsnosrstý jezevčík LONELY LITTLE LORD ALOKAGATHIA FAI, vůdce Tomáš Říha. Nebyl to poslední úspěch psa, který zaujal výborně vyjádřeným pohlavním výrazem, krásně formovanou hlavou, rovnou a pevnou linií hřbetu a bezchybným pohybem. Sebevědomý a přitom radostný jezevčík získal ještě titul BOD (vítěz dne) a přesto, že v soutěži o vítěze výstavy podlehl tibetskému teriérovi a titul BIS nezískal, byl pro celou řadu lidí nejkrásnějším psem, kterého na výstavě viděli.
Závěrečné soutěže, a to zvláště ta část, v které se vybírají vítězové skupin FCI, vítěz dne a samozřejmě i vítěz výstavy, přitahují velký zájem jak vystavovatelů, tak diváků. Je to pochopitelné. Těm prvním jde o úspěch a o prezentaci psa i plemene. Ti druzí mají možnost na jednom místě a během krátké doby vidět ty nejlepší jedince a udělat si tak představu o tom, jak kvalitní příslušník daného plemene má vypadat. V závěrečných soutěžích výstav občas zvláště velká lovecká plemena proti ostatním trochu pokulhávají. Důvodem není horší kvalita, ale úroveň předvedení. Pokud někdo má špičkového psa, měl by přemýšlet i nad tím, zda dokáže jeho klady uplatnit nebo zda mu svým přístupem naopak škodí. Někomu se takové věci mohou zdát naprosto zbytečné. Pokud se ale na ně podíváme z hlediska propagace loveckých plemen a tím i myslivosti zjistíme, že situace je trochu jiná.