Do kempu „Kobylka“ nedaleko Liblína v severní části Rokycanska se na začátku září sjíždí nejen „staří“ známí, ale i řada nových zajímavých lidí z různých částí republiky se svými psími miláčky. V letošním roce se tábora zúčastnilo aktivně šestnáct psů nejrůznějších plemen (německý krátkosrstý ohař, maďarský krátkosrstý ohař, bretaňský ohař, irský setr a řada dalších). Se čtyřnohými kamarády přijeli i začínající kynologové z Teplic, Prahy, Plzně, Dobříše, Příkosic, Rokycan či dalších více či méně vzdálených míst. Po nezbytném zahájení a seznámení s programem tábora se již osvědčená dvojice výcvikářů – Šlouf a Dufek – pustila do práce. Během týdne, kterému předcházelo několik samostatných výcvikových dnů, se „pilují“ disciplíny podzimních zkoušek. Někde to jde bez problémů, jinde se musí pomoci. Nicméně chuť do práce má každý a tak většina pejsků zvládá disciplíny velice dobře.
Výcvikový tábor pro ohaře má za cíl nejen úspěšné absolvování zkoušek lovecké upotřebitelnosti, ale i předávání zkušeností a získávání dalších zájemců o výcvik loveckých psů. Loňský ročník byl však ojedinělý ještě v několika dalších směrech. Kromě toho, že účastníci výcvikového tábora obdrželi krásné upomínkové předměty, měli zajímavý i doprovodný program. Mezi kynology přijel na přednášku Ing. Jiří Trávníček – ředitel plzeňské zoologické zahrady a seznámil přítomné s podniklými cestami za zvířaty, uskutečnila se i přednáška o dalším využití psů. Magnetem však byl seskok parašutistů přímo do areálu kempu. Součástí tábora zaměřeného na výcvik psů bylo i sobotní slavnostní posezení. Sympatické však je i to, že si mnozí díky tomuto táboru začali dělat kurz o první lovecký lístek. Je to jistě v určitém pohledu posun správným směrem. Bude však záležet na honitbách zda absolventi tábora najdou praktické uplatnění v honitbách v rámci praktické myslivosti. Ne každé myslivecké sdružení či honební společenstvo přijímá v dnešní době nové členy, což je jistě veliká škoda. Vždyť myslivost je kromě jiného i zajímavým koníčkem, kterého by měl mít právo a možnost vykonávat každý, kdo o to projeví zájem. Skutečnost je však jiná. Členské základny mysliveckých společností stárnou a příliv nových členů chybí. S ním i nové trendy v řízení mysliveckých organizací. Tím zpravidla zaniká nejen možnost zapojovat se do různých vyhlašovaných dotačních titulů, ale i prezentovat myslivost moderními technologiemi. S tím souvisí i celkový pohled veřejnosti na myslivce, což je jistě velká škoda.
Příliv mladých lidí plných elánu,do mysliveckých sdružení by byl jistě přínosem nejen při praktické činnosti v přírodě, vyžadující dobrou fyzickou kondici, ale i v celkové změně pohledu na myslivost. Tím tedy výcvikový tábor pořádaný na Liblíně Janem Šloufem a Radkem Dufkem získal nový rozměr, neboť přece jen více štěstí při přijímání nových členů mají ti, kdož vlastní lovecky upotřebitelného pejska. Není jistě nutné zabývat se otázkou stavů drobné zvěře v honitbách, neboť jistě sami dobře víte, jak to vypadá, ale je vhodné si připomenout potřebnost ohařů na společných honech na drobnou zvěř. Zde se tedy nabízí další souvislost třeba s tím, že vlastníci, milovníci či obdivovatelé ohařů se budou snažit, aby se pokles počtů stavů drobné zvěře zastavil, neboť bez kvalitně zazvěřené honitby se jen stěží dá dobře ohař vycvičit.
Jako každoročně zájemci využili nejen pohostinnosti zdejšího kempu, ale především vhodných honiteb Mysliveckého sdružení Lhotka a soukromé honitby pana Jiřího Blažka, aby zde připravili své psí kamarády na podzimní zkoušky. Jejich úspěšné absolvování kvalifikuje ohaře jako lovecky upotřebitelného pro dohledání a přinášení drobné zvěře. Skládají se z několika disciplín, které zahrnují nejen vrozené vlastnosti, ale i dovednosti získané dalším výcvikem. Celotýdenní intenzivní přípravný výcvik byl zaměřen především na obtížnější disciplíny – dohledávky střelené a pohozené zvěře, její přinášení, ale i hledání či poslušnost. I z tohoto důvodu je dobré ještě poděkovat Mysliveckému sdružení Ejpovice, kde se podzimní zkoušky konaly, za možnost nácviků pro účastníky výcvikového tábora.
Je potěšitelné, že se ještě v dnešní době najdou lidé, kteří nezištně předávají své letité zkušenosti mladším. To se skutečně neděje každý den. I pátý ročník výcvikového tábora pro ohaře pořádaného na Rokycansku pod vedením Jana Šloufa a Radka Dufka se povedl a my věříme, že nebyl posledním.