Časopis Myslivost

2/2011

FUCOSIDOSA

14  Vladimíra TICHÁ
Při výkonu práva myslivosti se u nás využívá široká paleta plemen. Patří mezi ně i většině myslivců dobře známý anglický špringer španěl. Na našem území se chová sto let. V Knize rodokmenů z roku 1925 byla např. uvedena fenka Berra Zeby, vržená 25. 4. 1908. Vlastnil ji revírník František Hostička z Krakovce, což je pro zajímavost vesnice nebo spíše hrad, který byl důležitou součástí filmu Ať žijí duchové.
V podmínkách pro zařazení do chovu je u anglických špringer španělů zakotven požadavek, který říká že: „Všichni nově uchovňovaní psi musí být testováni na fucosidosu, psi s výsledkem nositel, smí krýt pouze čisté feny, psi nemocní budou vyřazeni z chovu. Od 1.7.2009 musí při krytí alespoň jeden z chovného páru být testován na fucosidosu s výsledkem negativní (nebo musí doložit, že je potomkem testovaných a negativních rodičů).Důvod je jednoduchý. Stejně jako v jiných státech včetně země původu se u anglických špringer španělů u nás objevilo nepříjemné dědičně podmíněné onemocnění, které má za následek úhyn psa a kterému je třeba předcházet. Co to ale vlastně fucosidosa je, umíme ji prokázat a umíme postižené jedince vyléčit?
Fucosidosa patří do kategorie metabolických onemocnění. Postihuje buňky, které jsou základní jednotkou organismu a jeho tkání. Skladba buňky je velmi složitá, stejně jako funkce, které vykonává. Mimo jiné v ní probíhá velké množství chemických reakcí, jejichž výsledkem je přeměna, tedy metabolizmus, různých látek. Součástí buňky zvířecí i lidské jsou tak zvané lysozomy. Jedná se o buněčné struktury obsahující enzymy schopné štěpit organické látky. Srozumitelně řečeno je lysozom místo, v kterém dochází k rozkladu (degradaci) například cukrů, tuků a bílkovin na látky jednodušší, které mohou být dále zpracovány. Lysozom by se dal obrazně přirovnat k mlýnu, který ze zrna udělá mouku, z které se dá leccos dobrého uvařit. Mlýn přeměňuje dodanou surovinu mechanicky, lysozom biochemicky.
Mezi nejčastější poruchy lysozomálního metabolismu patří tak zvaná „střádavá onemocnění“. Jedná se o skupinu onemocnění postihujících lidi i zvířata, při které dochází k nedostatečné funkci nebo nedostaku určitého enzymu. Štěpení některého typu látek nebo odstraňování nežádoucích produktů metabolismu není dostačující a dochází k jejich ukládání – střádání v buňce. Výsledkem je narušení funkce nejen lysozymů, ale celé buňky. Postupně se v buňkách nastřádá tak velké množství nežádoucích látek, že dojde k jejich poškození a následnému trvalému narušení celých orgánů a jejich funkcí. Střádavých onemocnění je celá řada. Patří mezi ně např. neuronální ceroidní lipofuscinóza anglických setrů, Krabbeho choroba, která se vyskytuje u cairn teriérů a west highland white teriérů nebo gangliosidóza, která může postihnout portugalské vodní psy nebo sibiřské husky. Střádavé choroby lze označit za plíživé, protože nějakou dobu trvá, než se nahromadí tolik nežádoucího materiálu, aby vznikly zdravotní problémy. U většiny chorob totoho typu neexistuje léčba. Velmi smutné je, že střádavá onemocnění postihují i lidskou populaci, a to nejčastěji děti.
Střádavé onemocnění anglických špringer španělů se nazývá fucosidosa a je způsobeno nedostatkem enzymu se složitým názvem alfa-L-fukosidasa. Ta se podílí na metabolismu oligosacharidů, glykoproteinů a glykolipidů. Při nedostatku nebo nedostatečné funkci enzymu dochází k ukládání tak zvaných glykokonjugátů v buňkách důležitých tělních orgánů, například v centrálním nervovém systému, srdci, játrech, pankreasu, plících a ledvinách. Onemocnění se projevuje u jedinců zhruba od jednoho až dvou let věku. V literatuře bývá uváděno rozmezí osmnáct měsíců až čtyři roky. Nejčastějším příznakem onemocnění jsou nervové poruchy různého typu. Ukazují se změny chování od netypického temperamentu přes neschopnost učení až po agresivitu. Objevit se může slepota a hluchota a dochází i k narušení koordinace pohybu (ataxii). Psovi dělají problémy rychlé změny směru, využívá spíše krok než klus nebo cval a obtížně se vyrovnává s náročnějším povrchem (kluzká podlaha, sníh) atd. V dalších fázích onemocnění pes ochrne. Dochází také k problémům v příjmu potravy a vyměšování a někdy bývá postiženo i dýchací ústrojí. Od projevení prvních příznaků mívá onemocnění progresivní chrakater. Problémy se stupňují a pes během několika měsíců hyne.
Příznaky typické pro fucosidosu se vyskytují i u celé řady dalších onemocnění a stanovení diagnozy nebývá nijak lehké. Fucosidosa bývá někdy zaměňovaná s otravou, nervovou psinkou nebo epilepsií. Běžná laboratorní vyšetření v tomto případě moc nepomohou. Pravděpodobně ukáží postižení některých životně důležitých orgánů, které ale je důsledkem, nikoliv příčinou onemocnění. Určitou možností je speciální vyšetření na množství nebo spíše aktivitu alfa-L-fukosidasy. Vyšetření se běžně u psů neprovádí a problematické je i u lidí. Fucosidosa se ale dá prokázat genetickým vyšetřením. Dělá se ze vzorku krve nebo ze stěru sliznice ústní dutiny. Většina laboratoří preferuje vyšetření z krve, protože vzorek zajišťuje dostatečné množství zpracovatelného materiálu, což se u stěrů ze sliznice vždy nemusí povést. Majitelé psů asi naopak preferují stěr sliznice. Krev musí odebírat veterinář, stěr sliznice může udělat kdokoliv. Z hlediska prokazatelnosti vyšetření je vhodnější, když odběr vzorku provádí veterinární lékař nebo v případě stěru sliznice osoba pověřená klubem. Je totiž třeba, aby někdo nezávislý potvrdil, od kterého psa byl odběr udělán. Vyšetření na fucosidosu dělá celá řada laboratoří, dostupné je i v České republice.
Fucosidosa patří mezi onemocnění s autosomální recesivní dědičností. O tomto typu dědičnost se hovořilo i v předchozích článcích zaměřených na dědičně podmíněná onemocnění psů. Následují vysvětlení je tedy jen opakováním toho, co již bylo řečeno. V případě onemocnění s autosomální recesivní dědičností se v chovu mohou vyskytovat tři skupiny psů. První je zdravá klinicky i geneticky. To znamená že psi a fenky nevykazují známky onemocnění a nemohou vlohu pro ně předat potomkům. Druhá skupina psů je zdravá klinicky, tedy nevykazuje a nebude vykazovat příznaky onemocnění, nese ale vlohu pro ně a může ji předávat potomkům. Třetí skupina je z hlediska klinického i genetického skupinou psů nemocných. Psi a fenky vykazují nebo v budoucnu budou vykazovat známky onemocnění a pokud by byli využiti v chovu, budou vlohu pro ně vždy předávat potomkům. V případě první skupiny se uvádí u testovaných psů hodnocení CLEAR, u druhé CARRIER a u třetí AFFECTED
Podmínky pro zařazení do chovu u plemene anglický špringer španěl požadují, aby alespoň jeden z chovného páru byl testován na fucosidosu s výsledkem negativní nebo musí doložit, že je potomkem testovaných a negativních rodičů. Vzhledem k tomu, že geneticky zdraví jedinci mohou dát zase jen geneticky zdravé potomstvo, není nutné všechny psy a feny před zařazením do chovu testovat a lze jejich dědičné založení odvodit od negativního výsledku rodičů. Požadavky chovných podmínek jsou celkem rozumné. Nevylučují sice z chovu postižené jedince, ale zabezpečují, aby se jejich potomci dostali do kategorie tak zvaných přenašečů. Vzhledem k tomu, že i přenašeči mohou být v budoucnu pářeni pouze s jedincem geneticky zdravým, je šance, že se postupně výskyt onemocnění sníží na minimum a časem se úplně eliminuje. Určitě by si leckdo přál, aby se v chovu neuplatňovali ani přenašeči. Ono ale není úplně jednoduché tak přísné nařízení přijmout. Ve hře je otázka výskytu onemocnění,dostupnosti vyšetření a také toho, aby chovná základna plemene zůstala dostatečně početná. Nejpřísnější řešení nemusí být vždy řešením nejlepším. Leckdo si může myslet, že vzhledem k průběhu onemocnění je zbytečné, aby se jakákoliv vyšetření požadovala. Ti, kdo nechtějí dělat vyšetření říkají, že vzhledem k tomu, že se onemocnění vyskytuje u mladých jedinců, je minimální pravděpodobnost, že se nemocný pes nebo fenka dožijí toho, aby se mohli uplatnit v chovu. Pokud se na to ale podíváme z praktického hlediska zjistíme, že kvalitní pes se může do chovu zařadit poměrně brzy a do čtyř let pokrýt celou řadu fen a fena může do stejného věku odchovati několik vrhů.
Podle našich předpisů je garantem za kvalitu chovu chovatelský klub. To je často velmi diskutované a také zpochybňované ustanovení. Pokud se ale na problém díváme z pohledu plemene jako celku, je docela rozumné. Klub může stanovit určité obecně platné chovatelské cíle a ty pak např. prostřednictvím podmínek pro zařazení do chovu uplatňovat. Kontrola výskytu dědičně podmíněných chorob stejně jako ověřování pracovních vloh nebo kvality exteriéru do této kategorie určitě patří. Pravdou je, že podmínky dané chovatelským klubem, jsou podmínky minimální a velmi rozhodující je i přístup jednotlivých chovatelů a jejich osobní zodpovědnost za odchovy. Mohou se dohadovat a naříkat, že jim někdo nakazuje to, co oni nechtějí. Mohou si také klubem stanovené požadavky v rámci svého chovu zpřísnit. Platí to i v případě fukosidosy. Je přece rozumnější chovat na klinicky i dědičně zdravých jedincích - psech i fenkách. Anglický špringer španěl je v prvé řadě lovecký pes a to klade na jeho povahu i zdraví značné nároky.

Fotogalerie

vychází v 5:01 a zapadá v 20:53 vychází v 2:06 a zapadá v 11:56 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...